Milí čtenáři,
na stránkách tohoto časopisu se téma války a míru v posledních desetiletích objevovalo jen zřídka. Na rozdíl od doby meziválečné, kdy byla atmosféra obavami z války nabita, jak o tom referují i výtahy z dobových vydání Křesťanské revue, které pravidelně přinášíme.
V návaznosti na tehdejší diskusi se věnujeme i křesťanskému pacifismu, jehož výrazným představitelem byl Přemysl Pitter. V kontextu propuknuvší války se v září 1939 vůči radikálnímu pacifismu vymezila i Božena Komárková v dopise svým bývalým oktavánům: „Slyšeli jste asi o výroku francouzských učitelů pacifistů, že je lepší otroctví než válka. Člověk, který takto mluví, už ovšem není hoden skutečné svobody, protože kdo po ní přestane toužit, přestal být člověkem“ (celé znění viz KR 1/2006). Diskusi na toto téma jsme věnovali zejména číslo věnované „(Ne)násilí“ (KR 1/2017).
Hrozbu války jsme v minulých desetiletích vnímali jaksi periferně, jakkoli se ve světě stále válčilo. I slovu válka jsme se vyhýbali a mluvili raději o ozbrojených konfliktech. Přitom v naší bezprostřední blízkosti v devadesátých letech probíhala válka v bývalé Jugoslávii. Ale to bylo v době, kdy jsme se – soudě nejen podle obsahu tehdejší Křesťanské revue – zabývali hlavně vlastními problémy – vyrovnáním s minulostí a s dilematy současnosti. Aktuální téma války se znovu objevilo i na našich stránkách až v reakci na obsazení části území Gruzie Ruskem v roce 2008: „Ve španělské občanské válce se v třicátých letech bojovalo za Prahu, v bývalé Jugoslávii šlo v devadesátých letech o mír v Evropě. O co jde dnes na Kavkaze? V sázce není „jen“ samostatnost Gruzie, ale budoucí vztah a charakter Evropy a Ruska“ (KR 5/2008).
Co k tomu dodat? Po ruské anexi Krymu v roce 2014 a dnes, kdy už se několik měsíců Ukrajina brání útoku Ruska, můžeme tvrdit, že dnes jde ještě o víc: o charakter mezinárodního řádu s globálním dopadem.
Jak se tedy křesťané mohou postavit k probíhající válce? Naše vlastní dějiny přinejmenším od 15. století přinášejí mnohé náměty (např. v díle Chelčického či Komenského) k reflexi křesťanských postojů k válce a míru, které by nás mohly v dnešní situaci orientovat. A to je cenné, poněvadž každá válka je pro její účastníky i pozorovatele děsivá a nepřehledná a my bychom měli usilovat o to, abychom děsu nepodléhali a získávali přehled. Nikoliv nezúčastněný nadhled, ale zúčastněný vhled. Proto kromě reflexí z různých úhlů pohledu dáváme prostor pro angažovaný názor křesťanského mírotvůrce Łukasze Firly a uveřejňujeme rozhovor s Jonášem Zejfartem, který organizoval humanitární sbírku pro Ukrajinu.
Kromě tematických příspěvků rád doporučuji vaší pozornosti rozhovor s novým děkanem Evangelické teologické fakulty UK Janem Roskovcem. Najdete v něm i vzkaz pro čtenáře Křesťanské revue.
Jiří Schneider