Chlapče, když jsem byl stejně starý jako ty, lidé se mě ptali, jestli věřím, a já jim odpovídal: „Ano, věřím.” Skutečně jsem věřil. Když se mě ale ptají dnes, odpovídám jinak. „Já už nepotřebuji věřit, já vím.”
Každý v něco věří, chlapče. Víra je názor a přesvědčení, že ten názor je správný. Jedni říkají, že věří sami v sebe a v rozum, ale těch se ptám: „Z koho jste vy a z koho je ten váš rozum?” Těm, kteří mi říkají, že věří ve vědu, odpovídám: „On v ní také věří. Proto vám ji svěřil, aby byla nástrojem, který vám pomáhá ho poznat.”
Další věří v peníze, rody, státy, moc, nástroje a majetek. Těch se ale táži: „Kdo vám to všechno dal? Sami víte, že nic z toho není věčné.” Neposlouchají a pořád vymýšlejí nějaké věci, které znají, protože se bojí věřit v něco, co neznají. Takoví ale uvěří čemukoliv. Budou si myslet, že k nim pomoc přichází z peněz, z lidí, z vlastní moudrosti, z vědy a z jídla, ale nespatří, od koho ty věci skutečně jsou. Až příliš se zaposlouchali do všeho, co je zemské. Žádají si zázraky. Chtějí vidět vstát jednoho chromého, ale to, že každý den se na nohy staví tisíce chlapců a děvčat, opomíjejí.
Jako by snad každá věc na zemi nebyla zázrakem. Podívej se okolo nás, kolik se toho v jednu chvíli děje. Tvé plíce proměňují vzduch v život. Vlaštovky plachtí nad řekou, prudce se zvedají a zase padají k hladině. Voda polyká sluneční svit a ohřívá se. Listy stromů postupně žloutnou, až v nich nezbude ani trochu zelené. Tvé oko to všechno vidí. Podívej se blíže a spatříš, jak zázračný je celý svět. A teď se zamysli. Kdo zbudoval tebe? Přece když u cesty pohodíš lopatu, písek, kupu cihel a za rok se vrátíš, postavený dům tam nenajdeš. To, že žiješ, přece není jen pouhá náhoda.
Přivedl mě k tobě, a přesto ti o něm mnoho nepovím. Nespatříš ho, dokud se ti sám neukáže. V jeho moci je některé nechat slepé a jiné osvítit. Je poznáním, pravdou i světlem. Je smyslem a zákonem. Věčností, počátkem i koncem. Je prvním a posledním. Nemá podobu, která by nemohla být stvořena. Je v tobě i ve mně, ve všech lidech, zvířatech, rostlinách, ve vodě, v ohni i v kamení. Zlom klacík a nalezneš ho tam. Je v tom nejvyšším i nejnižším.
Nakonec je i v psích výkalech a hnijících mršinách. Je tím, co jsi poznal, ale i vším, co jsi ještě nepoznal. Dávej si proto pozor na ty, kteří o něm mluví jménem. Mnozí mluvkové kážou lži. Ohlašují vidění svých srdcí a ne to, co je pravdou. Jsou to šarlatáni a špatní vykladači, kteří prodávají lidem zkratky. Říkají, že našli klíč, ale ve skutečnosti jen milují chrámovou slávu. Uvěřili, že jsou osvobozeni, ale přitom jen vyměnili řetězy ze železa za řetězy ze zlata.
Nepřináším ti náboženství, nekážu rituály a nevyžaduji ceremonie. Nechci, abys věřil v něco, co není pravdivé. Zneužití víry je jedním z největších pokušení, které k člověku může přijít. Má slova tě nevedou k bludu a nezbavují zodpovědnosti. Naopak ti ji vždy připomínají. Jsem ten, který tě přivádí k cestě víry, ale hned zase ustupuji, protože vím, že mi nepřísluší stát mezi tebou a tím, který tě má vést k cíli. Jsem jen pomocníkem, kterého si mlčící povolal, aby v tobě umrtvil, co je špatné a probudil, co je dobré. Podobně jako posloucháš mě, studuj také původní texty starých proroků a učitelů. Ten, který stojí nad cestou, je vyslal do světa, aby prošli všemi kontinenty.
Zrcadlí se v nich jeho moudrost, stejně jako se v měsíci odráží sluneční svit. Měsíc je sice menší než slunce, ale je k tobě také mnohem blíž. Nezáří tolik, ale ani tě neoslepuje. Tím je pro tebe viditelnější a v tom smyslu jsou ti blíže i proroci. Přinášejí indicie k tomu, jak žít život, aby měl smysl. Mezi moudrostí toho, který stojí nad cestou, a životem dobrých proroků bys neměl vidět jiného rozdílu, než mezi hudbou zapsanou v notách a stejnou hudbou provozovanou umělcem. Učení dobrých proroků se časem nijak nekazí. Slova, kterými promlouvají, v tobě dokáží rezonovat se stejnou silou jako před tisíci lety. Naslouchej sám, čeho se v tobě dotknou.
Víra, o které mluvím, není manipulací ani vyjednáváním. Neučím tě říkat: „Dej mi to a to!” Vždyť ani k dobrému příteli nepřicházíš, abys od něj jen bral. Ti, kteří přicházejí s vlastním záměrem, touží, aby věci byly, jak chtějí oni. Mohou sice pokleknout, zapalovat svíce nebo vzpínat ruce k nebesům, ale jejich žádosti nebudou vyslyšeny. Nerozumí snad, že víra není zkouškou pro toho, kdo je nad nimi, ale naopak zkouškou jejich? Nepřicházejí naslouchat, ale pak nemohou být ani vedeni. Ale já se tě ptám, přece pokud člověk pociťuje jednotu už po džbánu piva, tak o kolik větší jednotu musí zažít, když se napojí z věčné moudrosti?
To je cesta z chaosu a utrpení! Dej mu svou paměť, rozum a celou svou vůli. Dej mu všechno, co máš a co vlastníš, protože beztak si to od něj přijal. Nabídni mu, ať se ujme celé tvé svobody. Žij v souladu se zákonem a nesnaž se svůj život přetvořit v něco, co není. On nechce, abys mu stavěl chrámy z kamene a zapaloval pro něj svíce z vosku. Přeje si, aby ses podřídil pravdě a podle ní se choval. Skutečným chrámem tvé víry má být sám život. Žádá od tebe úsilí, které povede k nejvyššímu naplnění tvého životního poslání. Chce, abys rostl a daroval se světu, aby se tvé větve rozpukly v květu a abys každý podzim dal úrodu, která nasytí celou tvou rodinu.
Chlapče, já v tobě mohu semínko zasadit a ty ho můžeš zalévat, ale růst ho nechává ten, který stojí nad cestou. Jen z jeho vůle může správně zakořenit a pnout se do výšky. Víra, o které mluvím, je věrnost vlastnímu účelu, ať je jakýkoliv. Věrný se nevzpouzí, že by byl raději něčím jiným, než je. Přijímá dary, které v sobě objeví. Přijímá svou cestu a kráčí po ní ve větru, v dešti, v horku i v mrazu. Usedne jen ve chvílích, kdy hlas volajícího utichne, ale ani tehdy neodchází za jiným.
Trpělivě čeká. Ví, že se vrátí a jakmile ve svém svědomí zaslechne jeho volání, bez váhání vstane a znova ho následuje. Nechává se vést podle zákonitostí, které jsou rozumu skryty. Jedná a kráčí podle nejniternějšího vedení a každým krokem dotváří podobu své duše. Ostatní nerozumí, z jakého světa přicházejí myšlenky, které ho vedou, ale zcela jasně vidí zářit cestu, která po něm zůstává.
Z knihy Karlaz: Cesta člověka www.karlaz.cz
Autor: Tomáš Gavlas
Zdroj: www.karlaz.cz
