Tento týden se moje sociální média zaplnila krásným videem s bývalou primabalerínou na invalidním vozíku. V tomto virálním klipu byla natočena Marta C. González Saldaña, která má Alzheimerovu chorobu a poslouchá hudbu z Čajkovského Labutího jezera.
Pozoruhodné je, že když Saldaña uslyší hudbu, dokáže si vzpomenout a znovu prožít choreografii baletu, který kdysi tančila. Sedí na svém kolečkovém křesle v domově pro seniory ve Španělsku a s výrazem čisté radosti na tváři pohybuje rukama v rytmu hudby.
Virální video
Video sdílené mnoha celebritami střídá záběry Saldañy s mladou balerínou tančící na jevišti. Přestože jejich pohyb je poněkud nesouměrný, obě ženy projevují stejnou vášeň pro tanec.
Proč mělo toto video takovou sledovanost? Představa, že jsme víc než jen tělo, se zdá být něčím, co rezonuje v hlavách mnoha lidí. Poprvé jsem se k tomuto klipu dostala přes facebookovou stránku britského televizního moderátora. Když Dan Walker sdílel tento příběh, řekl:
Je to ukázka síly hudby a je krásnou připomínkou, že za touto chorobou je stále člověk.
Zdá se, že ze své podstaty víme, že pod nemocných povrchem je něco více, než co jsme zpočátku viděli na začátku tohoto videa. A myslím si, že tato hluboká pravda nachází domov v biblickém světonázoru.
Proč video starší ženy s demencí zapůsobilo tak silně na tak velké množství lidí? Žena, která najednou zachytila vzpomínku na své fyzické mládí, krásu a půvab? Na čistě naturalistické úrovni by nás toto video mělo zanechat ve smutku. Letmý pohled na to, co bylo, ale už nikdy nemůže být.
Dan Walker je však křesťan a při sdílení tohoto videa se svými stovkami tisíc fanoušků sdílel důležitou biblickou pravdu: tím příběh nekončí.
Zlomená krása
Za normálních okolností naše těla spolu s celým vesmírem podléhají druhému zákonu termodynamiky – všechno se zhoršuje. Smrt („konečný nepřítel“) jednoho dne zvítězí, protože veškerá krása, půvab, láska, pravda, radost a smysl se odpaří. I tento vesmír na nás zapomene, jak se bude vytrácet do studené sterilní prázdnoty, kde se neobjeví ani vzpomínka.
Nežijeme, jako by tento depresivní výsledek byl opravdu konec příběhu. Sdílíme videa na našich sociálních médiích, která nás povzbuzují k „vzteku proti umírání světla“ (Dylan Thomas). Je možné, že všichni máme v sobě ozvěnu biblického slibu, že smrtí život někončí? Že jednoho dne budou naše těla proměněna? Že jednoho dne budeme znovu tančit s větší radostí, mladostí a ladností, než si dokážeme představit?
Víme, že až ten pozemský stan, v němž přebýváme, bude stržen, máme od Boha věčné stavení v nebi, příbytek, jenž nebyl vytvořen rukama. Proto, dokud jsme v tomto stanu, sténáme touhou ocitnout se už v našem nebeském příbytku – až jej totiž oblečeme, nezůstaneme nazí.
Dokud jsme v tomto stanu, sténáme tíhou, protože nechceme být svlečení, ale oblečení, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. Vždyť právě proto nás Bůh stvořil a dal nám Ducha jako záruku!
Bible 21, 2 Korintským 5:1-5
Budoucí naděje
Saldaña v tomto videoklipu stále krásně tančí, i když její mysl a tělo jsou v mnoha ohledech porušené ve srovnání s tím, co bývaly. Krása minulosti však není nic ve srovnání s tím, jak bude vypadat budoucnost. Je nám slíbeno „věčné tělo, které pro nás vytvořil sám Bůh“. Představte si, jak krásně bude tančit toto věčné tělo!
Ztráta milovaného člověka je naprosto zničující a my oprávněně truchlíme nad jeho smrtí, ale Bible nám připomíná, že „Nemusíte nad nimi truchlit jako jiní, kteří nemají naději.“ (1. Tesaloničanům 4:13, Bible), nebo jak říká jiný překlad Bible:
„Nesmíš přestat… jako lidé, kteří se nemají na co těšit, jako by hrob měl poslední slovo.“ Protože Ježíš zemřel a vymanil se z hrobu, Bůh s největší pravděpodobností přivede zpět k životu ty, kteří zemřeli v Ježíši. “
Uprostřed vší destrukce, kterou kolem sebe spatřujeme – nemoc, nespravedlnost, rozpolcenost – si můžeme být jisti budoucí nadějí. Naše křehká těla budou obnovena o mnohem více, než jaká byla kdysi. Všechno bude nové. Jak je uvedeno ve Zjevení 21:4:
„Setře jim každou slzu z očí.“ Nebude už žádná smrt ani smutek, pláč ani bolest, protože starý řád věcí pominul.“
Autor: Ruth Jackson
Zdroj: Patheos.com
