Velikost malé knihy Stanleyho Hauerwase spočívá právě v tom, že nám ukazuje, že největším popřením univerzality Boží spásy, která vyvrcholila na kříži, je zesoukromělé křesťanství, víra jako svého druhu životní pojištění, víra jako investice, která by se mohla vyplatit, a kdyby ne, aspoň to nebude tolik stát.
Kniha amerického teologa Stanleyho Hauerwase Ježíšův žalm (Biblion) přináší čtenáři na pouhé stovce menších stran meditaci nad sedmi slovy, potažmo výroky našeho Pána z kříže. Nesejde na tom, jestli jsme odborníci na Bibli, lidé, kteří ji čtou denně, nebo ti, kteří se do Písma dívají jen tehdy, když cítí hlad po Božím slovu. Občasný čtenář i super-vzdělaný teolog má v Bibli perikopy, pasáže, věty či samostatná slova, které se mu dostaly hluboko pod kůži a bez nichž svým způsobem nemůže být. Jsou zkrátka „jeho“. Hýčká si je pro sebe, cítí, jako by byla určená právě jemu. Pro Stanleyho Hauerwase – a jistě nejen pro něj – jsou takovými slovy slova Ježíšova, která říká z kříže lidem, kteří jsou svědky jeho umírání a smrti, a zcela bezpochyby je říká celému světu. Jeho slova totiž zní až k počátkům věků a od chvíle vyslovení budou znít navěky.
V citlivém překladu Petra Macka tak můžeme nahlédnout do myšlení člověka, kterému je blízká evropská teologická tradice, ale jenž je pevně zakořeněn v americkém kulturním prostředí, jež je v aktualizaci a přiblížení jádra Kristova vykupitelského příběhu člověku 21. století tradičně nejdál a trvale nejúspěšnější. Bez přehánění bychom asi těžko nalezli kulturní a civilizační okruh a jazyk, v němž by nebyla reflektována alespoň stěžejní část evangelií a s nimi se prolínající texty Starého zákona. Mohli bychom dokonce říci, že čtenář dnešní doby se může hravě přesytit všemi možnými tituly, jejichž autoři se snažili povědět něco, na co jejich starší kolegové zapomněli. Obrovská kvanta teologické a duchovní literatury některé čtenáře od čtení nadobro odradily. Hauerwas měl pro napsání své knihy pochopitelně své pohnutky, které částečně osvětluje v úvodu své práce. Zvolil si však pro své úvahy mimořádně zajímavé téma, a to poslední okamžiky Kristova pozemského života, v nichž nám měl potřebu sdělit věci, které zásadním způsobem poodhalily nebo přímo vypointovaly to, co bylo v plánu jeho Otce klíčové.
Kristova slova na kříži označuje autor jako žalm a činí tak právem, protože právě starozákonní žalmy jsou společným dědictvím a potravou lidí staré a nové smlouvy. To, co zaznívá z Kristových úst na kříži, je určeno všem lidem bez výjimky. Pod křížem se totiž rodí nová víra. Pod křížem se zjevuje v plnosti to, co Ježíš roky říkával, dělal a co jeho učedníci nedokázali zcela pochopit. Na kříži, v dialogu s ukřižovanými lotry, ve slovech určených učedníkům i ve zdánlivém monologu Ježíše s Otcem rozpoznává Stanley Hauerwas určitý klíč nebo přímo svazek klíčů, jimiž se můžeme dostat za zavřené dveře Božího tajemství, jimiž jsme dosud nedokázali projít s odvahou a jistotou víry, a zůstávali jsme tak někdy v zajetí vlastních představ o tom, co se to tehdy vůbec stalo. Hauerwas mnohokrát staví na hlavu naše vize a naše poznání o tom, proč Ježíš vlastně přišel na zem jako vtělené Slovo, jak se to mělo a má se spojenými nádobami jeho božství a lidství, a v čem konec konců tkví smysl jeho oběti na kříži. Že se mu tohle „boření jistot“ nedělalo snadno, vyznává Hauerwas hned na začátku své knihy. Píše:
„Jsem přesvědčen, že pro naši schopnost vyznat, že ukřižovaný Ježíš je náš Pán, není nic zhoubnější než sentimentalita, jež ovládá velkou část toho, čemu se dnes říká křesťanství. Sentimentalita je pokus přizpůsobit si evangelium vlastním potřebám, udělat z Ježíše Krista našeho „osobního“ spasitele a z Kristova utrpení na kříži jen další případ obecného a nevyhnutelného trápení. Chci doufat, že nám neústupně teologický charakter těchto meditací pomáhá překonat hříšné pokušení přimět Ježíšovy výroky na kříži, aby se točily jen kolem nás.“
Velikost malé knihy Stanleyho Hauerwase spočívá právě v tom, že nám ukazuje, že největším popřením univerzality Boží spásy, která vyvrcholila na kříži, je zesoukromělé křesťanství, víra jako svého druhu životní pojištění, víra jako investice, která by se mohla vyplatit, a kdyby ne, aspoň to nebude tolik stát. Ježíšova slova na kříži nebyla jeho poslední slova na planetě Zemi. Nebyla ale řečena jen tak, jakoby mimochodem nebo jako tradiční „slova před smrtí“, skrze která se pak vzpomíná na nebožtíka. Patrně nejvíc, čtu u Hauerwase, odkazuje Ježíšův žalm na život Trojice, jehož jediným zdrojem a smyslem je láska, a také na smysl lidského života, který se – na americké půdě, tak jako všude jinde na světě – občas jeví jako bezcílný, zbytečný, jako hračka v rukách závistivých bohů a bůžků. „Jsme přemoženi Boží láskou, která nám dává vidět krásu Boží péče o vše, co existuje,“ čteme. Když dozní slova z kříže, je všechno tak, jaké má být. Žádná z vteřin událostí kříže není druhořadá.
Pokud by nás Stanley Hauerwas nenaučil nic jiného než s pokorou číst každé slovo Písma, už to by bylo skvělé. Velké věci se totiž nezjevují mnoha slovy. Ježíš nekoná přednášky, nevede semináře, nedrží proslovy. Nezápasí tak jako my s inflací slova, v níž jsou diamanty zasypány slovní hlušinou. Ilustrace Ricka Beerhorsta vytvářejí bezpečné mosty mezi kapitolami a mluví civilní a jasnou řečí jako celá kniha. Nedejte se v současném knižním prostředí zlákat k četbě teologických monster. Vezměte si Ježíšův žalm a čtěte. Budete krásní.
Možná že je to popřením univerzality Boží spásy,ale ne každý má schopnost hlubokého prožitku a pokud je pro něj srozumitelné křesťanství jen jako dobrý kšeft,kdy za mokrou hlavu (křest) získá možnost vstupu do království nebeského ,lze ho i za to chválit.I když si to nebe třeba představuje jako místo kde si poklábosí se svými předky ,přesto bude mít zábrany bude-li hřešit a bude to dělat se špatným svědomím a to je dobré.A ta knížka může být také dobrá.