Vnímám na sobě, jak se proměňují stadia smutku, jak se projevuje fyzická i emoční únava z prožitého stresu. Myslím na ty, kdo přišli o své blízké, o pocit bezpečí, o klid…Teď je třeba dostatek času a příležitostí k tomu, aby se mohly hojit rány. Ukazuje se potřeba sdílení i ticha, blízkosti, význam společných rituálů a možností vyjádřit emoce“, zmiňuje pro Protestant studentská kaplanka Jana Hoffmanová.
Se studenty na Evangelické teologické fakultě jsme si na vánočním večírku popřáli pěkné svátky, mnozí už odjeli domů na prázdniny. Do konce adventní doby zbývá chvilka. V diáři jsou ještě ekumenické bohoslužby v pátek ráno 22. 12. 2023, které budeme slavit společně s Lukášem Fošumem OP a s Evangelickou akademií. Písně jsou vybrány a natištěny, většina je připravena. Společně vykročíme k Vánocům.
Je čtvrtek 21. 12. večer a všechno je jinak. Zpráva na mobilu od bratra Lukáše: „Jak to vidíte se zítřejší bohoslužbou po dnešní události na FF UK… já s ní určitě počítám, jsem na telefonu.“
Taky s ní počítám. Dobře, že se tohoto můžeme přidržet, protože jinak převažuje šok, tíha a bezmoc. A naléhavá otázka, jak tu být pro „sbor“, kterým je mi těžko přehledná akademická obec. Životy studentů i akademiků jsou všelijak propojeny se sousední FF UK.
Posílám zprávy, pročítám zpětně chat, který se studenty máme. Jsou skvělí, vzájemně se informují a povzbuzují, sdílejí kontakty na linky pomoci. Počasí víc koresponduje s děsivou událostí než s blížícími se Vánoci: hřmí a blýská se, na silnici je spadlý strom a v celém městě nikde nejde proud. Přes mobilní data a při svíčkách na adventním věnci píšu alespoň mail všem členům fakultní obce, modlitbu, kontakty na linky pomoci, pozvání na ranní ekumenickou bohoslužbu a k pietnímu místu před Karolinem a odpoledne třeba na čaj. Pokus o první pomoc: vyjádřit, co prožíváme a být spolu.
Na studentech EA jsou druhý den patrné smíšené pocity, šok a smutek i do toho jakoby nepatřičná chuť popřát si „Veselé Vánoce“ a vyměnit si dárky – měl to přece být jejich vánoční program. Přišli i někteří studenti z fakulty. Adventní liturgie je i v té proměněné situaci nosná. Jedno ze čtení jsme nahradili Izajášovou připomínkou Boha, který nalomenou třtinu nedolomí, zařadili jsme malý rituál k vyjádření vlastních tichých modliteb. K písni „Moc předivná“ se připojuje velká část jinak ostýchavého shromáždění. Studenti chtějí přečíst vlastní prohlášení k události, své vyjádření účasti. Na pietním místě u Karolina s několika studenty z fakulty pak zapalujeme svíčky. Mezi námi není potřeba moc řečí, ale zahraniční reportéři nás zpovídají, jak situaci vnímáme.
Paralelně během dne už probíhá domluva s kolegiem děkana. Děkan je ve spojení s vedením univerzity, snažíme se koordinovat další kroky. Nakonec chystáme modlitební setkání v kostele sv. Martina ve zdi ještě i další den.
Co dál?
Vnímám na sobě, jak se proměňují stadia smutku, jak se projevuje fyzická i emoční únava z prožitého stresu. Myslím na ty, kdo přišli o své blízké, o pocit bezpečí, o klid.
Podstatnou část své práce od začátku směřuji k tomu, jak vytvářet na fakultě bezpečné a otevřené prostředí, jak lidi spojovat, a teď ta snaha dostala nový kontext. Spolupracuji s ombudsosobami na jiných fakultách a jsem zvědavá, jak se nás dotknou případná nová opatření. Jistá míra improvizace je průvodním motivem mé práce – mění se účastníci jednotlivých setkání, situace a místa, kde se scházíme, budova fakulty je v rekonstrukci; uvidíme, s čím dalším bude třeba nějak smysluplně naložit. Prozatím se s kolegyněmi z jiných fakult povzbuzujeme, sdílíme zkušenosti i vděčnost, že v této době stojí v čele fakulty rektorka Milena Králíčková, která se k situaci postavila především lidsky a empaticky a umožnila tak společné truchlení.
Studenti, se kterými jsem mluvila, nevyjadřovali touhu po přísnějších kontrolách. Sami apelují na péči o duševní zdraví, spíš než že by volali po bezpečnostních rámech. Tísnivá je totiž spíš nesmyslnost zla, které si cestu prostě nachází.
Teď je třeba dostatek času a příležitostí k tomu, aby se mohly hojit rány. Ukazuje se potřeba sdílení i ticha, blízkosti, význam společných rituálů a možností vyjádřit emoce. Filosofická fakulta s tím, zdá se, zachází citlivě a šikovně. Kdo chce a potřebuje, může se přidávat k různým besedám a pietním akcím, hledat pomoc v peer skupině, setkat se u ohně na Palachově náměstí nebo na podpůrných schůzkách, které umožnila Fortna apod. Není to běh na dlouhou trať, spíš společná pouť pomalu krok za krokem.
Autorka je studentskou kaplankou na ETF UK
Autorka: Jana Hoffmanová
Zdroj: Protestant