V prvním díle jsme se podívali na to, jak starozákonní apokryfy a starověké tradice nahlížely na Sodomu či koncept androgynního stvoření. Jak se ale s genderem, nebinaritou a stejnopohlavní touhou vyrovnávaly novozákonní apokryfy? Co říkají gnostická evangelia o Ježíšových výrocích a jak vypadal starověký liturgický rituál adelphopoiesis?
Asi nejznámější skupinou apokryfů jsou gnostické texty (gnostická evangelia). I v nich najdeme mnoho zmínek, které se přímo či nepřímo týkají LGBTQ+ témat.
Nejvýraznějším motivem, kterého si můžeme v těchto gnostických evangeliích všimnout, je myšlenka, že duchovní svět je bezpohlavní nebo androgynní a že rozdělení na mužské a ženské pohlaví je pouze na tomto pozemském světě a pouze dočasné.
Určitou paralelou této myšlenky může být i verš Matoušova evangelia (Mt 22,30): „Při vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako Boží andělé v nebi.“ Pokud z teologického hlediska andělé nemají pohlaví (jsou bezpohlavní) a jsou asexuální, říká Matoušův verš o biologickém pohlaví mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát.
Slovo apokryf pochází z řeckého apokryphos, což znamená „skrytý“ nebo „utajený“. V náboženském a literárním kontextu jde o texty, které svým stylem, postavami či tématy připomínají biblické knihy, ale nebyly zařazeny do oficiálního biblického kánonu.
Proč nebyly přijaty? Raná církev při utváření kánonu vyřazovala texty, které neodpovídaly převládající teologii, vznikly později, než tvrdily, nebo byly považovány za heretické či příliš spjaté s gnosticismem.
Starozákonní vs. Novozákonní: Zatímco starozákonní apokryfy doplňují příběhy z izraelských dějin, novozákonní apokryfy (často gnostická evangelia a skutky apoštolů) nabízejí alternativní pohledy na Ježíšův život, jeho učení, roli žen a povahu duchovního světa.
Dnešní význam: Ačkoliv je většina církví neuznává jako závaznou duchovní autoritu, pro historiky a teology představují fascinující svědectví o pestrosti myšlení a tradic v raném křesťanství a starověku.
Evangelium podle Tomáše
Evangelium podle Tomáše je asi nejpopulárnější z apokryfních evangelií a jde o souhrn Ježíšových údajných výroků. V jednom z nich (konkrétně ve výroku 22) Kristus o vstupu do Božího království říká: „Když uděláte to, co je dvojí, jedním, a když uděláte vnitřek jako vnějšek… a když uděláte muže a ženu jedním jediným, aby muž nebyl mužem a žena ženou… tehdy vejdete.“ Mnohdy se tento verš vykládá jako zpochybnění striktní genderové binarity.
Dalším Ježíšovým údajným výrokem, který se dotýká genderu a binarity, je výrok (logion) 114. V tomto textu apoštol Petr jasně dává najevo, že Marie Magdalská mezi apoštoly jako žena nepatří, protože „ženy nejsou hodny života“. Ježíš mu ale odpovídá: „Hle, já ji povedu, abych ji učinil mužem, aby se i ona stala živým duchem, podobným vám mužům.“
Modernímu čtenáři to sice může znít patriarchálně, ale v tehdejším gnostickém myšlení to byl přelomový koncept. Slovo „muž“ pro ně totiž neznamenalo biologické pohlaví, ale symbol duchovní dokonalosti a celistvosti. Ježíš tímto výrokem vlastně boří tehdejší podřadný status žen a staví Marii na stejnou duchovní úroveň s muži. I k této situaci najdeme paralelu v oficiálním biblickém kánonu: „Není už Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Galatským 3,28)
Tyto myšlenky gnosticismu, které tvrdily, že tělo je jen dočasná schránka a že duchovní svět je nadřazený biologické binaritě, jsou jedním z důvodů, proč v rané církvi (která kladla důraz na tradiční rodinu, růst společnosti a tělesné vzkříšení) narážely a proč nebyly zařazeny do oficiálního biblického kánonu.
Evangelium podle Filipa
Tento apokryfní text je považovaný za jeden z nejkontroverznějších apokryfů vůbec, a to nejen díky románu Šifra mistra Leonarda od amerického spisovatele Dana Browna. Toto gnostické evangelium se zabývá úvahami o svátostech, z nichž nejvíce vyčnívá svátost manželství.
Motiv, který v této otázce rozvíjí, je koncept duchovního sjednocení v takzvané „svatební komnatě“ (nymfon), kde dochází k transcendenci pozemského pohlavního rozdělení. Duchovní láska zde nenese podobu soudobého manželství zaměřeného na plození dětí, ale jedná se o čisté splynutí duší bez ohledu na biologické pohlaví a gender.
Zamlčená část Markova evangelia?
Krajně kontroverzním apokryfem není pouze Filipovo evangelium, ale také text, jehož fragment byl nalezen v roce 1958 profesorem Mortonem Smithem v klášteře Mar Saba a který je často nazýván jako „Tajné Markovo evangelium“. Tato rozšířená verze obsahuje příběh mladíka z Betanie, kterého Ježíš vzkřísil, načež si mladík Ježíše „zamiloval a začal jej prosit, aby s ním mohl být“.
Příběh vyúsťuje v situaci, kdy tento mladík v noci přijde za Ježíšem, přepásaný pouze lněným plátnem na nahém těle, a Ježíš jej celou noc vyučuje o tajemství Božího království. I když mezi badateli dodnes panuje ostrá neshoda o pravosti tohoto nálezu, z literárního a historického hlediska nelze popřít, že tato pasáž nese silně intimní, místy až homoerotický podtext.
Apokryfní skutky apoštolů
Stejně jako v oficiálním biblickém kánonu najdeme příběhy prvních apoštolů a událostí popisujících vznik rané církve, najdeme takové příběhy i v rámci apokryfů. Mezi těmito příběhy je směrem k LGBTQ+ tématům vidět motiv žen, které odmítají tradiční patriarchální a heteronormativní roli a neváhají z ní vystupovat a bořit stereotypy.
Jedním z příkladů může být text Skutků Pavlových a Tekliných, který pochází z 2. století. Tento spis vypráví o tom, jak se Tekla, mladá žena, rozhodne jít ve šlépějích apoštola Pavla. Jelikož jako žena čelí tlaku do nuceného sňatku a nemůže volně cestovat a kázat, ostříhá se a začne se oblékat jako muž. Takový motiv cross-dressingu a odmítání sociální ženské role není v těchto apokryfních skutcích ničím ojedinělým a v moderní queer vědě se tyto texty vnímají jako rané paralely k transgenderu nebo genderové nebinaritě.
Je ovšem zajímavé zmínit, že takové situace nejsou pouze v apokryfních textech. Situace, kdy ženy vystupují ze své sociální role, jsou patrné i v textech, které raná církev oficiálně uznávala, a dokonce dané ženy kanonizovala (prohlašovala za svaté).
Příkladem může být svatá Perpetua, která ve svém uznávaném vězeňském deníku ze 3. století popisuje mystickou vizi, v níž se před zápasem v aréně stala mužem, nebo svatá Marina, která v přestrojení za muže a pod jménem bratr Marinus prožila celý svůj život v mužském klášteře.
A zase ten „milovaný učedník“…
Dalším textem, který nese silný podtext stejnopohlavního homoerotického vztahu, jsou apokryfní Skutky Janovy. Jednou z postav tohoto textu je mladík Andronikos, který opouští svoji manželku a společenský status, aby mohl žít v absolutní blízkosti apoštola Jana. Z literárního hlediska se ovšem nejedná o nějaký obrazný popis, ale o velmi tělesné a citové vyjádření tohoto vztahu.
Oba spí na jednom loži, líbají se a slibují si vzájemnou oddanost, která je na tehdejší kulturní poměry velice neobvyklá a zásadně se liší od standardních vztahů mezi starověkým učitelem a žákem. V queer teologii se tento text vykládá jako zplnohodnotnění stejnopohlavního vztahu.
Existuje i důkaz, že raná církev takto tyto vztahy opravdu mohla vnímat. Tím důkazem je církevní praxe, která zahrnovala rituál zvaný adelphopoiesis (či adelfopoiesis). Tento oficiální liturgický obřad spočíval v tom, že dva muži před oltářem spojili ruce, kněz nad nimi četl modlitby připomínající svatební rituál, načež se oba před knězem políbili.
Tento obřad byl mnohdy inspirován ranými křesťanskými mučedníky, jako byli například svatý Sergius a Bacchus – římští vojáci, o kterých existují historické prameny tvrdící, že šlo o partnery (erastai). Oficiální moderní církevní výklad sice tvrdí, že rituál byl pouhým „duchovním přátelstvím“, známý historik John Boswell z Yaleovy univerzity však ve svém výzkumu dokázal, že šlo o ranou formu křesťanského manželství osob stejného pohlaví.
Kniha Tomáše zápasníka
I když je Kniha Tomáše zápasníka oproti ostatním výše uvedeným apokryfním textům silně asketická, přesto se dotýká podobných témat a nabízí na ně specifický pohled. Text zachycuje tajný rozhovor mezi Ježíšem Kristem a jeho „dvojčetem“ Tomášem a najdeme v něm ostrou kritiku tělesné, mnohdy až nucené heterosexuální reprodukce (plození dětí), která je popisována jako určitá past držící lidské duše uvězněné v hmotném světě.
Naopak jsou zde vyzdvihovány vztahy založené na čisté duchovní blízkosti a lásce. Tento text tak mohl (a může) být obrovským povzbuzením pro všechny, kteří nezapadali do běžných škatulek tehdejší heteronormativní společnosti.
Všude samé nálepky
Hypotéz, proč se takové texty do oficiálního biblického kánonu nedostaly, můžeme najít mnoho. Když se ale podíváme na všechny tyto apokryfy současně, můžeme si všimnout, že šly proti proudu, který se rodící se církev a tehdejší mocenské struktury snažily budovat, a představovaly tak určitou „hrozbu“.
Formující se křesťanská a pozdější středověká společnost potřebovala růst – stát potřeboval nové vojáky, plátce daní a dědice majetku, a tyto texty naopak oslavovaly vztahy, které nebyly zaměřené na plození dětí. Mimochodem, za takových okolností je zavedení celibátu v rámci řeholního a kněžského života v pozdějších staletích fascinujícím paradoxem.
Tyto texty také stíraly rozdíly mezi muži a ženami, zatímco tehdejší církev i společnost potřebovaly jasně vytyčenou patriarchální strukturu, kde je žena podřízená muži. Nesmíme zapomínat ani na to, že ukazovaly intimitu dvou lidí stejného pohlaví jako stejně plnohodnotnou a legitimní, a to tehdy zkrátka nepřicházelo v úvahu. Proto byly tyto texty nazvány jako „tajné“, „skryté“, „apokryfní“ či dokonce „heretické“.
Použité starověké prameny a literatura:
- 1. kniha Henochova a Kniha Jubileí – židovské mimobiblické texty z období Druhého chrámu (viz např. Kniha Jubileí 20, 5–6).
- Filón Alexandrijský & Genesis Rabba (8, 1) – historické prameny rozvíjející tradici o původním androgynním stvoření človeka.
- Evangelium podle Tomáše (výroky 22 a 114) a Evangelium podle Filipa – texty z nálezu gnostických spisů u Nag Hammádí.
- Skutky Pavlových a Tekliných – apokryfní text z 2. století (motiv cross-dressingu a odmítnutí tradičních genderových rolí).
- Tajné Markovo evangelium – fragment textu objevený profesorem Mortonem Smithem v roce 1958 v klášteře Mar Saba.
- Boswell, John. Same-Sex Unions in Premodern Europe. New York: Villard Books, 1994. (Historická analýza liturgického obřadu adelphopoiesis a partnerství sv. Sergia a Bacha).
