Prý je to ten nejhodnější a nejlaskavější člověk na světě. Ale jen tak mimochodem na vás právě vychrlil vodopád vulgarit. Musíte se zhluboka nadechnout a překonat silné pochybnosti, abyste tomu uvěřili. Pokud neznáte všechny projevy Tourettova syndromu, budete si nejspíš myslet, že se jen někdo snaží omluvit neomluvitelné.
Tourettův syndrom je zákeřné onemocnění, které se projevuje záchvaty, tiky a nezvladatelnými pohyby, ale také slovními ataky, které dotyčný nemá pod kontrolou. Veřejnost mohla toto chování vnímat jako čistou nevychovanost, i díky úsilí Johna Davidsona, který s tímto syndromem žije od svých 16 let, se však obecné povědomí o tomto onemocnění podařilo rozšířit.
O životě tohoto mladého Skota s tourretovým syndromem byl natočen televizní dokument John’s Not Mad, nyní přichází režisér Kirk Jones s celovečerním hraným filmem Přísahám, že za to nemůžu (I Swear). Snímek představuje příběh nadaného mladého kluka, kterému se během krátké doby rozpadne dosavadní život.
Otec nevydýchá nepovedeného syna a opouští rodinu
První projevy onemocnění nastoupily u Johna během dospívání. Nechápal, co se s ním děje. Talentovaný brankář náhle pustí zachycený míč do branky. Ve škole nejdříve divně kroutí hlavou a ušklíbá se, posléze pak počastuje učitele výroky, které od něj nikdy předtím neslyšeli.
Tourettův syndrom je vrozené neurovývojové onemocnění charakterizované opakovanými pohybovými a zvukovými tiky. Začíná se projevovat obvykle v dětství, nejčastěji kolem 7. roku věku. Ačkoliv na něj neexistuje žádný lék, u mnoha pacientů se v dospělosti příznaky výrazně zmírní.
Otec nevydýchá nepovedeného syna a opouští rodinu. Ředitel školy si vynucuje kázeň fyzickými tresty. John marně svému okolí vysvětluje, že svým pohybům a výrokům nedokáže říct ne a nechápe, co se s ním děje. Všichni jsou přesvědčeni, že kdyby se John více snažil, měl by své projevy pod kontrolou.
Velkou oporu představují pro Johna lidé, kteří ho dokážou přijímat takového, jaký je. Je jím jeho kamarád, a zvláště kamarádova matka Dottie, která bez pochybností přijme fakta o syndromu. Zakáže Johnovi, aby za své projevy omlouval, nelituje ho, ale přistupuje k němu jako ke každému jinému. Bez falešného soucitu mu nabízí podporu a snaží se pro něj získat práci. Překvapivě, i toto se podaří, když se John potká s empatickým správcem komunitního centra, který se dokáže povznést nad Johnovými reakcemi.
Střídají se okamžiky nahoru a dolů. John neuspěje v samostatném bydlení na sídlišti, protože jeho inteligence je sice na výši, nikoliv však sociální dovednosti. Okolí má navíc stále za to, že si John syndrom vymýšlí. Vážně si ale chcete vybrat onemocnění, které vám neumožní dostudovat střední školu, navázat partnerský vztah a přivodit si napadení montážní pákou?
Film vypráví o naději a především apeluje, abychom se naučili naslouchat
Režisér citlivě propojil vážné osobní drama s humornými prvky, aniž by upadl do trapnosti, byť ve filmu uslyšíme široké spektrum vulgarit. Nic z toho neruší a nepůsobí prvoplánově. Dojemné okamžiky netlačí přesmíru, a s respektem ztvárnil i scénu, kdy se John rozhoduje pro konečné řešení, poté co nenachází nikoho, kdo by byl ochoten mu uvěřit, že za své projevy nemůže. Famózní výkon podává v hlavní roli Robert Aramayo, který s Johnem strávil určitý čas. Ne proto, aby byl jeho kopií, ale jak sám říká, aby objevil energii, ze které čerpá.
Život s Tourettovým syndromem přináší vážná omezení. Film vypráví o naději a především apeluje, abychom se naučili naslouchat. John na radu správce opatrně vykročí do veřejného prostoru. Začne šířit osvětu o tomto onemocnění, vystupuje veřejně, mluví s učiteli a studenty ve školách, s policisty a policistkami, a všem vysvětluje, co prožívají lidé s tímto syndromem.
Projevy rasismu v živém vysílání?
Johnovo úsilí odměnila britská královna. Při slavnostním ceremoniálu ho sice opět přemohla nemoc, královna však byla poučena a situaci zvládla s nadhledem. Potíže však měli diváci BBC při letošním udílení cen BAFTA Award. John Davidson při předávání ocenění černošskému herci vykřikl hanlivé označení pro člověka tmavé pleti.
BBC se omlouvala, že rasistickou urážku nevystřihla z vysílání. Nebyl to však projev rasismu, ale onemocnění přinášející mnoho bolesti. Mohla spíš následovat osvěta a poučení diváků, aby se naučili rozlišovat mezi rasismem a projevy onemocnění, které si nikdo nevybral.
