Jakou roli ve vyrovnání se s traumatem hraje naše křesťanská víra?
Trauma v psychologii označuje stav duševního poškození následkem silných negativních zážitků. Poškození spočívá v zaplavující emoční a stresové reakci, kterou člověk v danou chvíli není schopen vstřebat, rozumově se s ní vyrovnat a vepsat do příběhu vlastního života na vědomé úrovni. Jedná se o zážitky, které dají tvar dalšímu životu, dokonce i v případě, že zůstanou běžnému vzpomínání nepřístupny. Mezi psychology se ustálilo rozlišení dvou druhů traumatu. Jedno je způsobeno útokem na hranice lidského já.
Může se jednat například o fyzické, verbální nebo sexuální násilí, nebo intenzivní zkušenost blízké smrti a ztráty. Uvažování v paradigmatu jednorázového vlivného traumatu může být zavádějící. Existují i deficitní traumata vznikající v reakci na dlouhodobé potlačování a zanedbávání lidského já. Vnímání potenciálně traumatické situace bývá individuální. Na stejnou událost může jeden člověk zareagovat rozvinutím traumatu, a druhý nikoliv. Záleží na celé řadě faktorů, od předchozích zkušeností, psychické odolnosti a reakce okolí až po fyziologické predispozice.
Jak trauma ovlivní vztahy v dospělosti? Nezpracované trauma na vztahy působí nepřímo. Mění osobnost člověka, jeho sebepojetí, identitu, myšlení i emoční a fyzické prožívání sebe sama, což se v důsledku nemůže neprojevit i v mezilidských vztazích. Máme zde prostor zmínit jen některé. Trauma například na existenciální a fyzické rovině nabourá lidskou představu o tom, že svět je relativně bezpečným místem k životu. Pro toho, kdo zažil extrémní hrůzu, se strach může stát všudypřítomnou realitou. Naučí se reagovat úzkostí na určité myšlenky, představy a situace.
Ve vztazích se projeví nedůvěrou a ostražitostí vedoucí k izolaci; potřebou podržet si ve vztazích zadní vrátka; v silném hlasu vnitřního sabotéra, který bude vztahy preventivně ničit; nebo v potřebě mít vztah pod kontrolou. Tyto defenzivní strategie se mohou střídat s chvílemi, kdy je pro člověka potřeba blízkosti natolik silná, že je kvůli ní ochoten na čas obětovat své bezpečí. Vytváří se tak ambivalentní vazby projevující se výkyvy lásky a nenávisti. Blízké vztahy bývají krom strachu ovlivněny i dalšími emocemi, jako je stud a hněv. Tělo a mysl traumatizovaného člověka dovede dokonce mnoho let po událostech reagovat fyzickou i psychickou bolestí. V rámci strategií hledání úlevy se u lidí mohou rozvinout nejrůznější závislosti, sloužící mimo jiné jako úniky, které však narušují fungování v blízkých vztazích.
Jakou roli ve vyrovnání se s traumatem hraje naše křesťanská víra? Někdo prožije z Boží milosti jednorázové uzdravení. Pro jiného se z téže milosti víra stává zdrojem síly k dlouhodobějšímu překonávání traumatu. Víra může dodat odvahu čelit minulosti s vědomím toho, že Bůh je a byl s ním. Víra má sílu postupně proměnit myšlení, prožívání i chování člověka a znovu poskládat rozbitou identitu. Víra může vysvobodit od studu a dodat naději. Pozitivní potenciál víry je závislý na její zralosti a bývá v plnosti rozvinut v prostoru bezpečných a blízkých přátelských, pastoračních nebo terapeutických vztahů.
Autor: Dalimil Staněk
Zdroj: Časopis Brána
