Jedním ze žhavých témat současné doby je rozmanitost. Má to své opodstatnění, které nám potvrzuje i Boží stvoření mimo okruh lidské společnosti. Příroda je rozmanitá, pestrá a krásná. Podrobnější pohled navíc jednoznačně ukazuje, že pestřejší a rozmanitější společenstva jsou odolnější a životaschopnější než jednotvárné monokultury.
A tak i když musím připustit, že se některým lidem mohou líbit třeba smrkové plantáže se stromy ve vyrovnaných řadách a s uklizeným půdním povrchem pokrytým jen spadaným jehličím, občasné povodně či kůrovcové kalamity prokazují, že skutečný les s jeho nepřebernou rozmanitostí, ale zároveň i s mnohem vyšší odolností a větší schopností zadržovat vodu, je lepší alternativou.
Jak je to ale mezi námi lidmi? Lidstvo si vytvořilo všelijaké kultury s mnohotvarými zvyky a obyčeji. Má dnešní volání po neomezeném respektu ke kultuře a zvykům druhého také nějaké opodstatnění?
Tady už není odpověď tak jednoduchá a vůbec už ne jednoznačná. Vždycky záleží na okolnostech, určitá obecná pravidla se ale najít dají.
V Glose hledáme biblická řešení, Boží představu o dobrém lidském životě. Dají se takové principy aplikovat i na obecnou společnost? Nebo jsou určeny jen Božímu lidu a jejich použitelnost je limitována křesťanskou vírou?
V církvi platí, navzdory obecně rozšířené představě, že rozmanitost je vítána. Každý člověk totiž dostává od Pána Boha jiné schopnosti i jiné poslání, jiný úkol. Proto apoštol píše: „Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. Kdyby řekla noha: ‚Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu‘, tím by ještě nepřestala být částí těla. Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? Vy jste tělo Kristovo a každý z vás je jedním z jeho údů.“
Tato apoštolem oceňovaná rozmanitost ale má své meze. Jsou údy, orgány, které k lidskému tělu nepatří, a můžeme myslet třeba na křídla nebo prasečí rypák. Nejsme andělé a neměli bychom být ani prasaty.
Nejde ale jen o to. Život v komunitě stojí na respektu k bližním a vše podléhá zákonu počtu. Co je ještě únosné v hloučku deseti jedinců, vyvolává těžký otřes v organizaci o desítkách, stovkách či tisících lidí. Masová společenství nutně volají po strukturách a jasných pravidlech. S tímto momentem ovšem přichází těžká zkouška.
Ono totiž evidentně není možné, aby si každý dělal, co vyhovuje jemu, bez ohledu na druhé. Občas se mi pod ruku dostávají články reagující na současnou nedostupnost bydlení. Pravidelně se v nich objevují stížnosti, že některé typy nájemníků vůbec nedostávají možnost získat nájemní smlouvu. Většinou se tam i píše, že bydlení patří k základním lidským právům. Není tomu tak.
Jestli si mne někdo pustí do bytu, který mu patří, a jestli mne komunita nájemníků v domě přijme mezi sebe, bude velmi záviset na mé schopnosti respektovat jejich zvyky a požadavky. Kdo se vrací domů s hlasitým zpěvem ve dvě hodiny nad ránem, vítán nebude. Jak říká Písmo: „Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společného růstu.“ Přitom v Bibli platí, že podobné rady a doporučení nežádají reciprocitu! Já mám vycházet vstříc druhým bez ohledu na to, jestli oni vycházejí vstříc mně.
Chápu, že taková pravidla přijímá obecná společnost jen těžko. V církvi to tak ale jde – a kde se to skutečně daří, je to lidem k prospěchu.
Obecná společnost se spíš snaží jít cestou práva a možnost bydlení vymoci všem násilím. Ať už cestou výstavby státních či obecních bytů placených z daní, tedy z práce těch, kteří do takových věcí investovat nechtějí, nebo cestou násilné legislativy, která omezuje práva vlastníků a vytváří vlastně moderní formu otroctví. Nutí některé pracovat na jiné, aniž by z toho mohli mít adekvátní odměnu.
Bible spíš učí ohleduplnosti a sounáležitosti. To ovšem vyžaduje, aby naše rozmanitost nikdy nebyla na obtíž druhým, což v praxi znamená, že se jedinec podřídí celku a menšina většině ve všem, co zasahuje do životních zvyklostí celku či většiny. Teprve tam, kde se toto stane, vzniká prostor i k respektu vůči jedinci či menšině.
Za Rádio 7: Petr Raus
