Tento víkend nás čeká volba prezidenta České republiky. Máme za sebou kampaň kandidátů, která zřetelně rozdělila společnost. Bohužel se naplno projevila neschopnost mnoha občanů naší země diskutovat věcně s respektem k názorům oponenta.
V souvislosti s blížícími se prezidentskými volbami sociální sítě naplnily emotivní výkřiky, nezřídka motivované strachem, většinou nepřátelské a založené na zprávách z několikáté ruky. Je ovšem pravdou, že příčiny tohoto stavu spočívají i v přesycenosti současné informační scény.
Lidé cítí potřebu přísun informací omezit a čerpají už jen ze zdrojů, které odpovídají jejich vnitřnímu nastavení a hodnotové orientaci. Ztratili přehled o celku a vzdali důvěru v cokoli, co neodpovídá jejich stávajícím názorům. To je smutná charakteristika dnešní doby.
Jak v takové situaci volit? O co se opřít? Koho vybrat? Nebudu radit konkrétně, pár obecných rad ale vyslovím. Pokud se Vám zdá, že jste našli kandidáta, který naprosto přesně odpovídá Vašim představám, který určitě naplní všechna Vaše očekávání, který rychle a zdárně napraví společnost a Vás osobně to přitom nebude nic stát, nevolte ho. Zcela jistě jste podlehli klamu.
Všechna naše očekávání nenaplní ani Hospodin, natož člověk! Pokud takového kandidáta vidíte, v budoucnosti se v něm nepochybně zklamete. Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není, radí žalmista. Mnohokrát se už ukázalo, jak rozumnou radu tu máme.
Pokud se Vám naopak zdá, že není koho volit, že mezi kandidáty nevidíte ani jednoho, kdo by stál za důvěru, nezoufejte. Možná jste si nasadili laťku příliš vysoko a roli prezidenta přecenili. Zkuste své nároky snížit, hledejte to nejlepší z možného, nikoli ideál, protože ten nenajdete. Volit ale běžte! Zvolte podle svého nejlepšího svědomí, za nového prezidenta se pak ovšem modlete, přimlouvejte, svěřte ho Božímu vedení.
Pamatujme, že naše volba není to poslední, co na světě rozhoduje, Pán Bůh stojí ještě nad ní. Skutečnost může být nakonec zcela odlišná od našich očekávání. Božím služebníkem se kdysi stal i perský Kýros. Byl to pohan, vládce říše, která byla Izraelcům vlastně nepřátelská, přesto o něm Hospodin mluvil jako o svém pomazaném a o svém pastýři.
Pokud se nenacházíte ani v jedné ze zmíněných situací, přemýšlejte o kritériích, podle jakých mezi kandidáty vybíráte. Co je tím hlavním, které Vás nejvíc ovlivňuje? Obavy z budoucnosti? Touha po jistotách, které zajistí Váš život? Ano, člověk touží po životě v bezpečí a dostatku, je ale přiměřené, čekat takové věci od lidí?
Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina, píše prorok Jeremjáš. Nehledejme v politice záruky, které nám žádný člověk nemůže dát. Držme se spíš toho, co vyznával autor sto osmnáctého žalmu: Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka. Hospodin je při mně, nebojím se. Nedovolme, aby naši volbu určoval strach.
Když židé slavili své svátky, slavili je tak, aby z nich měly největší užitek jejich děti. O ty jim šlo. Zdá se mi, že nejužitečnějším kritériem našich rozhodování je prospěch budoucích generací. Pokud bude naší prioritou získat co nejvíc pro sebe, svoji budoucnost projíme. Pokud nám půjde o investice do života těch, kdo přijdou po nás (a nemusí jít jen o naše vlastní děti), prospějeme všem. Pamatujme na to, až půjdeme k volebním urnám.
Autor: Petr Raus