Co znamená milovat Boha celým svým srdcem, duší a myslí? Láska k bližnímu je jistě důležitá, ale neměla by být jedinou cestou naší víry. V tomto díle se zamýšlíme nad tím, proč a jak se máme učit milovat Boha přímo. Přinášíme také pohled na pět jazyků lásky jako nástroj, který nám může pomoci vyjádřit naši lásku k Hospodinu.
V minulém dílu tohoto seriálu jsem ukázal, že Boží láska je předobrazem a zdrojem lidské lásky. Písmo na mnoha místech přirovnává Hospodina či Krista k ženichovi a Izrael, Jeruzalém či církev k nevěstě. Dnes chci ukázat, že jsme skutečně povoláni milovat Boha také přímo.
Když se Ježíše ptají, které přikázání je největší, odpovídá: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj bližního svého jako sám sebe‘ (Matouš 22, 37-39).
Mnoho knih a kázání se věnuje tomu, jak správně milovat bližního. Zůstává však otázka: Jak milovat Hospodina? Mohli bychom použít Ježíšova slova: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání“ (Jan 14, 15), vztáhnout je na přikázání lásky k bližnímu a tvrdit, že Boha milujeme skrze lásku k bližním. To je jistě pravda, ale není to celá pravda.
Musíme jít dál a ptát se, jak milovat Hospodina přímo. Jinak hrozí, že lásku k Bohu redukujeme na vztah k lidem kolem nás, což by mělo dalekosáhlé důsledky.
Láska k Bohu: Více než láska k bližnímu
Především, Bůh sám je osobní, společenství tří Osob – Otce, Syna a Ducha svatého. Měli bychom Ho tedy milovat přímo, ne pouze prostřednictvím bližních.
Dále je tu otázka, jak chápat Starý zákon. Jedním z jeho hlavních témat je varování před cizími bohy a modloslužbou, která je považována za největší hřích. Pokud by láska k bližnímu byla naplněním lásky k Bohu, proč by měla varování před modlami smysl? Láska k bližnímu by pak stačila bez ohledu na to, komu či čemu člověk věří. Ale právě kvůli lásce k bližnímu bychom se měli snažit přivést druhé k Pravému Bohu a varovat je před modlami – ať už kvůli nim samotným, protože modly vedou do záhuby, nebo kvůli Bohu, který je Bohem žárlivým.
Pokud bychom lásku k Bohu redukovali jen na lásku k bližnímu, ztratily by se podstatné části duchovního života. Proč bychom chválili Boží vlastnosti jako moudrost či spravedlnost? Proč bychom žasli nad krásou přírody – díla Božího? Jaký smysl by měla mystika a hluboké osobní setkání s Bohem, pokud by šlo jen o lásku k lidem?
Navíc taková redukce křesťanství na pouhou etiku ohrožuje samotnou víru. Člověk se může pokoušet milovat bližního z vlastních sil, aniž by potřeboval Boha. Ale dříve či později zjistí, že tento úkol je bez Boží pomoci nesplnitelný, což může vést k vyčerpání nebo k úplnému odvrácení od víry.
Cesta od Boha k člověku
Můj duchovní průvodce říká, že existují dvě cesty životem: skrze člověka k Bohu a skrze Boha k člověku. Pro mě je jednoznačně tou správnou cestou druhá možnost. Bůh totiž není jen Láska – je také Pravda, Spravedlnost, Moudrost a Počátek všeho. V náboženství, které staví lásku k bližnímu na místo lásky k Bohu, může snadno dojít k opomíjení pravdy, která se pak zdá tvrdá, rozdělující a zbytečně komplikující vztahy.
Láska k bližnímu je tedy jistě součástí lásky k Bohu, ale nenaplňuje ji zcela. Máme milovat nejen bližního, ale i samotného Boha – celým srdcem, celou duší a celou myslí. Pokud Ho milujeme, budeme dodržovat Jeho přikázání. Ovšem první přikázání je milovat Jeho.
Pět jazyků lásky ve vztahu k Bohu
Co tedy znamená milovat Boha? V dalších dílech tohoto seriálu se pokusím hledat odpověď v analogii se vztahem mezi mužem a ženou. Inspiraci si vezmu z knihy Garyho Chapmana Pět jazyků lásky. Chapman popisuje pět způsobů, jakými lidé v manželství vyjadřují lásku, a naopak skrze co cítí, že jsou milováni. Budu se zabývat tím, jak tyto „jazyky lásky“ mohou pomoci i nám vyjádřit naši lásku k Bohu.