Prezidentské volby jsou za námi. Většina občanů slaví, nemalá část je zklamaná. Nedá mi to, abych na tyto lidi nemyslel, je jich docela dost a mám mezi nimi i mnoho přátel. Volby ukázaly, že chudí uvažují trochu jinak než lidé alespoň nějakým způsobem zajištění. Změnit by se to určitě dalo, vyžadovalo by to ale nemalou investici času a vztahu bez jistého výsledku.
Je za námi určitý zlom, skončila etapa rozhodování, před námi je období realizace. Budeme vyhlížet, jak se naplní naše očekávání. Jaké to vyhlížení bude? Nevyslovujte soudy předčasně, radí apoštol. Dobrá rada. Volební kampaň byla plná předčasných soudů, nedostatečně opodstatněných předpokladů, odsuzujících závěrů vystavěných jen na tužbách a přáních a zaručených zpráv z třetí či jaké ruky. Kampaň to unese, i když jí to neprospívá, život už ne.
Pokud bychom chtěli žít takovým způsobem, doplatíme na to všichni. Politika zná institut sta dní hájení. Týká se nových lidí v důležitých (nejen) politických funkcích. Považuji ho za rozumný. Ono se totiž rychle nedá zajistit skoro nic, co má mít nějakou kvalitu. Je třeba vyčkat, nechat věci růst. Nehodnotit předčasně.
Podobně bychom ale měli jednat i s poraženým. Udělal zkušenost, jaká není zanedbatelná. Může se stát příležitostí. Někdo ji dokáže využít k dobrému, jiný ne. Vím, jsou mnozí, kteří změnu předem vyloučí, já bych byl opatrnější a klidně i naivnější, vždyť Bůh je nad námi všemi. Nechci soudit předem. Buďme tedy trpěliví. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště, přidává ke zmíněné radě apoštol Jakub.
Obě apoštolské rady, které jsem dnes zmínil, ale ve skutečnosti míří trochu jinam, než naše úvahy. Zatím mluvíme o svých reakcích na momentální situaci, případně na potřebu chvilku počkat, řekněme oněch sto dní. Apoštolové se dívají dál. Pavel píše: Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. A Jakub podobně: Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě…
Až do příchodu Páně? Tedy do konce světa? To přece nemůže být rada do praktického života a vůbec už ne do politiky! Kam bychom přišli! To bychom nerozhodli a neposoudili vůbec nic! Ani apoštolové ale zjevně nemyslí na běžné rozhodování. Pavel pokračuje: On (tedy Bůh) vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí. A Jakub ke své radě trpělivosti připojuje: Nestěžujte si jeden na druhého. O to jde.
V našem čase a našem světě můžeme posuzovat činy. Pokud ale jde o lidské úmysly, motivy, pokud jde o stav lidského srdce, zůstávají naše možnosti velmi omezené. Bůh je na tom jinak, není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat. Jedině on je schopen posoudit lidské myšlenky, jedině on ví, o co nám opravdu jde a o co usilujeme až kdesi v hlubině svých záměrů. Jedině on může soudit.
Nás soudit druhé láká, v naprosté většině případů ale do těchto soudů promítáme jen své představy a pocity. Takové soudy se stávají spíš obrazem naší vlastní duše, než objektivním posouzením druhého. Zůstaňme proto raději trpěliví a posuzujme jen to, co opravdu známe z vlastní zkušenosti či velmi dobře ověřených zdrojů. A hlavně, jen to, do čeho opravdu vidíme.
Autor: Petr Raus