Patnáct let od premiéry neztratil film O bozích a lidech (Des hommes et des dieux, 2010) nic ze svého poselství a aktuálnosti. Příběh trapistických mnichů, kteří se v alžírském klášteře ocitli tváří v tvář nevyhnutelné hrozbě, je hlubokou sondou do lidské duše, duchovního boje a důvěry v Boha.
Tento film byl oceněn mnoha cenami, z nichž zmíníme alespoň César Awards 2011 za nejlepší film a cenu pro režii z Cannes Film Festival 2010 pro Xaviera Beauvoise. Pokud patříte mezi fanoušky filmů podle skutečných událostí, pak je O bozích a lidech bezpochyby snímkem, který byste neměli minout. Je to příběh o mučednících dnešní doby, o jejich niterných myšlenkách, strachu a rozpolcenosti, která je nakonec překonána jediným pravým smyslem života – vírou v Boha.
Boj se strachem a rozhodnutí zůstat
Název filmu odkazuje na Žalm 82, 6–7, který se objevuje i v úvodní scéně:
„Ač jsem řekl: ‚Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího,‘ zemřete též jako jiní lidé, padnete tak jako každý vladař.“
Trapisté žijící v alžírském Tibhirine stojí před zásadním rozhodnutím – zůstat mezi lidmi, kterým slouží a riskovat smrt, nebo uprchnout do bezpečí a opustit své poslání? Film zachycuje hluboký duchovní boj každého jednotlivého mnicha, jeho pochybnosti, strach i smíření. Každý z nich si klade otázku: Jaký je můj úkol? Kam mě Bůh volá?
Hlavní síla filmu spočívá v jeho autenticitě. Nesnaží se glorifikovat oběť, ale ukazuje realitu života, kde víra není snadná, ale přesto je jedinou pevnou kotvou v rozbouřeném moři nejistoty.
Ve filmu se objevují i syrové scény zobrazující násilí a krev, které mohou být náročné pro citlivější diváky. Tyto momenty však nejsou samoúčelné – hrají klíčovou roli v podtržení reality krutého světa, fanatismu a přítomnosti zla. Komunita mnichů stojí před zásadním dilematem: zvolit bezpečí a vyhnout se bolesti a strachu, nebo zůstat věrní svému poslání navzdory hrozícímu nebezpečí?
Síla ticha a kontemplace
Hudební složka filmu je téměř minimalistická. Dominují mu momenty ticha a zpívané hymny mnichů, které vytvářejí atmosféru klidu a modlitby. Jedinou výjimkou je scéna, při které hraje skladba z Labutího jezera od Čajkovského, která svou krásou tónů kontrastuje s narůstajícím napětím a podtrhuje vnitřní rozervanost postav.
Dlouhé záběry, které dnes v uspěchané kinematografii nejsou běžné, dávají divákovi možnost proniknout hlouběji do kontemplativního života trapistů a uvědomit si jejich propojení s Bohem i s lidmi kolem nich. Klášter zde není pouze místem odloučení, ale naopak světlem ve tmě, útočištěm pro místní obyvatele, kteří v mniších vidí své ochránce.
Křehkost a síla víry
Film nezobrazuje mnichy jako nadlidské hrdiny, ale jako muže z masa a kostí. Každý z nich zápasí se strachem, pochybnostmi i touhou po životě. Přesto nakonec volí cestu důvěry v Boha a obětování sebe sama pro druhé.
O bozích a lidech je film o odvaze následovat Krista až do krajnosti. Připomíná nám, že pravá víra není únikem od reality, ale jejím přijetím – i s veškerou bolestí, nejistotou a utrpením.
Na závěr citát bratra Luca, který zaznívá ve filmu:
„Jsme ve velkém nebezpečí, ale naše víra a důvěra v Boha přetrvává. Přibližujeme se k Němu skrze chudobu, setkání a smrt.“
Proč film vidět?
Tento snímek přináší silné svědectví o odvaze, víře a skutečné lásce k bližním. Ukazuje, že i v nejtemnějších chvílích může člověk najít vnitřní klid a smysl života, pokud svůj život odevzdá Bohu. Je to film, který vás přinutí přemýšlet nad vlastními hodnotami a tím, co znamená být křesťanem tváří v tvář skutečné zkoušce.
Autor: Marek Poštulka
