Příspěvky podle tagů
11 příspěvků
Život často nedopadne podle našich plánů. Zvlášť když přijdou nemoci, stáří nebo chvíle, kdy se začíná mluvit o konci. Pracuji s lidmi, kteří se najednou ocitli na této hraně –…
Sdílet
Nejen na tyto situace vzpomíná Jitka Kosíková, dětská zdravotní sestra a nyní koordinátorka paliativní péče v Pardubickém kraji, která absolvovala s Lékaři bez hranic celkem osm zahraničních misí. V našem povídání se dotkneme…
Sdílet
Porozumět smrti a umírání. Taková snaha se může jevit jako zvláštní, především v dnešním světě plném politické vrtkavosti a společenské, mnohdy i existenční nejistoty. Monografie Smrt a umírání v celostní perspektivě (Grada,…
Sdílet
Pohřební obřady, od jednoduchých a krásných oslav života až po důsledné obřady po tragických událostech, pomáhají pozůstalým začít proces smíření. Diskuze o smrti a zapojení dětí do těchto obřadů může být přínosná, stejně jako různé aktivity, které umožňují dětem vědomě prožít rozloučení s blízkým, zmiňuje zakladatel Pohřebních průvodců Oleg Vojtíšek, který se svým týmem pomáhá druhým připravit se na smrt a prožít originální rozloučení se zesnulým.
Sdílet
I když jsem se tématu eutanázie mnohokrát věnoval z odborného hlediska, nenašel jsem žádné respektované studie o těch, kteří se na smrti druhých přímo podílejí. Jeden „zdravotník“ může být v průběhu roku zainteresován na jednotkách, ale také na desítkách smrtí. Nevíme, jak je pečováno o duševní a duchovní zdraví těchto lidí, jak jejich profese ovlivňuje jejich vztahy, a to zvláště v rodinách, nebo jejich duševní vývoj. Pokud bychom uvažovali o legalizaci eutanázie, musíme si pokládat nejen otázky spojené s jejími příjemci, ale také s vykonavateli, upozorňuje v komentáři teolog Zdeněk A. Eminger.
Sdílet
Začalo to v kuchyni, museli si sami najít funkční cestu, nemají jistý plat a denně kolem sebe vidí umírat lidi. Přesto říká, že dělá práci snů. Bohumila Urbanová, ředitelka domácího hospice Nablízku v Lysé nad Labem, vypráví o krásných lidech, o hlubokém smyslu doprovázení, o pokoji, o síle lásky v rodinách.
Sdílet
Viola Svobodová stála u zrodu brněnského Hospice sv. Alžběty a několik let jej vedla. Se svými svědectvími i prožitky svých kolegů se podělila v knize Ať před zraky mám život. V rozhovoru popisuje současný stav hospicové péče v Česku, sleduje její dosavadní vývoj a především se zamýšlí nad smyslem této služby. „Stěžejní je, že v hospicové péči je člověk vnímán jako jedinečná neopakovatelná bytost, která má svou důstojnost,“ zdůrazňuje. S Violou se známe, proto si v rozhovoru tykáme.
Sdílet
Smrtelná diagnóza dítěte nemusí nutně znamenat odloučení od rodičů a odchod ve sterilním nemocničním prostředí. Pracovníci dětské paliativní péče podporují rodiny v tom, aby si vytvořily společné zážitky a vzpomínky. Stávají se jejich přáteli a provázejí a podporují je i po odchodu jejich potomka, popisuje v rozhovoru Petr Wiselka, který má osobní zkušenost s úmrtím dcery a nyní se věnuje pomoci ostatním.
Sdílet
Doktore, já už bych radši nežil. I s touto větou se podle onkologa a paliatra Ondřeje Slámy lékaři setkávají. Proč je podle něj uzákonění eutanazie v ČR jen otázkou času? V jakých případech při své práci on a jeho manželka lékařka Regina Slámová narazili na meze léčby? A jak na dobrovolné ukončení života oba nahlížejí optikou své víry?
Sdílet
Aby lidé v závěru života měli pocit naplněnosti. Právě o to se snaží manželé a přední paliativní lékaři Ondřej a Regina Slámovi. Čeho lidé před smrtí nejvíc litují? Kde je hranice mezi reálnou pomocí a prodlužováním utrpení? A jak Slámovi otevírají téma smrti doma?
Sdílet







