Příspěvky podle tagů
17 příspěvků
Když bílá mlha zahalí krajinu, není už vidět nic jiného. Vytratí se obrysy a kontury všeho, co je v mlze ponořené. Předměty nezmizely, zůstaly, jen je nepřekročíš pohledem: všude dominuje…
Sdílet
Každý chceme v životě obstát – především sami před sebou. Učíme se vydržet tlak, být silní, odolní, výkonní. Často si namlouváme, že právě to z nás udělá spokojené a úspěšné…
Sdílet
Člověk má tendenci považovat se za střed vesmíru. Po staletí jsme kolem této představy vystavěli celé teologické systémy – že nás Bůh stvořil jako vrchol svého díla. Jako by bylo…
Sdílet
Biolog Alfonso Martínez Arias hájí názor, že geny neurčují jedinečnost člověka; objevil totiž člověka, který má dva odlišné genomy. Karen Keeganová. Když bylo Karen Keeganové 52 let, selhaly jí ledviny.…
Sdílet
V dnešní době se tělo stalo předmětem neustálé pozornosti – od požitkářství přes honbu za zdravím až po kult krásy. Na jedné straně podléháme pokušení a přibíráme, na straně druhé…
Sdílet
Když člověk něco očekává a dotyčná očekávaná věc nebo událost konečně nastane, často mu výsledný dojem zkazí nečekaný protivník: vlastní představivost. Přesně to se stalo, když mnozí nepoznali příchod Mesiáše –…
Sdílet
Při procházení zpráv a článků na webu mě nedávno oslovila jedna z prognóz blízké budoucnosti. Objevil jsem ji v rozhovoru Zuzany Hodkové s kybernetikem Janem Romportlem, specialistou na umělou inteligenci. Rozhovor byl publikovaný v pořadu Inside Talks pod titulem „Už to nejde zastavit“ s podtitulem „Expert popisuje, co s lidmi udělá umělá inteligence“.
Sdílet
Někteří věřící mají tendenci připisovat odchod věřících z církví Druhému vatikánskému koncilu a s nostalgií hledět k dobám před ním. Podle mé zkušenosti se však některá církevní společenství nerozpadla proto, že by byla příliš progresivní. Nepřekonatelné problémy se objevily v okamžiku, kdy jedna skupina lidí začala protlačovat do centra dané komunity své vlastní ego, píše v komentáři Zdeněk A. Eminger.
Sdílet
Popeleční středou jsme vstoupili do velikonočního okruhu, do předsíně největších křesťanských svátků, do přípravné kající doby postní. Na Popeleční středu nebo na první postní neděli si necháme na čela vepsat popelem znamení kříže. Není to „křížek pro štěstí“, nýbrž zcela specifické žehnání: znamení zasvěcení do díla pokání, proměny, metanoia, obrácení.
Sdílet
Málokdo by řekl, že bez člověka by pomeranče postrádaly smysl existence. Přesto kolonizace planety dosáhla takové míry, že si pleteme nesamozřejmé dary s majetkem. Teprve nyní konečně začínáme jako společnost přehodnocovat model člověka-hospodáře v člověka-spoluobyvatele, což se zrcadlí i v současném umění.
Sdílet









