Jiří Šamšula Archivy

Kdyby Bůh zůstal ve své rigiditě, tak by se nestal člověkem

Základní pravdy víry, tradičně pověděno, základní dogmata, základní gramatická pravidla, axiomy křesťanství (jak to jen nazvete) jsou v něčem vlastně komické. Překládám si to: komické, protože nesamozřejmé, protože křehké, vzácné a hodné opatrného zacházení i výkladu.

Zobrazit příspěvek

Ať shoří v pekle? Pokus o rozhovor nad jedním starým tématem

Mám dojem, že v poslední době se nejen v církvi, ale zvláště v mimocírkevním společenském veřejném prostoru znovuobjevuje to, čemu se tradiční dogmatickou hantýrkou říká individuální eschatologie. Je to ta součást věrouky, která se zabývá individuální nadějí za hranicemi smrti. Je spojena s takovými tématy jako smrt, věčný, „posmrtný“ život, poslední soud, (věčné) zatracení, věčná blaženost.

Zobrazit příspěvek

Jak Barbie opustila snící nevinnost: teologické poznámky nad filmem Barbie

Některé filmy vidíte a už je nikdy neuvidíte. Nad některými snímky přemýšlíte, jak a v čem se vás dotkly, ale jednoznačný nereflektovaný estetický soud: "To se mi líbilo!" hned po shlédnutí z úst nevypustíte. Možná až později. A pak jsou filmy, které na vás zapůsobí tak intenzivně, že tuto větu řeknete okamžitě. Tím byl pro mě po dlouhé době film americké režisérky Grety Gerwig (1983) Barbie.