Při pietní bohoslužbě za oběti útoku střelby na Filozofické fakultě, konané ve svatovítské katedrále, byla jedna z růží přinesena též za vraha. Podle arcibiskupa vyjadřuje víru, že láska vždy nakonec musí zvítězit. Na sociálních sítích se však nad tímto gestem strhla bouřlivá debata, v níž zaznívaly jak pohledy reflektující křesťanské odpuštění, tak kritika spojená podle některých s necitlivostí k truchlícím a relativizací zla.
Nesmírnou bolest způsobenou tragédií na Filozofické fakultě umocnilo její načasování. Pouhé tři dny před slavením nejkrásnějších svátků spojených s oslavou života. Jeden z posledních adventních dnů, kdy se křesťané připravují na oslavu narození Spasitele a všichni společně se těší na setkání s blízkými. Obdarováváme se navzájem a více než jindy se snažíme vyjádřit, že nám na sobě záleží. Letošní Vánoce rozetnula tíživá otázka. Jak je slavit v kontextu v nesmírné tragédie, při vědomí toho, kolik lidí oplakává své blízké, pro kolik lidí se letošní Vánoce staly dny nejhlubšího smutku.
Při mši svaté za oběti útoku, konané ve svatovítské katedrále, byla jedna z růží přinesena též za vraha. Ta měla vyjadřovat víru, že láska vždy nakonec musí zvítězit, vysvětlil arcibiskup v kázání. Na sociálních sítích se však téměř okamžitě strhla bouřlivá debata nad vhodností zahrnutí květiny pro vraha do bohoslužby. Pro někoho znamenalo relativizaci zla; růže byly přineseny za oběti i za vraha, jako by měly všechny stejnou hodnotu. Jiní v ní naopak spatřovali symbol odpuštění, které je nedílnou součástí křesťanského poselství.
V emociálně silně rozjitřených chvílích jsme byli svědky různorodého vnímání slov a postojů. Pro jedny empatický projev, pro jiné odtažitý, bez respektu k zármutku truchlících. Za nesouměřitelné považovali rovněž vyjádření o zlu na naší straně. Na jedné straně výron čirého zla, na druhé zástup těch, kteří každodenně usilují o dobrý život a vyhýbají se všemu, čím by mohli ublížit. I když se jim to nedaří, a zraní své blízké, jedná se o úplně jiné dimenze.
Prostor pro vraha
Zklamání pro některé představovala vůbec zmínka o vrahovi. Měl by být vytěsněn z veřejného prostoru a jeho jméno navždy zapomenuto. Jistěže je nutné vyhýbat se všemu, co by mohlo inspirovat další vyšinuté jedince, nelze ale pominout otázky po kořenech tohoto zla. V prvních dnech nejsou tím nejpodstatnějším, co bychom měli rozebírat. Zůstávají však viset ve vzduchu. Ze všeho, co je dosud známo, vyplývá, že čin nebyl motivován nenávistnou ideologií, nejednalo se o pomstu, ale zůstává zvráceným aktem jedince, který nezvládl vlastní život, pravděpodobně v důsledku vnitřního rozpoložení, které se aktivovalo v důsledku dalších okolností, a způsobilo obrovské utrpení.
Bolest to nijak neutlumí, přesto se znovu a znovu ptáme, proč. Proč se stávají šílené věci. Svět by se stal malinko uchopitelnějším, kdyby nepřítel útočil jen zvenčí. My jsme ti, kdo usilují o dobro. Zlo je nepřítel, je mimo náš okruh. Přichází zvenčí a my se chceme bránit. Arcibiskupova slova o našem vlastním podílu na šíření zla zněla mnohým tvrdě. Vrah je ale skutečně jedním z nás. Žil a studoval mezi námi, nepřišel zvenčí s cílem ničit. Ostatně stejný titul zvolila Åsne Seierstad pro svoji knihu o šíleném norském střelci: Jeden z nás, s podtitulem: Příběh o Norsku. Ačkoliv si nemyslím, že motivace obou vrahů byla shodná, autorka podtrhuje fakt, že i tento zločinec je součástí místní společnosti.
Výzva k odpuštění
Nevnímejme proto slova o zlu mezi námi jako relativizaci zla, ale jako výzvu k bdělosti a pozornosti, a to jak vůči vlastnímu nitru, tak i vůči ostatním. Pečujme o naše vztahy, zajímejme se o problémy a starosti ostatních. Zachovávejme úctu a respekt k druhým, nepodléhejme předsudkům. Obrovská vlna solidarity ukázala na dobro mezi námi. Nejsme lhostejní. Na mnoha místech jsme se setkávali s projevy účasti a zájmu. Vynořily se však také obavy a volání po zajištění vyšší bezpečnosti. Mnohých se dotkla ona šokující osudovost jedné vteřiny, v níž skončil život – mladý, plný plánů do budoucnosti. Kdy nikdo nepočítal se smrtí. Tragický zlomek času, který definitivně změnil život všech okolo.
Růži pro vraha chápu nikoliv jako relativizaci, ale jako výzvu k odpuštění. Byť možná v daný okamžiku příliš silnou. Nechci polemizovat o nejvhodnějším projevu, protože téma je až příliš citlivé. Odpuštění především neznamená, že budeme vraha omlouvat, že se s činem smíříme. Láska, která přemáhá vše, v daný okamžik znamená, že zlu nedáme další šanci. Nenecháme jím otrávit vlastní nitro, nebudeme si pěstovat představy o pomstě.
Svatý Pavel v listu Římanům připomíná slova Pána: „Mně patří pomsta, já odplatím.“ Thriller s hlavním hrdinou mstitelem může fungovat jako relax, neměli bychom jej ale brát jinak než jako oddechovou záležitost. Jakékoliv touhy po pomstě jsou jen výrazem nedůvěry – ve společnost, v její instituce. Pokud těmto touhám podléhají křesťané, jsou důkazem, že nedůvěřují Bohu a jeho milosrdenství. Spravedlivý trest nesmí být totiž nikdy pomstou.
Dle mého názoru se člověk,který spáchal tak hrůzný čin, dobrovolně odloučil od Boží lásky,která touží každého člověka zachránit.A pro lidskou duši,která je nesmrtelná je toto odloučení tím nejhorším trestem…
Mě teda nejvíc zajímá, co se stalo v psychice toho člověka…prý byl diagnostikován s bipolární afektivní poruchou…kde to má původ ? Prý to má teď více a více mladých…Mluvit v termínech zlo a tak podobně, nemá moc smysl…Díky za ten typ na tu knihu.
Bez Božího vědomí se prý nikomu nezkřiví ani vlas na hlavě. Potom vrah konal s Božím souhlasem. Přitom Bůh nezvládá ani svůj hřešící pozemský personál.
Vím, že je to těžké ale rozlišil bych pojmy Boží souhlas a Boží vědomí. Bůh nám dal veliký dar který je zároveň velikou zátěží, a to je svobodná vůle nestvořil nás jako roboty na dálkové ovládání.
Autorce děkuji za velice citlivý článek.
No to je velmi zjednodušující odpověď.Je moudré po každé chybě dítě seřezat a nebo mu někdy i dát čas na “prozření”? A především.Řešíte život z hlediska jednoho lidského života.A život je jako škola.Má mnoho tříd a mnho vtělení.Bůh dokáže na místa Zraněných postavit minulé viníky.Obyčejnej počítač to snad neumí? Natož pak tvůrce Vesmíru.Ale to neznamená,že viník nesklidí to,co zasel….