Nevím, jak na vás, ale na mě mají prodlužující se dny plné slunce vyloženě energizující účinky. Chce se mi přesazovat pokojové rostliny, přestavět doma aspoň jednu místnost. Paprsky slunce mi prostě dávají pocit, že všechno je možné. Třeba dostat rodinu na výlet, jak mě tuhle napadlo.
Dáváme mu různé přezdívky, snažíme se ho vytěsnit, bagatelizovat, ale přesto se ho nedokážeme zbavit. Už dávno nečíhá v temných koutech cestou na záchod, zabydlel se totiž kdesi hluboko v naší hlavě, kde trpělivě podrývá naši sebedůvěru.
Nemyslím si, že světu nějak výrazně pomůže, když se budeme předhánět v odhalování svých nejhorších stránek. Ovšem vůbec si nepomáháme, ani když předstíráme, že neexistují. Na to máme přece dokonalý svět sociálních sítí.
žuji za důležité lehce dohlédnout na to, aby teologie dětí nebyla ovlivněna špatným pochopením písní. Přeci jen je rozdíl, jestli si z písně odnáší poznatek, že "Bůh je záštita má" nebo že "Bůh je zlá štika má".
„Kde mám peněženku?“ Přihnal se zrovna ze školy jako velká voda a stanul přede mnou s tímto dotazem. Ó, jak mě tato zdánlivě nevinná otázka vytáčí. Protože v pozadí té otázky je to všechno ostatní.
Pohádky v tom mají jasno. Princ a princezna se do sebe zamilují, ale pak zjistí, že jim stojí v cestě nějaké nepřekonatelné nástrahy. Princ je statečně překoná, může u toho ještě jako vedlejší efekt pomoci nebo zachránit další lidi, shledá se s princeznou a vezmou se. Konec. Maximálně ještě ujištění, že spolu žili šťastně až do smrti.
Stalo se mi něco neobvyklého. Část rodiny byla pryč z domu, část byla doma, ale každý byl zabraný do svých věcí, takže jsem zjistila, že sedím v obýváku, nic nemusím a nikdo ode mne nic nechce. Okamžik, který se nestal už roky.
Někdy si maluji v představách romantický obrázek shledání se svými milými a pak to dopadne tak, že během pouhých tří minut se slyším vřískat. Samozřejmě, že ne bezdůvodně, ale ne vždy situace vyžaduje tak důraznou reakci. Nádech, výdech.
Sdílet
Zadejte hledaná klíčová slova a stiskněte klávesu Enter.