Tak nám začaly prázdniny. Dřív, než by měly, pochybuji ale, že by si na to některý ze žáků či studentů stěžoval. Čas prázdnin je vítaným časem. Leckdo se chystá někam vyjet. Destinace jsou různé, doma i v zahraničí, klidné k odpočinku, adrenalinové k aktivitě. Každý volí, jak mu vyhovuje.
Připravit takovou dovolenou ovšem nebývá snadné, zvlášť pokud má jít o výlet do končin neznámých. Ony i ty známé dovedou připravit překvapení, zdaleka ne všechno ve světě je stabilní. Pokud je naše zkušenost loňská nebo ještě starší, nemusí už být letos k ničemu. Mění se ceny, mění se politická situace, mění se lidské nálady. Každá cesta se stává rizikem a nemusí být ani nijak zvlášť dlouhá.
Řada lidí proto svěřuje svou dovolenou cestovní kanceláři. Má to své výhody. Profesionálové nedisponují pouze zkušenostmi z minulosti, byť třeba i každoročními. Sledují situaci průběžně, znají současnost a její rizika. V jejich péči se i možné hrozby stávají spíš adrenalinovým bonusem. Třeba takzvaná „dovolená s neznámou destinací“, kdy se místo své dovolené dozvíte až během letu nebo až po přistání, stejně jako „dovolená naslepo“, kdy se cílovou lokaci dozvíte po rezervaci, bývají vyprodané v řádu minut.
Podmínkou je kvalitní cestovní kancelář či organizující letecká společnost. Přibývá totiž dovolených, kdy cestující zůstávají ve vzdálené destinaci déle, než by jim bylo milé, protože jejich cestovní kancelář zkrachovala, případně na zájezd kvůli finančním problémům agentury ani neodcestují.
Cestovní kanceláře jsou ovšem komerční projekty, které vesměs bohatnou s množstvím klientů. Mnohým ale masová turistika nevyhovuje. Takoví volí individuálního průvodce. Ano, je to dražší. Dovolená ale může být opravdu na míru, klidná, osobní a neopakovatelná.
Nejdražší je cesta jeden na jednoho – jeden turista s jedním průvodcem. Jindy si průvodce najímají skupiny. A ještě jinou možností je průvodce, který si sám vybírá individuální klienty a vytváří z nich skupinu. Její složení bývá pestré, a člověk tak potká spoustu inspirativních lidí.
Teď bych měl v rámci zavedených křesťanských klišé provést obrat a vyzvat, abychom si tak, jako si volíme cestovní kancelář či znalce hor, zvolili za svého průvodce životem Ježíše Krista. Neudělám to. Kdo Ježíše zná, ví, že život s ním stojí za to. Kdo ho nezná, nemá pochopitelně důvod takovým řečem věřit. Jde mi spíš o něco jiného. Chtěl bych připomenout, že pokud Ježíše známe, neměli bychom na něj o prázdninách či na dovolené zapomínat. Kde je mnoho nových zážitků, mnoho impulsů a zajímavostí, zapomene se snadno. Stejně tak v přemíře pohody a klídku.
Pokud prožíváme všední dny, míváme jako křesťané zavedenou určitou rutinu. Modlitby ve zhruba stejný čas, návštěvy kostela či modlitebny, čtení biblického textu (i když to se dnes už mnohým vytrácí, čtení se stává vzácnou dovedností). Když přijdou prázdniny nebo dovolená, je najednou všechno jinak. Co si z těchto návyků zachovat, abychom neztráceli kontakt s Bohem? Jak si udržet nadhled, abychom se nezačali rozhodovat jen podle vlastního názoru, nebo v horším případě podle momentálního pocitu?
„Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají,“ říká Abraham boháčovi o jeho bratrech, které chtěl boháč z pekla varovat před černou budoucností. Nejzákladnější rada do křesťanského života. Nezapomínat na Bibli, na dobré Boží rady do života. Asi málokdo už dnes s sebou vozí knihu, mobil je skladnější. A vůbec nejlepší je hlava. Co si nosíme v paměti, s tím dovedeme i pracovat, takové texty nám povědí nejvíc.
Křesťanský život mi nejvíc připomíná ten poslední model dovolené, který jsem zmínil. Dovolenou se skvělým průvodcem, který mne ale zařadil do skupiny, kterou jsem si já sám nevybral ani nesestavil. Pokud se zařadit nechám, pokud přijmu všechna omezení, jaká s sebou každá skupina přináší, dostanu šanci prožít něco mimořádného. Na dovolené i v životě. Přeji vám tedy krásnou dovolenou i život!
Za Rádio 7: Petr Raus
