Maska „drsňáka“ nebo „citlivky“ se nám lepí k obličeji tak přiléhavě, až věříme, že to jsme my. Když jsme ale s mou partou začali tyto masky odkládat, ukázalo se, že nakonec jsme docela jiní. Jako bychom svlékli skafandry a vyšlo najevo, kdo z nás je Drakobijec a kdo Muž žijící s draky.
Už od dětství jsem dokázal lépe zapadnout do společnosti žen než mužů. Jejich svět mi přišel citlivější a snad i autentičtější. Vše se změnilo v roce 2013, kdy na Slovensko zavítali Američané z „Bratrstva ze stodoly“. Poprvé v životě jsem viděl autentické muže, chlapce a otce. Vůně divokých mustangů vstoupila do mých nozder, proletěla plícemi a usadila se v srdci.
Po konferenci jsme se začali setkávat u mě v pajtě. Pajta je lokální výraz pro stodolu. Je sice malá, špinavá a zahlcená nářadím a činkami, ale i tak v ní každý našel své místo. Intelektuálové, bagristi, violisti, veterináři, inženýři, mistři, konspirátoři, vagabundi… No prostě chlapi. Z mosta do prosta jsme skočili po hlavě do upřímnosti a nic víc už jsem nepotřeboval.
Začal jsem vidět vlastní masky a kulturní falešnosti, které jsme si my, chlapi, napatlali na naše nevymáchané tlamy.
1.Maska – jemný uzavřený chlapec
Je to zvláštní, ale jakoby muži hráli jednu z pokřivených rolí. Toto je první z nich. Muž, který působí jemně, snad i citlivě. Je tak „citlivý“, že se těžko otevírá a neustále se snaží o smír, kompromis a aby byly podle možností všichni šťastní. Přitom mu ale jde jen o to, aby ho lidé přijali a naplnili jeho nenaplněné citové nádoby. Nezná svou hodnotu, bojí se přijmout směrování, které je uloženo v jeho srdci, a tak hledá své potvrzení a směrování u druhých lidí. Pokud by ho nedostal, ztrácí půdu pod nohama a zdánlivý smysl života.
2. Maska – silný drsňák
Tento typ je zvláštní a v dnešní společnosti méně oblíbený. Nepřístupný, drsný, hardcorer s jednoduchým slovníkem. Od nikoho nic nepotřebuje a vystačí si sám. Ale často je překvapivě ochotný pomoci, až se z něj ukáže celkem milý tvor. Nikdy však neotevře své srdce, neboť je ještě citlivější než „jemný uzavřený chlapec“.
Drakobijci vs. Muži žijící s draky
Tyto dvě masky se nám lepí na obličeje a to tak přiléhavě, až jim věříme, že jsou naším skutečným zevnějškem a později i vnitřkem. Když jsme s mou partou chlapů začali masky odkládat, ukázalo se, že nakonec jsme docela jiní. Stáli jsme před sebou nazí a překvapení. Jako bychom svlékli skafandry a vyšlo najevo, kdo z nás je Drakobijec a kdo Muž žijící s draky.
Většina „jemných uzavřených chlapců“ se po odložení masek ukázala jako Drakobijci. Udatní lordi a králové, s draky v erbech, to aby nezapomněli na boje, kterým čelí. Ušlechtilí a s autentickým citem pro vznešené ideály a cíle. Inovativní, chytří, vytrvalí a geniální. Přitom schopni si celé hodiny hrát s dětmi, psát básně a milovat ženu.
Druhá skupina, Muži žijící s draky jsou trochu větší exoti. Divoši a barbaři. Muž schopný žít s draky je autentický, silný zevnitř i zvenku. Umí naslouchat celé hodiny a mluví jen, když je to nutné. Vše se ale dozvíš z výrazu jeho tváře. Nikdy nelže, nikdy nepodvádí, nehraje hru, ani tu džentlmenskou. Má však srdce schopné zachraňovat zraněné hrdiny, ošetřit ránu i nepříteli, vše odpustit, ve vše doufat a nikoho nezahanbovat.
Cit zevnitř a oheň zvenku
A tak tam stojíme nazí a hledíme tváří tvář své přirozenosti. Nikdo už není „jemný chlapec“ ani „silný drsňák“. Zůstali jen muži, jejich draci a já. Stojím jako před zrcadlem a toužím se schovat, protože pokud to neudělám, ukáže se, kdo jsem já. Já se Draka bojím. Nechci ho přijmout, kouše a smrdí. Pláču. Nejprve od strachu, pak ze zoufalství a nakonec ze srdce.
Nechci, aby to znělo jako nějaký epický manifest na mužskou identitu, ale na konci dne bylo v mém nitru epické všechno. Nemám na vysvětlení jiná slova než slova příběhů. Tak po staletí dědové přenášeli moudrost na vnuky a otcové předávali své štíty synům. Zkropené slzami a krví. Z nitra slzami, aby nezapomněli na cit, a zvenku krví, protože stáli jako hradby před svými domovy a nepustili plenitele dovnitř.
Amen, nepotkal jsem ještě muže, který by nebyl Drakobijec nebo Muž žijící s Draky. A tak asi i já budu jeden z nich. Vytřesu toho zbabělce z gauče, obléknu mu brnění a půjdu hledat Draky.
Augustín Ugróczy – Jsem neobyčejný člověk, v neobyčejném světě, plném neobyčejných lidí a obyčejně mám neobyčejné sny a takto to je s celou mojí 8 člennou rodinou.
Autor: Augustín Ugróczy
Zdroj: Mužom.sk
Foto: unsplash/Kyle Smith
