Křesťanství je láskyplnou alternativou genderovým teoriím, ukazuje kniha Zrození genderu 

Abigail Favaleová ve své knize Zrození genderu vystavuje „genderové paradigma“ nevybíravé kritice, avšak provází ji citlivostí a láskou k jednotlivcům odlišné nebo nezapadající identity. Jako alternativu kniha odhaluje křesťanský pohled na mužství a ženství v jejich bytostné hodnotě, navzdory zraněním a nedokonalostem.

Pro bližší pochopení knihy Zrození genderu: Křesťanská teorie (Kalich, 2024) je nezbytné přiblížit životní příběh její autorky. Abigail Favaleová totiž používá autobiografičnost pro rozkrytí závažných nedostatků feministických i genderových teorií. Favaleová vyrůstala v evangelicko-mormonském prostředí, avšak v průběhu studia feminismu se její víra stávala vlažnější, až ji zcela nahradilo „náboženství feminismu“. Magisterskou diplomovou práci věnovala genderovým studiím, následnou disertaci feminismu, z něhož tak získala doktorát.

Postupem času ale přicházely nejasnosti a nejistoty ohledně zjevných rozporů přítomných ve studovaných oborech, které už nemohla přehlížet. Pak nastaly dva zlomy. Nejprve moment, kdy se stala matkou a musela se postavit výzvám těhotenství a mateřství. Když bylo Favaleové třicet, došlo k něčemu, co označuje Boží milostí, konvertovala ke katolicismu a následující dva roky věnovala pečlivému studiu Bible i církevního učení. 

Její odborné znalosti na poli feminismu i genderových teorií se najednou octly v nesmlouvavé konfrontaci s křesťanským vnímáním světa. Nyní se Favaleová označuje za autentickou katolickou feministku a vyučuje o katolickém pohledu na feminismus a genderové teorie na katolickém institutu Univerzity Notre Dame v Indianě.

Kritika feminismu feministkou

Zrození genderu je několikavrstevnatou kritikou genderových teorií, a to z pozice znalkyně feminismu, genderových studií, biologie spjaté s touto problematikou a katolického křesťanství. Favaleová se v knize věnuje na relativně malém rozsahu mnoha bytostně důležitým skutečnostem, jakými jsou otázky osoby, pohlaví, identity a svobody. Základní předpoklad staví na přesvědčení, že tato závažná témata je třeba řešit na rovině světonázoru. Proti sobě tak v knize staví genderové paradigma, jež sama během studií a později jako vyučující zastávala, a křesťanský pohled na svět.

Pojem genderové paradigma zastřešuje v knize proměnlivou a vystupňovanou zmatečnost v pohlavní identitě. Prvního rozporu si autorka všímá již za druhé feministické vlny (po druhé světové válce), během níž aktivistky zahájily prosazování potratů. Heslem bylo „Moje tělo, moje volba!“, avšak důsledky tohoto „osvobození“ žen od plodnosti se podle ní paradoxně stalo přiblížení se identitě mužů.

Další nesoulad, značně ovlivněný prací Judith Butlerové, spatřuje autorka v momentu, kdy je pohlavní identita prohlášena za pouhý sociální konstrukt. Paradox spočívá v tom, že se gender zároveň stává čímsi, čemu aktivisté sugerují reálnost, jakkoli byl původně tematizován jen v rovině společenského konceptu.

Celé paradigma se dle Favaleové vyznačuje silným antiesencialismem, tedy přesvědčením, že neexistuje přirozenost a vše je pouhou sociální spekulací. Tím ale genderové paradigma mimo jiné podkopává sám feminismus, z něhož vzešlo, poněvadž pokud neexistuje „ženství“, pak je feminismus jako takový nesmyslný.

Tělo zjevuje osobu

Proti genderovému paradigmatu staví Favaleová paradigma křesťanské. Místy jej také nazývá paradigmatem knihy Genesis, neboť se opírá zejména o první knihu Starého zákona. Bůh tvoří svět a všechny jeho komponenty jsou dobré. Mezi pohlavími podle Genesis panuje plodné napětí a převládá vztah vzájemnosti. Tělo je stvořeno jako posvátné a zjevuje osobu, zdůrazňuje Favaleová, a argumentuje tak proti nezakotvenému (pokud vůbec existujícímu) mužství a ženství genderového paradigmatu.

Zrození genderu se v rámci výše načrtnuté polarity dvou světonázorů věnuje celé řadě konkrétních témat: různým a často protichůdným definicím genderu, rozdílu mezi „cítit se“ a „být“, antikoncepci, genderové dysforii a jejímu řešení prostřednictvím lékařské tranzice, vlivu digitalizace na vnímání transgenderu či intersexualitě. 

Autorka disponuje prokázanou hlubokou znalostí probírané problematiky, předkládá celou řadu ověřitelných dat, a ty tak tvoří argumentaci narovnávající pokřivení genderového paradigmatu. Favaleová nezpochybňuje bolest trpících genderovou dysforií, odsuzuje však tranzici jako vědecky i eticky nepodloženou metodu. Operativní změna biologického pohlaví podle ní často není řešením zmatku v osobní pohlavní identitě, nýbrž pouze odsouvá problém do ústraní. Namísto toho spatřuje nutnost v uznání a léčení genderové dysforie jako psychického onemocnění. „Překlasifikovat poruchu na normalitu předem vylučuje možnost uzdravení,“ vysvětluje v knize.

Nejpozoruhodnější a zároveň nejdůležitější rovina argumentace nalézá své těžiště v katolickém křesťanství. Tím se ale Favaleová pouze samoúčelně neohání. Ne náhodou křesťanství není prvním ani jediným argumentem, který proti genderovému paradigmatu vystavuje, avšak je argumentem nejpůsobivějším. Předně je zdůrazněn personalistický přístup: ke každému, kdo je v jakémkoli ohledu spojen s trans problematikou, je zapotřebí přistupovat osobitě, v jeho jedinečné situaci.

Umění doprovázet

Dle autorky, vycházející z křesťansky pozitivního náhledu na lidskou tužbu, každý touží po něčem dobrém. Zde můžeme najít opěrný bod, myslí si, poněvadž trans osoby často touží po celistvosti, k níž má křesťanství co říct (vzpomeňte: tělo zjevuje osobu). „Nepoškozovat vlastní tělo“ by mohlo být rozhodujícím heslem. 

Autorka rovněž zdůrazňuje, abychom se učili umění doprovázet a vychází přitom z exhortace papeže Františka Evangelii gaudium. Máme se naučit otevírat se, vítat ve svých rodinách a farnostech osoby, které jsou navzdory uvěznění v genderovém paradigmatu skuteční konkrétní lidé. Je třeba najít alternativu k genderovému rámci. Předně otevřít se různorodosti projevů ženskosti a mužství. V tomto kontextu autorka poukazuje na fascinující pestrost osobností světců a světic.

• „Úzkoprsí tradicionalisté i postmoderní zastánci genderu propadají témuž omylu: definují mužství a ženství pomocí stereotypních karikatur a pak na tyto stereotypy dohlížejí a hodnotí, jak dobře jednotlivci vybájenému ideálu vyhovují, nebo naopak nevyhovují. Když genderovému paradigmatu oponujeme, musíme také přidat větší otevřenost pro variabilitu v rámci mužské a ženské kategorie.“ 

Zdůrazňuje také striktní oddělení transgenderové problematiky od roviny sexuální orientace a upozorňuje na nepatřičné slučování těchto kategorií, obzvláště genderovým paradigmatem samým.

V závěru se obloukem vrací ke knize Genesis a rozvádí účinky poznané skutečnosti, že tělo je darem. Naším cílem není vytvořit idealizované tělo, nýbrž žít v souladu s vlastním nedokonalým a omezeným tělem. V něm se totiž vyjevuje naše vzájemná závislost a poslání dávat a přijímat lásku. Favaleová Zrození genderu končí výslovně mariologicky. Připomíná odevzdávající se „ano“ Ježíšovy matky a kreativní potenciál naší svobody.

Abigail Favaleová nabízí čtivý, znamenitý a velmi přínosný text. Svou výstavbou je přístupný v zásadě komukoli, kdo touží po bližším pochopení současných kulturních válek i jejich pozadí. Nejenže srozumitelně a zasvěceně uvádí mnohé, třeba případné (ultra)konzervativní křesťany, do problematiky genderu, ale také předkládá komplexní alternativu v pohledu na člověka, jeho identitu a sexualitu spočívající v křesťanském poselství. Takto formulované křesťanství může nepochybně přispět k prohloubení vzájemného pochopení a úcty a nalezení své darované identity.