O hodnotách často mluvíme v obecných frázích. Životní partner by měl být “člověk se stejnými hodnotami”, někomu “hodnoty chybí”, někdo se cítí být strážcem “křesťanských hodnot”. Ovšem když už dokážeme vyjmenovat nějaké konkrétní, nejsme si jistí, co vlastně znamenají. Proč v něčem tak důležitém, za co lidé dříve bojovali a umírali, nemáme jasno?
Podcenili jsme hodnotovou výchovu, řekl v jedné z předvolebních debat budoucí prezident České republiky Petr Pavel. “Já bych řekl, i na základě průzkumu, který dělal Český rozhlas ke 30. výročí listopadu 89, že jsme asi ze všeho nejvíc podcenili hodnotovou výchovu. Protože určitě není dobře, když byla mladá generace vychovávaná v tom, že úspěch je základním kritériem, bez ohledu, jakými cestami je dosažen. To si myslím, že je špatně. A teď se nám to trochu vrací.”
Zanedbali jsme jako společnost hodnotovou výchovu? Jak to můžeme napravit? Shodneme se vůbec na nějakých hodnotách? Jakou roli v tom hraje církev, škola nebo instituce prezidenta? Právě po tom pátráme v aktuální epizodě podcastu Týden bez filtru.
Jaké hodnoty jsou nejdůležitější pro studenty Střední školy uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí? Vztahy, rodina, láska včetně přátelství a sebelásky – to vše se podle středoškoláků velmi podepisuje na tom, jak se člověk chová. Za důležité považují také štěstí, zdraví tělesné i mentální, svobodu, respekt, bezpečí, seberealizaci nebo osobní zájmy.
Nezdráhají se hovořit o penězích a životním standardu jako o předpokladu kvalitního života. Jestli a jak umí rozeznat dobré od zlého, si ale jistí nejsou. Někdo na dobro a zlo “nevěří”, jiný pozoruje, že má každý svůj vlastní subjektivní rámec, který se mu propisuje do svědomí. Podle jedné ze studentek záleží na tom, jak kvalitně jsme pro rozhodování o dobru a zlu informovaní. Touha být dobrým člověkem nesouvisí s tím, jestli je někdo věřící, zaznívá také ve školní anketě.
Pokud má každý svůj vlastní rámec morálky, existují nějaké hodnoty, na kterých se všichni shodneme? Karel Satoria, římskokatolický kněz a kaplan na církevní Vyšší odborné škole publicistiky v Praze, tvrdí že ano. Za takové univerzální hodnoty považuje “člověčenství, člověka jako takového a život”. Člověk má navíc schopnost “přidané hodnoty”, což je pro křesťana život pro druhého, tedy láska. A právě v této rovině jsme podle Satorii hodnotovou výchovu zanedbali. Jsme sice jedním z nejštědřejších národů, zejména co se pomoci v humanitárních krizích týče, ale náš zájem o druhé by měl být systematický.
“Výkřiky solidarity a milosrdenství jsou krásná věc, ale víme, do jaké míry v tom hraje roli emoční stránka. Druhá věc je, že dáváme z přebytku. A zaplať Pán Bůh za to. Ale jde o to, aby se to stalo součástí normálního přístupu k potřebě druhého člověka, tedy i v nedostatku. K tomu je potřeba formovat. To už není spontánnost,” říká Karel Satoria v podcastu Týden bez filtru a dodává, že se jako pedagog snaží studentům pomáhat objevovat jejich “vnitřní prostor” a přirozenou podobu lásky, tedy “vůli orientovanou k dobru”.
Anketu se studenty a rozhovor s Karlem Satoriou doplňuje debata autorů podcastu Ondřeje Havlíčka, Filipa Breindla a Anežky Jakubcové. Poslechněte si otevřené povídání o tom, proč by církve neměly “vyklízet pole” v hodnotové diskusi, v jakých situacích se ty pravé hodnoty projeví nebo kdo jsou to “rytíři hodnot”.
Bonusový obsah tvůrců projektu Bez filtru vzniká také pro předplatitele na platformě Hero hero. Děkujeme za podporu!
Autorka: Anežka Jakubcová