Slovensko stojí na kulturním rozcestí, Fico ho svou populistickou taktikou a totalitářskými praktikami táhne na východ. Nyní je otázkou, zda bude budoucí prezident dostatečně silný, aby byl schopen tomu zabránit, anebo natolik slabý, že se tím nechá strhnout. Slovensko si musí vybrat, jestli bude chtít být v první linii mezi vyspělými evropskými státy, nebo jestli bude dělat trojského koně toho ruského rozpínavého imperialismu, říká v rozhovoru Pod lampou Tomáš Halík.
Přesně před pěti lety jsi podpořil v prezidentských volbách Zuzanu Čaputovou. Bylo to v době, kdy na Slovensku významní reprezentanti katolické církve prohlašovali, že kdo bude volit Zuzanu Čaputovou, tak má těžký hřích. Udělal jsi dobře?
Ano. Já jsem to cítil jako morální povinnost, když jsem slyšel tento výrok, že když někdo volí podle svého svědomí, tak se dopouští těžkého hříchu. To je výrok, který je z hlediska katolické morálky neospravedlnitelný. Ozvala se mi řada slovenských přátel, kteří mě zvali, abych přijel na Slovensko a přinesl nějakou protiváhu. Přivezl jsem tehdy Zuzaně Čaputové kytici růží a řekl jsem jí, že se omlouvám za katolickou církev. Pak jsme spolu měli krásný rozhovor o duchovních hodnotách, o tom, jak žije svoji spiritualitu, jak medituje, jak se modlí, jaký má vztah k zásadním mravním hodnotám. Zjistil jsem, že to je ten člověk, který má přijít, a přinést do politiky nový prvek. A to se skutečně stalo.
Nedávno jsem zjistil, že papež František si ji zvláště oblíbil a že ze všech evropských hlav států mu byla vůbec nejbližší – jednak svým ekologickým zaměřením, ale i tím, že z ní cítil morálně-spirituální část politiky, jak o tom mluví ve svých encyklikách. Je třeba mít novou politickou kulturu, je třeba, aby do politiky vstoupil spirituální aspirant. To ona naprosto jasně vyjadřovala. Takže získala ohromnou popularitu na Slovensku a úctu ve světě – a zvláště u nás. My jsme po většinu jejího mandátu měli prezidenta úplně jiného typu a Zuzanu Čaputovou jsme tady strašně milovali a já jsem moc rád, že jsem ji podpořil a že jsme se později spřátelili a několikrát se setkali.
Mnozí Zuzanu Čaputovou označovali za liberální a progresivistickou kandidátku, což je podle nich v rozporu s tradičními hodnotami na Slovensku. V nynějších volbách můžeme sledovat podobnou rétoriku.
Mě by zajímalo, co si ti lidé, kteří pořád straší liberály, pod tím pojmem vlastně představují. Já myslím, že nic a že to používají jenom jako takovou dehonestující nálepku. Když jsem slyšel takto vykřikovat Kufu a jiné, tak jsem říkal: „Proboha člověče, četl jsi vůbec nějakého liberálního myslitele, víš něco o politické liberální filosofii? Pro ně je to prostě škatulka, do níž dávají zřejmě každého, kdo je vzdělaný, přemýšlivý, kdo nevykřikuje jenom jednoduchá hesla, nenechá se zmanipulovat populismem. Je to odpor vůči vzdělaným, kriticky myslícím lidem.
Slovenští populisté kopírují Babišovu taktiku
Přesto tu máme po pěti letech úplnou kopii této rétoriky. Kandidát na slovenského prezidenta Ivan Korčok byl označovaný podobnými kruhy za liberála, progresivistu a přidalo se, že je to člověk války. To nápadně připomíná předvolební prezidentskou kampaň před rokem v Česku.
Je to samozřejmě nesmysl, který svědčí o tom, že lidé, kteří používají tato hesla, buď sami neuvažují, anebo nás považují za hlupáky, kteří jim to spolknou. Andrej Babiš si tady prohrál volby sám. A prohrál si je mimo jiné i tou válečnou rétorikou – že Petr Pavel je generál, a proto chce válku. To je stejná logika, jako by řekl, že když je někdo lékař, tak chce nemoci. Ten generál je tam proto, aby válce zabránil. To je představitel ministerstva obrany, který je tady proto, aby nás bránil, kdyby nás někdo napadl. Proto jsme rádi, že máme nyní generála v čele státu, protože rozumí nynější situaci, kdy opravdu hrozí válka. A hrozí, že můžeme být napadnuti. Takže tyhle výkřiky jsou úplně neuvěřitelné, to je úplné popletení základní logiky.
Stejně jako na Slovensku nebyla úspěšná snaha o diskreditaci Čaputové nálepkami jako liberálka a progresivistka, v Česku nezafungovalo strašení válkou. Přesto to teď vidíme na Slovensku znovu a část lidí na to slyší.
Tím, že ti lidé to opakují neustále dokola – nejdřív progresista, liberál, pak válečník – je vidět, jak jsou strašně myšlenkově chudí. Oni vlastně nemůžou nic jiného nabídnout než jenom těch pár stále se opakujících hesel. To, že populismus dostává značnou část hlasů v našich zemích, je ovšem také důsledek selhání školského systému. Naše školství připravuje děti pro 19. a 20. století. Už jsou u nás naštěstí směry, které učí tím způsobem, jak se učí na školách především na západě – to znamená, že se učí kritickému myšlení, kultuře myšlení, nejde o to biflovat se nějaká fakta. To bylo v minulém století. Dneska si studenti kliknou na umělou inteligenci a fakta mají za pár vteřin. Ale musí se naučit rozlišovat zdroje, ze kterých získávají informace, a dávat si to do nějakých logických souvislostí.
Populisti spoléhají na to, že se budou profilovat jenom výkřiky, a lidé jakožto emocionální bytosti na to budou reagovat – jako Pavlovovi psi na zvonek. Je třeba učit lidi logicky přemýšlet. Potom populisti nebudou mít šanci.
Putin je Hitlerem naší doby
Přesto se populistům na Slovensku podařilo část lidí přesvědčit, že Ivan Korčok, který jako ministr zahraničí chtěl, aby Slovensko na Ukrajinu posílalo zbraně a vojensky ji podporovalo, je člověkem války, zatímco Peter Pellegrini se profiloval jako člověk míru.
To je samozřejmě naprosto postavené na hlavu. Jestli můžeme něco udělat pro mír, tak musíme pomoci Ukrajině, aby se ubránila agresorovi, a to všemi prostředky – včetně těch vojenských. Putin je Hitlerem naší doby. To je člověk, na něhož je vydán mezinárodní zatykač, válečný zločinec, který má na rukou krve desetitisíců lidí, a to ne jenom Ukrajinců a Rusů, které tam posílá umírat. A on taky sleduje naprosto přesně Hitlerovu taktiku, my to známe z československých dějin: nejdřív okupovat oblasti s jazykovou menšinou – u nás to byly Sudety, na Ukrajině Krym. Když to světová veřejnost nějakým způsobem spolkne, tak jde dál. Hitler obsadil celý zbytek Čech a Moravy, Putin chce zdecimovat celou Ukrajinu a vůbec se tím netají. A jestliže tam nebude zastaven – a on nebude zastaven kytičkami a krásnými slovy, on bude zastaven bohužel jenom vojensky – tak půjde dál a my budeme ohroženi. Ukrajinští vojáci tam umírají za nás a my je v tom nesmíme nechat. Nesmíme zradit napadený národ, protože bojuje za nás. Putin vyhlásil válku nejen Ukrajině, ale celému demokratickému světu.
Ukrajina se vzdala nukleárních zbraní oproti mezinárodnímu závazku, který garantoval nedotknutelnost ukrajinských hranic. Rusové napadli suverénní zemi a páchají tam genocidu – zabíjejí ženy, děti, starce, bombardují jesle, školy. A je naší povinností ji zastavit a pomáhat i tím jediným způsobem, který je bohužel srozumitelný pro Rusko – a to je síla.
Jak je ale možné, že Češi a Slováci, kteří se všichni učí o Mnichovské dohodě, jejichž předkové to zažili na vlastní kůži, tuto vlastní historickou zkušenost vůbec neberou v úvahu? Spousta lidí navrhuje dělat Putinovi ústupky.
Ti lidé neuvažují, nevidí věci v souvislostech, to je prostě zapomenutí dějin. Ten, kdo zapomíná ty hrozné věci v dějinách, je odsouzen k tomu, aby je prožil znovu – to je známé diktum. A tady je to zcela jasné, ti takzvaní mírotvorci jako Chamberlain, to byli ti lidé, kteří si naivně mysleli, že když dají agresorovi něco, on se s tím spokojí. Nespokojí, půjde dál. Putin je člověk, který má šílenou vizi, že obnoví velkoruskou říši a Sovětský svaz – a to všechno dohromady.
Evropa bude dvojrychlostní
Pojďme zpět ke Slovensku. Stojí podle tebe před zásadní volbou, která ho postaví na Východ, nebo na Západ?
Slovensko je nyní přesně na okraji, kde se musí rozhodnout pro zásadní kulturní volbu, jestli chce být v srdci Evropy, nebo na chvostu ruské říše. Fico používá nacionalistickou populistickou taktiku, kterou jsme viděli například v Polsku: nejdřív omezit veřejnoprávní média, aby se k lidem nedostala pravda, aby to byla hlásná trouba státní ideologie. Potom ochromit právní systém – především vyházet ty lidi, kteří už jim byli na stopě, kteří by mohli odhalit ty věci korupční a jiné, dostat do svých rukou policii, tajné služby, omezit svobodu univerzit a potom to jde dál k autoritativnímu státu. O to se snaží i Orbán a Maďaři ho začínají mít konečně dost.
Na Slovensku je to Fico a jde o to, jestli si zvolíte prezidenta, který bude schopen tomu zabránit, anebo který je natolik slabý, že s tímhle potáhne dál. A to je kulturní rozcestí. V Polsku také byla velice silná populistická vlna. Ale naštěstí se mladí lidé vzpamatovali, ženy se vzpamatovaly a režim Kaczynského byl odstraněn. A dneska jde Polsko ohromně nahoru a je vidět, že brzy bude evropskou velmocí. Evropa bude dvojrychlostní: bude tady Francie, Německo, s nimi Polsko a další vyspělé státy, které půjdou velice dopředu ekonomicky. A potom bude bohužel ta část Evropy, která doplatí na populisty a bude se stále více rozpadat. Slovensko si musí vybrat, jestli bude chtít být v první linii, nebo jestli bude dělat trojského koně toho ruského rozpínavého imperialismu. Tohle je lekce dějin.
Česká vláda se po mnoha Ficových kontroverzních výrocích rozhodla, že se nebude setkávat s protiukrajinsky se profilující slovenskou vládou, což vyvolalo obrovské množství různých reakcí. Jak toto rozhodnutí hodnotíš ty?
Jako naprosto správné a nutné. Visegrád je mrtvý. Jestliže bude na Slovensku takováto vláda, jestliže bude v Maďarsku taková vláda, tak nemáme nejmenší důvod si myslet, že s těmito zeměmi máme mít nějaké zvláštní bližší vztahy. Naší povinností je podporovat demokratickou opozici vůči totalitárním tendencím, ale nemůžeme si sednout s Ficem a s Orbánem a bavit se jako přátelé. Oni jdou s Ruskem, my jdeme s Evropou. Je třeba dát jasně najevo, že my – Češi a Slováci jakožto národy – chceme jít spolu, ale Fico jde s Putinem. Musíme aktivně spolupracovat se slovenskou demokratickou opozicí, ale nemůžeme se tvářit, že Fico a Orbán jsou naši blízcí spojenci v Evropě. Oni jsou spojenci říše, která s námi vede válku.
Tyto postupné kroky naše národy oddělují a vzdalují – kulturně, ale ne lidsky, mnoho Slováků dodnes považuje Čechy za bratrský národ. Co s tím dělat?
Tlačit na to, aby na Slovensku zvítězila demokracie. Tyto politické akty nejsou vůči slovenskému národu, nejsou vůči Slovensku, to jsou akty vůči vládě, která Slovensko těžce poškozuje a vytlačuje ho z evropské civilizace a z té rodiny, kam my kulturně patříme. To je třeba dát najevo. Samozřejmě, že to nesmí pokračovat dál v té kulturní oblasti. Musíme spolu hluboce spolupracovat. Obraz zkaženého liberálního západu, to je ozvuk komunistické propagandy. Je strašlivé, když to slyšíme od mnoha křesťanů. Když padl komunismus, tak najednou část křesťanů nebyla schopna žít bez nepřítele. Oni pořád žili jenom z toho, že se musí být proti někomu.
Slovensko se nevyrovnalo s dědictvím katolického fašismu
A tak přišli s liberály.
Ano. A najednou tam použili celý ten komunistický psychologický brainwashing o nemravném Západě. Přitom ve všech věcech, o kterých oni mluví, je na tom Rusko daleko hůř než Západ. S alkoholismem, s rozvody, s potraty a tak dále. Ale oni prostě potřebují představu rozvráceného Západu a najednou vidí v Putinovi nového svatého Konstantina, který povede křesťany do války proti bezbožnému Západu. Ale on určitý typ takového katolicismu bez křesťanství vždycky měl afinitu k totalitním režimům, to je zvláštní fenomén katolického fašismu. Slovenská katolická církev se s jeho dědictvím dosud plně nevyrovnala.
I ten se ale dnes probouzí k životu.
Ano, dnešním symbolem katolického fašismu je Kristus Král. To se znovu zdvihá, ale bohužel se s tím svezla také část kléru, který se zaměřil jenom na určitou velice úzkou agendu. Vlastně už přestali kázat cokoliv o evangeliu, mluví jenom o potratech, o homosexuálech a liberálech. To je až neurotická obsese. Potom lidé říkají: „Kdo jsou to ti katolíci? Jo, to jsou ti, co křičí proti potratům, proti LGBT a tak dále.“
Co podle tebe chtějí?
To nikdo neví, možná ani oni sami ne. Ale jestliže jsou věřící masírováni tímto, tak se nedivme, že pak přijde nějaký ateistický darebák a začne mávat vlajkou „já jsem proti potratům, já jsem proti liberalismu“ – a najednou to bude katolický hrdina. Na to hraje třeba Donald Trump – třikrát rozvedený člověk, který je naprosto cynický. Na tuto písničku získává velkou část křesťanů ve Spojených státech. To je tragédie. A je to vina těch, kteří zaměňují hlásání evangelia za kulturní válku proti modernitě.
Přátelství Petra Pavla se Zuzanou Čaputovou nebo československá hymna na pohřbu Karla Schwarzenberga ukazují, že nás stále pojí silné pouto. Jak ho udržet i do budoucna?
Je třeba na tom pracovat. Ono v něčem nám rozdělení státu prospělo, protože já si myslím, že Slovensko potřebovalo vědomí „teď to máme ve svých rukou a teď za to zodpovídáme my“. Už není možné se vymlouvat, že to rozhodli někde v Praze Češi. Samostatnost znamená prostě odpovědnost. Vy máte tu zodpovědnost, ve vašich rukou je vaše budoucnost a toto je strašně důležitá zkušenost.
Ptal se: Štefan Hríb
Přepsala: Martina Marie Heroldová
Zdroj: týždeň
