Teolog a religionista Pavel Hošek ve svých knihách přibližuje překvapivý duchovní rozměr díla Bohumila Hrabala, jehož vztah k víře zůstával dlouho opomíjen. Díla Evangelium podle Bohumila Hrabala a Bohumil Hrabal: Bohové jste vy ukazují Hrabala jako myslitele, který křesťanství vnímal po svém, ale přesto hluboce a upřímně.
Když letos religionista, teolog a spisovatel Pavel Hošek vydal knihu Evangelium podle Bohumila Hrabala v nakladatelství CDK, rozpoutal tím širokou diskuzi. Není totiž zvykem, aby se v Česku teologové věnovali literatuře a umění, které spadá do jejich nebo předchozího století. Po vydání knihy následovaly otázky i polemiky o Hrabalově vztahu k víře a církvi: šlo o jeho specifickou křesťanskou spiritualitu, nebo jej ovlivnily i další náboženské a filozofické směry, a lze ji srovnat s vírou v českém církevním prostředí?
Pavel Hošek se rozhodl na diskuze reagovat a vydal v nakladatelství Biblion další hrabalovskou knihu Bohumil Hrabal: Bohové jste vy. Odpovídá v ní mimo jiné i na některé kritické názory, které Hrabalovi křesťanskou víru upírají, nebo ji považují za „nepravověrnou“. Hošek však Hrabalovu křesťanskou inspiraci pro své čtenáře obhájil. Hrabalova víra, stejně dětská a bezprostřední, jako je tomu v biblické řeči, kterou užívá Ježíš, by mohla být příkladem pro mnohé.
Kniha je čtenářsky atraktivní svou strukturou. Autor vybírá Hrabalovy citáty o víře – od dětských zážitků přes vliv rodinného prostředí až po krize víry, které přinesla rudá totalita. Ta – jak známe z Hrabalových knih i filmových adaptací – doslova poslala na smetiště dějin symboly a artefakty křesťanství, včetně kostelů, knih, krucifixů a dokonce i lidí. Ke každému citátu přidává Hošek svůj komentář, vybroušený do podoby malého diamantu. Komentáře obvykle tvoří třetinu textu, přičemž v nich nechybí ani slovo. Všechno zde má své místo – nic nepřebývá, nic nechybí. Hošek se nepotřebuje utápět v dlouhých výkladech, říká přesně tolik, aby jeho slova a Hrabalovy citáty působily jako celek, k němuž se čtenář může vracet a hlouběji se nad ním zamýšlet.
Hošek strukturuje své úvahy a meditace do kapitol, z nichž názvy jako Bohumil Hrabal na hrázi věčnosti, Duchovní cesta, Tajemství obrácení, Tázání po Bohu či Čemu tedy věřil Bohumil Hrabal? by mohly být tituly samostatných knih. Zatímco Hrabalovo dílo i filmové adaptace jeho knih znají téměř všichni, málokdo ví o jeho adventních přednáškách v evangelické faře v Libici nad Cidlinou, kde od začátku 80. let vyprávěl věřícím o svém vztahu k Bohu, víře, církvi a křesťanství. Nahrávky těchto přednášek se zázrakem dochovaly a byly přepsány; Hošek nyní nabízí jejich reflexi ve svých posledních knihách.
Sám jsem měl možnost tyto nahrávky slyšet a mohu říct, že jde o stejného Hrabala, kterého známe z dokumentů a rozhovorů. Slyšet ho mluvit o víře, biblických pasážích, osobním vztahu ke Kristu a věčných pravdách, které prošly i jeho rukama ve sběrných surovinách, je silný zážitek. Ačkoliv Hrabalovo dílo znám a považuji ho za jednoho ze svých oblíbených autorů, Hošek mi ho ukázal v nečekaném, novém světle. Sám bych Hrabalovu duchovní rovinu možná nikdy neodkryl tak hluboce a nevytěžil z ní to, co Pavel Hošek, jeden z našich nejvýznamnějších znalců Hrabalova díla a jeho teologických souvislostí.
Kniha, která má 180 stran, je navíc – jak jsme u Biblionu zvyklí – graficky krásně upravená. Není to jen text ve vazbě; je to kniha, kterou budete rádi nosit s sebou a o kterou budete pečovat. Hrabalova „jinakost“ v pohledu na víru a Kristův vykupitelský příběh, jeho soucit s chudými a těmi nejposlednějšími na okrajích společnosti je občerstvující a pro mě jako teologa zásadní. V dnešní teologii je podle mého názoru potřeba právě takový způsob vypovídání, který objevuje Boha jako bytost s lidskou tváří. Jsem vděčný, že Pavel Hošek tuto cestu objevil a stal se jedním z těch, kdo u nás ukazují, že skutečná teologie má největší hodnotu tam, kde je dost života, kde člověk zůstává sám sebou a na nic si nehraje.
