Jednou za čas se na naší politické scéně znovu objeví otázka délky rodičovské dovolené, která je dlouhodobě trnem v oku. Hlavním argumentem pro její zkrácení je většinou úspora financí. Český systém však na takový krok není zdaleka připraven.
Napříč politickým spektrem čas od času probíhají debaty o pozitivech i negativech případného zkrácení rodičovské dovolené. Jedním z hlavních argumentů je většinou úspora financí. Velmi často se uvádí skutečnost, že v jiných zemích je doba rodičovské dovolené mnohem kratší a funguje to. O čem se však mluví mnohem méně, je fakt, že právě v těchto zemích existuje mnoho možností, jak rodičovskou dovolenou nahradit.
V některých zemích se postupně upouští od pojmu rodičovská dovolená a nahrazuje se pojmem „rodičovský čas“. Mnohem více se počítá se zapojením otců. V některých zemích jsou také soukromé školky dotovány státem, aby byly finančně dostupné pro všechny rodiče. Často je zdůrazňována potřeba výchovné a výukové koncepce, protože nejde jen o to, aby byly děti hlídány, ale také vychovávány.
Jsou ovšem země jako Švýcarsko, kde přetrvává starší společenský model, kdy matky zůstávají dlouhou dobu v domácnosti, protože jít brzy do práce se nesluší. Ve Švýcarsku nefungují školní jídelny, a proto je potřeba navařit dětem jídlo na celý den. Ovšem současně tam fungují ve velkém firemní jesle nebo školky a dále pak možnost různé délky úvazku pro matky, které si doma nemohou dovolit zůstat.
Jedna má kamarádka žijící ve Švýcarsku dokonce využívala možnost dovážky svého mléka pro jejího syna od ní z práce do jeslí, navíc součástí její pracovní smlouvy byly i placené přestávky na kojení, stejně jako například na Novém Zélandu. Také náš právní řád zaručuje zaměstnankyním přestávky na kojení, ale nemám ve svém okolí nikoho, kdo by to věděl nebo takových přestávek dokonce využíval.
Největší slabost celého systému však vidím v nedostatku vhodných zkrácených úvazků a neochotě zaměstnavatelů takové úvazky zřídit, a to i na místech, kde by to nemusel být vůbec žádný problém. Jsou profese, které se nedají vykonávat z domova. Například zdravotní sestra se dvěma dětmi, která musí dojíždět, těžko najde pracoviště s pracovní dobou od 8:00 do 13:00, a přitom jde o 25 odpracovaných hodin týdně. Zdravotních sester je nedostatek, ale ani tento fakt nenutí zaměstnavatele vycházet jim vstříc.
Pokud už možnost zkráceného úvazku existuje, je často na úkor zaměstnance. Zkrácený úvazek pak znamená stejnou práci za méně peněz. Máte-li děti, není o vás na trhu práce rvačka a vaše vyjednávací pozice není příliš silná. Pokud už se některé z žen podaří najít po rodičovské dovolené uspokojivé uplatnění nebo zaměstnavatele, většinou o tom mluví jako o velkém štěstí. Obecně jsou ženy nuceny pracovat pod svou kvalifikační úroveň, mimo svůj obor nebo přijímat méně výhodné nabídky.
Abychom se dostali na úroveň služeb ostatních zemí, bude třeba zřídit více jeslí, školek (i těch firemních), škol, zajistit jejich provoz, podpořit zaměstnavatele k větší ochotě zaměstnávat matky s dětmi, ale zároveň jim pomoci vytvořit podmínky k tomu, aby si takový „risk“ mohly dovolit.
Tuto informaci se dočtete všude. Ovšem jakým konkrétně způsobem toho hodlá vláda dosáhnout a jak dlouho jí to bude trvat, je tajemstvím, na jehož odhalení si budeme muset ještě počkat. Těžko říct, zda na realizaci dobře provedené reformy bude těch ušetřených pět až sedm miliard stačit.