Během let jsem se setkal s mnoha chudými rodiči, kteří sdíleli své příběhy přežití genocidy, otroctví a zneužívání. Bolest, kterou popisují, je nepředstavitelná – a já jsem pokoušen představovat si, že lidé, kteří jí procházejí, jsou ode mě nějakým způsobem odlišní. Možná z nějakého důvodu prostě nevnímají věci takovým způsobem, jak je vnímám já.
Možná očekávají méně, méně jim na věcech záleží, doufají v méně, méně chtějí nebo méně potřebují. Ale časem jsem si bolestně uvědomil, že jsou přesně takoví jako já.
Lucila, obyvatelka drobného peruánského městečka La Union a matka odvážného osmiletého děvčátka s jménem Yuri, v jedno časné ráno dostala strašidelnou zprávu. “Někdo mi v telefonu řekl: Yuri byla zavražděna,” řekla mi Lucila, jejíž tmavé oči se začaly plnit slzami.
Nezáleželo na tom, že je chudá
Jako kterýkoli jiný rodič Lucila chtěla jednoduše vědět, co se stalo její dceři. Naposled ji Yurina rodina viděla v banketním sále, který vlastnil mnohem bohatší soused, Pedro Ayala. Jedno z dětí vidělo Yuri jít nahoru po schodech do Ayalovy rezidence a nevrátit se zpět dolů. Její rodina v tu noc odešla, každý z dospělých si myslel, že holčička byla s tím druhým.
Děsivý omyl byl odhalen až druhý den ráno
…, až když někdo vyhodil Yuriino polámané tělo na hlavní ulici, před Ayalovu rezidenci.
Dva policejní vyšetřovatelé a prokurátor přišli na místo, ale vzápětí odešli, aniž Ayalovi položili jakékoliv dotazy. Yuriini příbuzní a sousedé byli rozrušení. Co se děje? Plni zoufalství se dostali se do banketního sálu, kde na patře našli na podlaze špinavou matraci nasáklou krví. Vedle ní byly Yuriiny botičky, její čepice a šaty.
V Yuriiném případě po sobě pachatelé zanechali nechutný nepořádek, ale nikdy nebyli obviněni ani odsouzeni za svůj zločin. Ayalovi “se o to postarali” se svými penězi a mocí. V této venkovské peruánské vesničce je strašné, že pokud jste obětí zločinu a chcete od výkonné moci, aby vám zajistila spravedlnost, musíte za to zaplatit. Spravedlnost existuje jen pro ty, kteří si ji mohou dovolit.
Později jsem se setkal s půltuctem dalších matek z téže oblasti, které reprezentovaly stovky matek, jejichž dcery byly znásilněny. Řekli mi totéž: “Policie nás jednoduše odmítla a řekla: “Nemůžeme vám pomoci.” Nedostává se nám spravedlnosti, protože jsme chudí.”
Přeji si, aby to byl ojedinělý otřesný případ, ale není
Podle prohlášení OSN “většina chudých lidí nežije pod ochranou zákona, ale naopak daleko od zákonné ochrany”.
Když přemýšlíme o světové chudobě, hned nás napadne hlad, nemoci, bezdomovectví, nevzdělanost a špinavá voda, ale málokomu z nás okamžitě přijde na mysl chronická zranitelnost chudých tohoto světa vůči násilí – masivní epidemie sexuálního násilí, nucených prací, nezákonného věznění, krádeží půdy, obtěžování, policejního násilí a útisku.
Při provádění výzkumu pro naši knihu The Locus Effect ( “Vliv kobylky”) jsme zjistili, že můžete chudým poskytnout všechny druhy zboží a služeb, jak to dobří lidé obyčejně dělají už desetiletí, ale pokud nebráníte násilníkům v komunitách páchat násilí a zločiny – jak se nám to nedaří už desetiletí – tato kritická pomoc může být snadno zmařena. Pokud chceme ochránit životně důležitou práci, kterou dělá tolik lidí po celém světě na pomoc našim nejchudším bližním, pak musíme ochraňovat chudé od násilí.
Aniž si toho svět všiml, kobylky běžného, zločinného násilí právě teď ničí životy a sny miliard našich nejchudších přátel, jako jsou Lucila a Yuri. Výzvou je nyní přestat zavírat oči před násilím a ukončit beztrestnost, která dovoluje, aby se násilí znovu opakovalo. Pokud chceme být svědky konce světové chudoby, musíme přehodnotit, na co jsme u našich dosavadních snah zapomněli. Musíme celý přístup změnit.
Autor: Gary Haugen
Zdroj: chcemviac.com