Respekt Blog Archivy

Jsou důležitější hodnoty než příslušnost k církevní denominaci

Tak to říkal Ježíš a dodával „nejprve“! Vím, že jsem udělal chybu, protože na takový titulek se nekliká. Je prostě chybný. Ale já chci zůstat fér. Myslím si, že je třeba hledat Boží království a prohlédnout skrz mlhu všeho, co nám v tom brání.

Zobrazit příspěvek

Blog: Dávam si pozor na pusu, ale nebudu mlčet

Zeptal jsem se na výsledky rentgenu mých čelistních kloubů. Odpověď mne pobavila. Podle rentgenu mám na obou stranách při otevření úst panty téměř vykloubené. Když jsem to slyšel, smál jsem se na celé kolo – až mne panty zabolely. Recept je jasný: Na nikoho si nesmím otevírat hubu!

Zobrazit příspěvek

Blog: Převaha věřících nehlásících se k žádné církvi by měla vést k pokoře

Český statistický úřad zveřejnil výsledky sčítání lidí, ze kterých mimo jiné vyplývá také počet křesťanů v Česku. Každý si je posuzuje trochu po svém, někomu se to zdá docela dobré, jiný propadá zoufalství. Já se řadím k těm, kteří v číslech vidí paprsek pravdy, se kterou je dobré žít a příliš ji nehodnotit

Zobrazit příspěvek

Co mají společného hasiči a faráři?

Jedno máme s hasičským záchranným sborem společné. Jedeme, až když nás lidé potřebují. A ještě jednu věc sdílíme: vyznáme se v pravidlech a zásadách.

Zobrazit příspěvek

Řečí peněz

Skutečnost, že Ježíšova skupina musela z něčeho žít, zůstává v pozadí. Provoz Dvanácti, natož jejich doprovodu, něco stál. Peníze se vždycky našly.

Zobrazit příspěvek

O tom, proč Kristus Pán nebyl pitomec a o dvojím požehnání

Nevybírám si, jací lidé žijí kolem mně a to ani v mém sboru, v mé farnosti. Prostě to tak je. Včetně sexuální orientace a genderových principů, řečeno moderně. Jsem povinen se o všechny starat, mít je v praktické lásce a věnovat se tomu, aby přežili a měli alespoň tolik radosti, co mám já.

Zobrazit příspěvek

Když se na mě usmála zubatá

Zazvonil telefon a na druhé straně se ozval hlas, který byl zvyklý velet a přesto zněl tak nějak z jiného břehu: „Dobrý den, jste pan Kvasnička?“ „Ano, jistě, co byste potřeboval?“ odpověděl jsem co nejlaskavěji. „Mohl byste přijet? Něco bych pro vás měl!“

Zobrazit příspěvek

Krůček po krůčku po stopách českého něcismu

I když se někdy tvrdí, že jsme ateistickým národem, spíše platí, že jsme „něcističtí“ (tedy věříme v něco). Toto je zvláštní především tehdy, když tuto realitu srovnáte s jinými státy, kde se obyvatelé alespoň formálně k víře a církvi hlásí.