Duchovní povolání v moderním světě je téma, které se pro české multiplexy může zdát odtažité. Přesto se španělský snímek Neděle dočkal vřelého přijetí. Na filmové databázi ČSFD se jeho hodnocení vyšplhalo na 82 % a diváci ho oceňují jako „ateist-friendly filmík“, který díky své civilní a autentické poloze dokáže zasáhnout i ty, kteří se ke křesťanství nehlásí.
Hlavní hrdinkou filmu režisérky Alauda Ruiz de Azúa je sedmnáctiletá Ainara, studentka katolického gymnázia, která své rodině oznámí nečekanou zprávu: chce odjet na delší pobyt do kláštera, aby zjistila, zda je řeholní život její cestou. Pro její nejbližší je to šok. Rodina se domnívá, že její touha může souviset s předčasnou ztrátou matky, kterou Ainara v dětství utrpěla.
Mateřskou pozorností ji zahrnuje teta Maite. Sama prošla klášterní školou, ale získala úplně opačnou zkušenost. Definitivně se rozloučila s katolickou církví a o řeholnicích mluví jako o sektě. Na jedné straně by ráda respektovala rozhodnutí Ainary, na druhé straně je skálopevně přesvědčena, že takové rozhodnutí může Ainara zodpovědně učinit až po vysokoškolských studiích. Skrytě doufá, že se Ainara mezitím zamiluje, najde si přítele a o podobné, z jejího pohledu nevědecké nesmysly, přestane mít zájem.
O něco větší vstřícnost projevuje otec Ainary. Jako věčně zaneprázdněný majitel restaurace, který se domů vrací až za tmy a hlavu má plnou splácení půjčky, dceři do života příliš nemluví. Má už novou rodinu, a tudíž nechává Ainaře více prostoru. Navíc by nadále nemusel řešit placení jejího vzdělávání. Tedy alespoň jedna z jeho prvních otázek zní: A kolik to bude stát? Když mu Ainara oznámí, že za pobyt v klášteře nebude platit, nenápadně si oddechne. Bude mít o starost méně.
Ainara sama neuniká ze společnosti spolužáků – naopak se účastní večírků a pokukuje po jednom sympatickém členovi pěveckého sboru. Pokusí se s ním sblížit více, ale odhalí ji mladší sestra. Zatímco teta jásá, že Ainara konečně dostala rozum, otec tápe, jak to vlastně dívka s klášterem myslela.
Zkoumání vztahu k Bohu, které dokáže zasáhnout i ateistu
Téma duchovního povolání obvykle sály českých kin neplní, přesto tento snímek v programu nechybí. Na nikoliv nábožensky zanícené filmové databázi csfd.cz se jeho hodnocení vyšplhalo na 82 %. Jeden komentář ohodnotil film jako „ateist-friendly filmík o vztahu s Bohem“ a dotyčný komentátor k tomu dodal, že film působí hluboce a autenticky.
Právě toto je hlavním pozitivem filmu. Civilní, uvěřitelná poloha, kterou naprosto přesvědčivě zvládá Blanka Soroa, vyjadřuje intenzivní vztah k Bohu i pochybnosti ohledně zvolené cesty. Klečí na kolenou a úpěnlivě prosí Boha, aby v ní nechal pracovat svoji vůli a aby dokázala jeho vůli rozpoznat.
Ačkoliv se jedná o duchovní rozlišování a zkoumání vztahu k Bohu, film dokáže oslovit a zasáhnout i toho, kdo se prohlašuje za ateistu. Nejvíc totiž dokáže odradit právě pokrytectví, předstírání něčeho, čemu skutečně nevěříme, a nerespektování upřímné víry někoho jiného, kdo věří jinak než my. Čistý film bez patosu o Božím povolání, které nemusí být každému srozumitelné, ale o to více může inspirovat.
