Milí čtenáři, při psaní úvodníku do Křesťanské revue si vždy vzpomenu na jejího dlouholetého šéfredaktora Ladislava Pokorného. Úvodníky psal pravidelně a vytesal z nich svébytnou formu.
Jedinečně Ladislavovu osobnost popsal Milan Balabán v předmluvě k jejich soubornému knižnímu vydání z roku 2003, kterou vám v tomto čísle také předkládáme. Je příznačné, že když přestal dělat šéfredaktora Ladislav, nenašel se žádný nástupce, a tak se od té doby v psaní úvodníků v redakční radě střídáme. Když letos na jaře Ladislav zemřel, nestihli jsme na to reagovat. Ve vzpomínce Jiřího Cikánka a Petra Dvořáka ho proto chceme připomenout mimo jiné také jako pravidelného účastníka konferencí a retreatů obnovené Akademické Ymky.
Možná to tušíte, ale vydávání Křesťanské revue v tištěné podobě, byť s různou periodicitou, letos skončí. Číslo, které otevíráte, je záměrně bilanční. Petr Krejčí sepsal Křesťanské revui souhrnné curriculum vitae. Požádali jsme publicistu Pavla Kosatíka o rozhovor na téma, jak vidí stopu Křesťanské revue v intelektuálních dějinách posledního sta let. V tomto čísle najdete příspěvky týkající se odkazu některých významných osobností, spojených s tímto časopisem. Jsme rádi, že jsme mohli zařadit příspěvek Roberta Krumphanzla o ekumenickém přesahu jirchářských seminářů a klíčové roli Jiřího Němce při jejich pořádání.
Křesťanská revue sehrála v šedesátých letech svou roli nejen jako platforma pro dialog křesťanů mezi sebou, ale také při pokusech o rozhovor křesťanů s marxisty. Obojí předznamenalo krátký nádech svobody v roce 1967, po němž přišla potopa i potupa ducha. Dědictví let šedesátých bylo ovšem významným vkladem důvěry, na níž byla založena pozdější spolupráce katolíků, evangelíků i bývalých komunistů v rámci Charty 77. Svědectví o tom, jak se zkušenost předchozí generace předávala dál, podává i osobní dopis Miroslava Pfanna manželům Janu a Mileně Šimsovým, který s díky otiskujeme jako dobový dokument a zároveň jejich portrét.
Pozornému čtenáři neunikne, že v tomto čísle chybí portrét filosofa Emanuela Rádla. Bude mu symbolicky věnováno poslední, příští číslo. Rádl byl inspirativní a provokativní myslitel, zasluhuje nemenší pozornost než jeho kolegové J. L. Hromádka a Jaroslav Šimsa.
V příštím čísle se chceme rozloučit s věrnými čtenáři a také popsat, jak jsme se v minulých letech snažili uzpůsobit Křesťanskou revui potřebám a výzvám doby a jak se nám to podařilo – jen částečně a dočasně a jaké cesty a možnosti, jak pokračovat v jejím odkazu, se před námi otevírají.
Ať je vám četba tohoto čísla podnětem v uvažování i činech!
Jiří Schneider