Na začátku května zveřejnil Generální sekretariát biskupské synody ve Vatikánu zprávu 9. studijní skupiny složené z teologů, biskupů, kněží, jedné řeholnice a jednoho laika. Zpráva se zabývá novými věroučnými, pastoračními a etickými otázkami. Hned v úvodu upozorňuje na změnu terminologie. Namísto tradičně užívaného pojmu „kontroverzní otázky“ nabízí pojem „vznikající otázky“. Ty se mohou týkat tradičně i homosexuální orientace v církvích.
Zatímco termín „kontroverzní otázky“ v sobě implikuje výzvu, že problém je nutné vyřešit, vznikající otázky inspirují k hlubšímu promýšlení, k hledání cesty, nikoliv k rychlým nabídkám hotových řešení. Poctivé naslouchání vede k otvírání horizontů, které jsme dosud přehlíželi. Neobejdeme se přitom bez využívání poznatků humanitních, společenských a přírodních věd, které dávají vodítko pro orientaci v protichůdných teoriích.
Tradice nepředstavuje neměnnou hráz, ale obsahuje v sobě tvůrčí dynamiku, ve které se setkávají zkušenosti jednotlivců a společenství s požadavky církevní nauky a její pastorační praxí. Vytváří se tím plodné napětí, které musí reflektovat žitou zkušenost. Posláním církev není abstraktní hlásání a uplatňování rigidních zásad, ale podpora živého setkávání a zapojení do prožívané zkušenosti víry v osobním i společenském rozměru.
„Sobota byla stvořena pro člověka, a ne člověk pro sobotu“
Jak učil Ježíš: „Sobota byla stvořena pro člověka, a ne člověk pro sobotu.“ (Mk 2,27) To znamená, že nelze oddělit zvěstování evangelia od lidí, kterým je určeno a s nimiž musí počítat. Zvláštní pozornost musí být věnována těm nejzranitelnějším – lidem na okraji společnosti, kteří se ocitli takříkajíc „mimo hru“, protože je obzvláště důležité shromáždit jejich zkušenosti.
Synodální proces přinesl do církve změnu paradigmatu tím, že plně vyjadřuje respekt k lidské svobodě a povolání člověka. V událostech, vztazích a citových vazbách je člověk povolán rozeznávat Boží volání a odpovídat na dar evangelia. Proces svobody zahrnuje lidské jednání, dialog, setkávání s druhými a přijímání rozdílů, vzájemné učení a odpuštění, které se dává i přijímá.
Zpráva dokumentuje dvě konkrétní svědectví homosexuálních osob – jedné z Portugalska, druhé z USA. Hovoří o objevení vlastní odlišnosti, pocitech osamělosti a izolace, obtížnosti nalezení vlastní cesty, protichůdných radách. Křesťanské společenství jim na přinášelo útěchu, avšak také zranění, včetně návrhů skrývat se ve dvojím životě a nátlaků na podstoupení „reparativní terapie“, což vedlo k oddělení víry a sexuality.
Zpráva uvádí, že studijní skupina obdržela další svědectví od věřících s homosexuální orientací, kteří potvrzují, jak obtížné je pro jednotlivce i křesťanské společenství skloubit doktrinální nauku s pastoračním přístupem. Polarizované pozice vedou na jedné straně k utrpení a k marginalizaci, na straně druhé pak ke konfliktům mezi těmi, kdo lpí na nekompromisních zásadách, a těmi, kdo zdůrazňují požadavky porozumění a milosrdné lásky. Z přednesených svědectví vyplynulo, že „vyřešení tohoto zápasu vedlo k poznání, že hřích nespočívá ve vztahu stejného pohlaví, ale v nedostatku víry v Boha, který touží po našem naplnění“.
Primární je dialog a naslouchání
Aktuálním cílem není vyřešit tyto konflikty, ale jak zdůrazňují autoři zprávy, podporovat naslouchání a vzájemné poznávání, spolupráci a dialog mezi věřícími. Praxi nelze odvodit z předem připravené doktríny, která je aplikována na konkrétní životní situaci. Úkolem je proto znovuobjevit vzájemnou provázanost mezi teorií a praxí, mezi myšlením a zkušeností.
Zpráva nevypracovala žádné kategorické prohlášení, ale představuje cestu, po které jít dál a společně objevovat a nacházet pravdu jeden o druhém. Autoři jsou si dobře vědomi kontroverzí, které toto téma vzbuzuje. Je proto třeba ocenit, že otevřeně hovoří o traumatech, které způsobily reparativní terapie zaměřené na navrácení k heterosexualitě a o stigmatizaci a osamělosti lidí s homosexuální orientací.
Připomínají, že univerzální pravdu o člověku nelze určit jednou provždy, ale nachází se v konkrétních formách různých kultur, v neustálém dialogu, v němž se společnosti navzájem formují, hledají pravdu a spravedlnost ve světle evangelia.
