Mezi 22. a 25. květnem 2026 se v Brně poprvé v historii uskuteční sudetoněmecký sjezd. Hnutí SPD v čele s Tomiem Okamurou okamžitě spustilo hysterickou kampaň, ve které mluví o ohrožení českých majetků a prolomení Benešových dekretů. Celá tato protisjezdová rétorika je ale postavena na vědomé a cynické lži.
Zatímco landsmanšaft (Sudetoněmecké krajanské sdružení) jakékoli majetkové nároky ze svých stanov už před jedenácti lety sám vyškrtl, v zákulisí evropské politiky se SPD paktuje s lidmi z německé AfD a rakouské FPÖ, kteří na zrušení dekretů reálně tlačí a netají se obdivem k Wehrmachtu či SS.
Mýtus první: „Němci nám chtějí sebrat majetky“
Hlavním pohonem Okamurovy rétoriky je vyvolávání paralyzujícího strachu z toho, že sudetští Němci přijíždějí do Brna, aby zahájili právní bitvu o revizi poválečného uspořádání. Tento narativ záměrně zamrzl v 90. letech minulého století a ignoruje klíčový historický zlom, který nastal před jedenácti lety.
V roce 2015 totiž Spolkové shromáždění Sudetoněmeckého krajanského sdružení pod vedením svého nejvyššího představitele Bernda Posselta schválilo zásadní změnu stanov. Poměrem 72 ku 100 delegátů byly ze základních dokumentů organizace definitivně vypuštěny články o snaze získat zpět zkonfiskovaný majetek nebo uplatňovat právní nárok na znovuzískání domova. V původním znění organizace deklarovala, že „hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu“, dnes je tato kapitola uzavřená.
Bernd Posselt v aktuálních vyjádřeních opakovaně potvrzuje, že debata o dekretech je dnes výhradně interní českou záležitostí, do které sdružení nechce zvenčí nijak zasahovat. Organizaci jde o rovinu historickou, morální a lidskou, nikoliv majetkovou. Hlásí se k odkazu Václava Havla – tedy ke kritice principu kolektivní viny, ne k právnímu zpochybňování integrity České republiky.
Vyhaslé dekrety a neměnné status quo
Pro pochopení absurdity celého sporu je nutné připomenout, co to vlastně Benešovy dekrety (oficiálně dekrety prezidenta republiky) jsou. Jedná se o soubor 143 norem, které vydával prezident Edvard Beneš v exilu a v těsném poválečném období, kdy v zemi neexistoval řádný parlament. Ty nejcitlivější z nich řešily konfiskaci majetku a ztrátu občanství osob německé a maďarské národnosti.
Dekret č. 12/1945 Sb. nařídil konfiskaci a urychlené rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel národa.
Dekret č. 33/1945 Sb. plošně zbavil osoby německé a maďarské národnosti československého státního občanství.
Dekret č. 108/1945 Sb. zkonfiskoval ostatní soukromý a průmyslový majetek bez náhrady.
Z ústavněprávního hlediska je situace neprůstřelná. Ústavní soud ČR i mezinárodní soudní instituce opakovaně potvrdily, že tyto dekrety jsou neměnné, ale z dnešního pohledu již takzvaně vyhaslé. To znamená, že podle nich nelze zakládat žádné nové právní vztahy ani nikoho vyvlastnit, ale zároveň na jejich základě nelze zpětně vymáhat majetky.
Navíc Česko-německá deklarace z roku 1997 jasně stanovila, že obě země nebudou zatěžovat své politické a diplomatické vztahy otázkami minulosti. Žádné reálné právní či majetkové ohrožení České republiky ze strany krajanského spolku zkrátka neexistuje.
Pokud Tomio Okamura opravdu v noci nespí kvůli obavám o prolomení Benešových dekretů, nemusí jezdit na sjezd do Brna. Stačí, když se podívá do lavic své vlastní evropské frakce Evropa suverénních národů (ESN). Zde totiž narazíme na další politický paradox.
Hlavním a nejbližším spojencem SPD je německá AfD (Alternative für Deutschland). A jsou to právě poslanci této strany, kteří dělají přesně to, z čeho Okamura lživě obviňuje landsmanšaft. Pět poslanců AfD loni předložilo bavorskému parlamentu oficiální návrh, v němž požadují:
„…připomínat českým přátelům nespravedlnost Benešových dekretů a požadovat jejich konečné zrušení.“
SPD tak v přímém přenosu líbá prsten těm, kteří se snaží ohrozit právní uspořádání střední Evropy, zatímco doma tluče do stolu a hraje divadlo pro své voliče.
V objetí s obhájci SS a popírači nacistických zločinů
Ideové zázemí těchto Okamurových spojenců je přitom pro normálního občana děsivé. Stačí si připomenout výroky předních představitelů AfD.
Bývalý šéf AfD Alexander Gauland veřejně označil dvanáct let nacistické hrůzovlády za pouhý „ptačí trus na velkolepých německých dějinách“ a otevřeně mluvil o tom, že Němci mají být hrdí na výkony svých vojáků (Wehrmachtu) za druhé světové války. Další ikona strany, Erika Steinbachová, se nechala slyšet, že Češi za protektorátu v podstatě netrpěli a měli se dobře.
Mládežnická organizace AfD (Junge Alternative) čelila v Německu soudním zákazům a sledování tajnými službami kvůli prokazatelným vazbám na neonacismus. Představitelé strany se v minulosti dokonce neváhali zastávat i příslušníků zločineckých jednotek SS.
Vazby SPD na německou nacionální scénu jsou však ještě toxičtější a v situaci kolem dekretů komičtější. Na AfD je úzce napojena organizace VAdM (Vertriebene, Aussiedler und deutsche Minderheiten), která otevřeně prohlašuje AfD za jedinou politickou sílu v Německu, která aktivně hájí zájmy vysídlenců.
Třešnička na dortu: Rakouští Svobodní a jejich esesácká DNA
Pokud by někomu německá AfD nestačila, druhou nejbližší partnerskou stranou Tomia Okamury v regionu jsou rakouští Svobodní (FPÖ). Vztahy mezi SPD a FPÖ jsou Tomiem Okamurou prezentovány jako vzorové spojenectví „skutečných vlastenců“.
FPÖ byla v roce 1956 založena doslova jako politický přístav pro bývalé nacisty, kteří po válce získali zpět volební právo, v rámci takzvaného Třetího tábora (Drittes Lager).
Původním povoláním lesní inženýr a agronom, Anton Reinthaller (14. dubna 1895 – 6. března 1958), byl už od roku 1928 ilegálním členem v Rakousku zakázané NSDAP. Patřil k nacionálním socialistům, kteří aktivně připravovali anšlus Rakouska a jeho pohlcení Hitlerovou Třetí říší. V období těsně před připojením se stal ministrem zemědělství ve loutkové vládě Arthura Seyss-Inquarta.
Po anšlusu to dotáhl na člena německého říšského sněmu (Reichstagu) v Berlíně a v hierarchii jednotek SS dosáhl vysoké hodnosti SS-Brigadeführer (generálmajor). Po porážce Německa byl internován a v roce 1950 odsouzen za velezradu ke třem letům vězení.
V dubnu 1956 byl tento bývalý generál SS zvolen prvním předsedou FPÖ. Ve své nástupní řeči se nijak netajil svým přesvědčením, když otevřeně deklaroval, že žádný rakouský národ neexistuje a všichni jsou součástí širšího německého nacionálního společenství. Když v roce 1958 zemřel, v čele strany ho vystřídal Friedrich Peter – shodou okolností opět bývalý vysoký důstojník SS.
Tomio Okamura, který se bije do prsou za českou státnost a suverenitu, sedí u jednoho stolu, fotí se a politicky spolupracuje se stranou, kterou založili generálové SS usilující o likvidaci samostatného Rakouska a českých zemí.
Brněnská realita vs. nacionální halucinace
Konfrontace mezi politickými proklamacemi a realitou samotného 76. sudetoněmeckého sjezdu v Brně dělá propast mezi pravdou a lží ještě hlubší. Celá akce se koná na základě impulsu zevnitř české občanské a akademické společnosti. V listopadu 2025 zveřejnilo 36 výrazných českých osobností (včetně spisovatele Milana Uhdeho, publicisty Karla Hvížďaly, teologa Tomáše Halíka, bývalého premiéra Petra Pitharta či divadelníka Jiřího Suchého) otevřenou výzvu, ve které sudetoněmecké krajany do Brna oficiálně pozvali.
Program festivalu Meeting Brno, který letos nese podtitul „Kde domov můj?“ a v rámci kterého se celý sjezd koná, jasně ukazuje, že akce má hluboký pietní, kulturní a diskusní charakter:
Datum | Událost | Význam a obsah |
Čtvrtek 21. května | Pietní setkání na 5. nástupišti brněnského nádraží | Uctění památky obětí holokaustu a židovských transportů. Účastní se Nick Winton (syn sira Nicholase Wintona) a zachráněné pamětnice Eva Paddock a Milena Grenfell-Baines. |
Sobota 23. května | Pouť smíření | Pěší procesí z Pohořelic zpět do Brna v opačném směru někdejšího pochodu smrti z května 1945 jako symbol vzájemného odpuštění. |
Neděle 24. května | Bohoslužba porozumění | Společná katolická mše v pavilonu P na brněnském výstavišti za účasti českých i německých věřících. |
Celý program najdete na https://www.meetingbrno.cz/program.
Cílem festivalu je podle jeho pořadatelů vytvořit prostor, kde minulost nerozděluje. Jde o schopnost pojmenovat historické křivdy na obou stranách – jak nacistický teror, který vedl k rozbití Československa, utrpení obyvatel a transportům Židů, tak poválečné excesy divokého odsunu, jako byl právě Brněnský pochod smrti, při němž zahynulo nejméně 1 700 civilistů, převážně žen a dětí.
Proč tedy nacionální scéna spouští tak masivní hysterii? Odpověď je docela jednoduchá: nenávistný marketing a odpoutávání pozornosti.
Foto: Aktron, CC BY 4.0, Wikimedia Commons
