Česká republika se stala předsednickou zemí rady Evropské unie, a na půl roku tak předsedá největšímu demokratickému společenství na světě. Je to odpovědný úkol a zároveň příležitost k zamyšlení nad hodnotami a duchovními aspekty evropského projektu.
V předsednické roli nemá jít o pouhou koordinaci „mechanismů těla“ společného projektu, nýbrž i o reflexi jeho „konstitutivní duše“. To, co utvářelo kořeny dnešní Evropské unie, má díky principům smíření a odpuštění vskutku silné mravní a duchovní kořeny.
Na jejím počátku stála řada vynikajících křesťanských osobností v čele s Robertem Schumanem, které měly zásadní podíl na tom, že se tyto duchovní hodnoty dostaly do popředí společenských procesů té doby. Heslo českého předsednictví „Evropa jako úkol“, které je inspirováno známou esejí Václava Havla, by tudíž mohlo klidně znít i „Evropa jako duchovní úkol“.
Na počátku integrace nešlo jen o bolestný proces smíření po devastující druhé světové válce. Šlo o překonání historicky hlubšího rozdělení, majícího své kořeny v nacionalismu, který se v Evropě prosazoval od 19. století. Jak upozorňuje Charles Taylor, významný křesťanský filosof, nacionalismus coby hlavní zdroj kolektivní identity přivedl evropský kontinent ve 20. století na pokraj sebezničení, a jeho překonání tak představuje jeden z největších civilizačních přínosů evropské integrace.
V tomto smyslu lze chápat dnešní politickou rétoriku „hájení národních zájmů“ spíše jako ozvěnu minulosti. Národovecké sobectví je vzdálené principům, na kterých stojí evropská integrace, i mravním principům křesťanství. Není náhodou, že podporu nacionalismu v evropských zemích využívají takové mocnosti, jako je Rusko, ve svém nepřátelském úsilí zaměřeném proti evropskému smíření a jednotě. Kam směřují jeho zájmy, nám dnes ukazuje brutalitou své války proti Ukrajině.
Charles Taylor navrhuje transcendovat národnostní princip coby zdroj evropské identity spíše souborem sdílených hodnot, jako jsou svoboda a důstojnost člověka, odpovědnost, solidarita a úcta k pravdě. Jsou to hodnoty inspirované evangeliem, které utvářely evropskou civilizaci dávno předtím, než se v jejích dějinách rozvinulo pojetí národních identit. Sem patří i principy přítomné v mechanismech fungování Evropské unie, jako je rovnost, vzájemný respekt, jednota v rozmanitosti a zejména zásada dialogu.
To, co mnozí považují za slabost Evropské unie, je ve skutečnosti jednou z jejích nejsilnějších stránek. Díky nutnosti neustálého vyjednávání členských států, jednotlivých unijních institucí i politických frakcí rozvíjí Evropská unie větší schopnost dosahovat dohody. Ve srovnání s individuálními státy vykazuje i větší odolnost vůči extremismům všeho druhu, od pravicového až k levicovému.
I proto, navzdory mnoha předpovědím o jejím zhroucení během posledních krizí, ať už finanční, pandemické nebo současné války na Ukrajině, Evropská unie prokázala svou stabilitu a větší schopnost čelit globálním výzvám než jednotlivé státy. Václav Havel hovořil o vrstevnaté povaze identity, která začíná od identity rodné a místní, pokračuje přes národní až po tu evropskou.
Mezi jednotlivými úrovněmi nemá být antagonismus, neboť se navzájem podmiňují a doplňují. Se sílícím procesem globalizace k nim dnes přibývá vrstva sdílené identity globální. Tento trend není bez problémů a přináší v řadě zemí kromě společenských a ekonomických výzev i krizi demokratických procesů, například v podobě populismu a izolacionismu. Nicméně, spíše než takto před globalizací unikat je vhodné její účinky kultivovat ve prospěch jednotlivců i společného dobra.
Zdá se, že v tomto smyslu představuje projekt evropské integrace skutečně unikátní a prorocký model, schopný reagovat na tyto výzvy doby. Představuje jakýsi prototyp globalizující se demokracie, v němž jde o vyváženost principů globální a lokální odpovědnosti, stejně jako principů solidarity a subsidiarity.
I proto se těší podpoře duchovních a prorockých osobností naší doby, jako je papež František nebo tibetský dalajlama. V jednom ze svých projevů papež František například vyzvedl odvahu otců zakladatelů, kteří položili základy této „pevnosti míru“, stavby sestávající ze států, které nejsou spojeny násilím, nýbrž svobodnou volbou společného dobra. Prohlásil, že Evropa představuje nejen zeměpisnou, ale též hodnotovou a kulturní jednotu, a toto bohatství nesmí být ztraceno.
Dalajlama na jedné z konferencí Forum 2000 dokonce vyzval státy ostatních kontinentů k napodobování Evropské unie v procesu mírové integrace a spolupráce. Podpora samozřejmě neznamená nekritičnost a papež František to několikrát ukázal, když lídry unie například kritizoval za přílišný důraz na ekonomický rozměr evropského projektu při současné nevěrnosti jeho původním duchovním a humanistickým ideálům.
Projekt Evropské unie má ještě mnoho problémů, ale svou schopností je překonávat neustále prokazuje, že jde o projekt životaschopný, který nepřestává inspirovat i za svými hranicemi. Ne náhodou pro jeho hodnoty teď trpí a bojují lidé na Ukrajině.
V této válce nejde o konflikt dvou zemí, ale o střet dvou civilizačních vizí. Jedné postavené na sdílených duchovních hodnotách a respektu, a druhé vyznávající jen brutální hrubou sílu. Projekt evropské integrace tak představuje model budoucnosti, který slouží sdílenému, a tedy i našemu dobru. České předsednictví je proto vynikající příležitostí, abychom jej znovu podpořili.
Autor: Petr Mucha, teolog a člen programové rady Forum 2000