Jste konzervativec, nebo liberál? Otázka z politického světa, která občas prosákne i do našeho běžného života a staví mezi lidmi hranice, ba hradby. Občas mne užívání tohoto pojmu překvapí, zvláště v církvi. Poměrně často vnímám, že ten, kdo ho užívá, už o jeho obsahu mnoho neví. Pojmy se dnes obecně stávají vágními a člověk se v nich ztrácí. Nebo naopak, užívá je ke svému prospěchu, aniž by se staral o pravdivost či oprávněnost svých výpovědí.
Jak je to s dvojicí slov konzervativec-liberál? V církvi bývá slovo konzervativní používáno spíše jako označení některých, zejména starých sborů. Zato termínem liberál se mnohde nešetří. Měl by odkazovat na liberální teologii období od konce osmnáctého až do počátku dvacátého století, dnes se ale používá i v poněkud jiných oblastech.
Co byla liberální teologie? Hodně obecně řečeno, šlo o hnutí, které toužilo po církvi bez Boha. Bible mu byla starým, občas i moudrým textem, ale jistě produktem lidským, který bylo třeba podrobit lidskému zkoumání. Odstranit z něho staré mýty a nevědecké představy, a využít jeho společensky využitelné přednosti, zejména v oblasti etické. I tu etiku ale bylo třeba zbavit starých nánosů a zformovat do podoby, která by odpovídala potřebám a možnostem moderního člověka.
Dnes je leccos jinak, po církvi bez Boha už asi netouží nikdo. Naopak potkávám dost lidí, které Bůh docela zajímá, rádi by se o něm něco dozvěděli, jen ta církev jim vadí. Církev je dnes nedůvěryhodnou institucí.
Označení liberální se v minulosti používalo k označení názorů a postojů, které se neohlížejí na biblické pravdy. Pro které Bible není směrodatným měřítkem. Dnes se mi z některých kruhů překvapivě dostává označení liberál, když naopak upozorňuji na církevní důrazy, které v Bibli žádnou oporu nemají, které jsou jen výplodem tradice. Třeba i dobré, ale jen tradice. A stejně i naopak, když upozorním na některé biblické pasáže, které běžní křesťané raději nečtou, protože nabourávají zažitou představu o Božím království a o Božích požadavcích na člověka.
Nemohu se zbavit dojmu, že termín liberální dnes nejraději používají lidé toužící po takové církvi, jakou znají z doby svého mládí. Tím vůbec nechci legitimizovat skutečné snahy liberální teologie, která toužila po církvi bez Boha a ztratila schopnost vnímat Bibli jako Boží slovo. Myslím spíš na snahy držet zavedené církevní formy, které sice pokládáme za samozřejmé, ony ale nejsou ustavené žádným Božím příkazem, vyrostly čistě z tradice a jejich biblické zdůvodňování je značně sporné. Některé z těchto forem jsou zlé a je na místě se proti nim vymezit, jiné jsou ale dobré a v životě se osvědčily; teď myslím například, pro ilustraci, na institut svatby. V církvi se většinou osvědčila, Pán Bůh ji ale nikdy nepřikázal, z tohoto pohledu není zdůvodnitelná ani tolik, jako rozvodový lístek, který byl povolen Mojžíšovým zákonem. Nebo abych nabídl i příklad veršů, které raději opomíjíme, Ježíšova slova o rodině. Dnešní církev staví rodinu na piedestal, téměř nad vše ostatní, Ježíš ale říkal: Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.
Poctivé by bylo, jasně rozlišovat. Říkat nejen, co je dobré a co zlé, protože si to tak myslím, ale co Bible skutečně žádá a co opravdu odmítá, protože dlouhá doba historie církve přinesla a stále přináší určité rozdíly Písma a tradice. Ty je třeba po vzoru reformátorů neustále odhalovat a vážit, co si skutečně zaslouží odmítnutí, a co by bylo dobře zachovat, i když to náš Bůh výslovně nežádá. Prohlašovat za Boží vůli něco, co Pán Bůh sám nikdy neřekl, se stává závažnou překážkou věrohodnosti církve.
Za Rádio 7: Petr Raus