Společnost ztrácí stabilitu, pokud lidé přestanou brát vážně základní atributy demokratického právního státu a ztratí důvěru v demokratické instituce. Proto také dezinformace cílí na prvním místě na tuto důvěru. Té však nepomáhá ani ostrý slovník nebo vymezující se a povýšený přístup vůči druhému táboru. „Křesťanský komunikátor buduje mosty a rovněž při hledání pravdy je tvůrcem pokoje,“ říká papež František.
Po dlouhém období tápání, kdy si současná vláda nebyla jistá, zda a jak vést strategickou komunikaci, a tudíž i jaký postoj zaujmout vůči dezinformacím, jmenovala letos v květnu plukovníka Otakara Foltýna koordinátorem strategické komunikace.
Plukovník Foltýn na sebe okamžitě strhnul pozornost úderným slovníkem. Upozornil, že jeho primární úkol spočívá v nadstranické komunikaci základních témat, nikoliv v PR vlády či podpoře konkrétních politických subjektů. Vysvětlil, že ke strategické komunikaci náleží též obrana proti dezinformacím, a ubezpečil pochybovače, že on sám však žádnou cenzuru dělat nebude. Aby podtrhl razanci svých slov, dodal, že pokud někdo tvrdí opak, jedná proti vlastnímu státu, prosazuje ruský narativ, a je kremelským kolaborantem. Ostrým slovníkem okamžitě nahrál opozici, která se donekonečna zaštiťuje, že jedná výhradně v zájmu našeho státu a jeho občanů.
Později Foltýn v rozhovorech objasňoval podrobněji své záměry. Chce vysvětlovat občanům základní principy demokratického státního zřízení, protože, jak se ukazuje, o těchto tématech se dlouhodobě nemluví a lidé mají skromné vědomosti ohledně fungování státu a nechápou význam hodnot, jako je svoboda, spravedlnost, solidarita a důstojnost. Nevidí příliš velký efekt ve vyvracení dezinformací, a už vůbec ne v jejich potlačování, jak je mu opakovaně přičítáno, když se o něm mluví jako o cenzorovi. Chtěl by raději komunikovat o věcech, které jsou opakem dezinformací, tedy o odpovědnosti k zemi, ve které žijeme, svobodě, o kontextu hodnot demokracie s bezpečím. Než vyvracet dezinformace o Ukrajině, je přínosnější přesvědčit lidi, co nás čeká, když vyhraje Rusko.
Prioritním cílem ruského narativu není přesvědčit nás o své pravdě, ale znejistit, zpochybnit a rozvrátit základní důvěru ve společnosti. Upozorňuje na to mimo jiné právě i Otakar Foltýn, když poukazuje na hlavní cíl ruských informačních operací, a to zvyšování pasivity společnosti. Mezi lidmi se usadí jako základní přesvědčení, že se nikomu nedá věřit, protože nic není pravda, nic nemá cenu. Kromě toho se u řady pochybovačů zakoření některé vyložené lži o Ukrajině, protože u nich protnuly s jejich mentálním a osobnostním nastavením.
Ztráta důvěry ve stát
Společnost ztrácí stabilitu, pokud lidé přestanou brát vážně základní atributy demokratického právního státu a ztratí důvěru v demokratické instituce. Proto také dezinformace cílí na prvním místě na tuto důvěru. Zkazky o údajných ukrajinských fašistech či smyšlených zločinech jsou až sekundární. Při ztrátě důvěry ve vlastní stát lze následně přesvědčit lidi o jakémkoliv nesmyslu.
Naposledy jsme to viděli v reakcích na současné povodně. Řada siláckých výroků o tom, jak nás vláda straší, stížnosti na rušení veřejných akcí s poukazem na touhu politiků ovlivnit výsledky nejbližších voleb. Ačkoliv zhruba necelý týden před povodněmi bylo z map a meteorologických predikcí jasně patrné, že spadne skutečně hodně vody, nebránilo to řadě lidí v přebírání konspirací. Někteří jedinci byli schopni zpochybnit i zpravodajství v přímém přenosu. K ověření reálného průběhu přírodní katastrofy by přitom mnohým stačilo zvednout zadek a popojet pár desítek kilometrů, ale oni raději zůstali přilepeni ke svému účtu na sociálních sítích.
Svoboda projevu slouží společně s dalšími základními svobodami k ochraně a upevňování demokratického právního státu. Musí jí proto být poskytována náležitá právní ochrana a k jejímu omezování lze přistoupit pouze za přísně vymezených zákonných podmínek. Na druhé straně vidíme, jak prostředí sociálních sítí a digitálních platforem poskytuje daleko větší prostor pro její zneužívání oproti tradičnímu off-line prostředí. Musíme brát vážně jak obavy o její omezování, tak i rizika nekontrolovaného šíření projevů ohrožujících stabilitu demokratické společnosti.
Za dobrý příklad podpory svobody projevu slouží například rozsudek Nejvyššího správního soudu v kauze zákazu shromáždění na podporu Palestiny v listopadu loňského roku. Předmětem sporu se stalo heslo „From the River to the Sea, Palestine will be free“. Soud posuzoval, zda splňuje znaky nenávistného projevu, a dospěl k závěru, že v daném kontextu nikoliv. Vysloveně uvedl, že nelze zkoumat pouze prvoplánový obsah projevu, ale i celkový kontext, tedy místo, čas a způsob projevu. V našich podmínkách převažuje silná podpora Izraele. Rozhodnutí soudu přesto – či právě proto – ukazuje, jak pečlivě zvažuje, zda a do jaké míry je možné omezit projev, se kterým většina společnosti nesouzní.
Koordinátor nemá rozdělovat
Obecně se mluví o podpoře kritického myšlení a schopnosti porozumět obsahu sdělovaného.
I Foltýn akcentuje spojování lidí a podporu, aby se nebáli mluvit o důležitosti demokratických hodnot. Na druhé straně, zvláště pokud jde o Rusko, se u něj projevila více razance bojovníka než komunikátora usilujícího o konsensus. Když se zamyslel nad tím, proč někteří lidé obdivují a blahořečí zvrhlý režim, jakým je ten současný Putinův, položil sám sobě řečnickou otázku, zda se jedná o lidi nešťastné, zahořklé, zapšklé, smutné, opuštěné, mající životní smůlu, anebo zda jsou to „prostě jen svině“. Následovala bouřlivá reakce obviňující Foltýna z urážení spoluobčanů, včetně postu Kateřiny Konečné s dotazem: „Jsem svině, pane Foltýne?“ Škodolibými odpověďmi se sice jen hemžilo, ale Foltýnovo vyjádření nebylo šťastné.
Nadstranický koordinátor by se měl ve veřejném prostoru zdržet rozdělujících prohlášení. Ať už si myslí o motivacích Putinových fanoušků cokoliv, toto není cesta k získávání důvěry. Obdivovatel Putina se raději přihlásí ke kategorii „svině“ než k tomu, že je vlastně smutný, opuštěný a nešťastný. Lidé, kteří jsou schopni si přiznat svoje zranění, již získali jistý nadhled nad svojí situací na rozdíl od těch, kteří hledají útěchu v dezinformačních kanálech. Vytváření fungující strategické komunikace musí být založeno na kvalitních analýzách společnosti. K ničemu však neslouží, aby byla posluchačům sdělována diagnóza jejich mentálního či psychického stavu. Ta slouží jen jako podklad pro hledání vhodného způsobu, jak je oslovit.
Dezinformace jsou spojeny s řadou aktuálních témat. Kromě zmiňované války na Ukrajině a povodní, výrazně rezonovaly i v době covidu – především v souvislosti s očkováním. Silně zaznívají také v otázkách klimatické změny, tématice genderu a je jimi zaplevelena řada dalších oblastí. Nelze proti nim bojovat sankcemi, ty se týkají jen skutečně vážných hrozeb jako je například ohrožení bezpečnosti státu, vyvolávání nenávisti a podněcování k útokům či šíření poplašných zpráv. Účinná cesta k vypořádání se s nimi se ukazuje na příkladu Finska. Pomáhá fact-checking, kromě něho kvalitní vzdělávání a podpora soudržnosti společnosti. To mimo jiné znamená úsilí o spravedlivé zacházení se všemi. Což je dlouhodobý úkol pro všechny demokraticky smýšlející politiky. Stejně jako zbavení se arogantního vystupování a cvičení se ve schopnosti empatie.
Svoboda není džungle bez pravidel
Svobodě projevu paradoxně neprospívá ani řada údajných bojovníků za její ochranu. Tvrzení, že u nás je už pomalu totalita, patří též k rejstříku, kterým se rozbíjí důvěra ve společnosti. Nerozlišuje totiž mezi omezením svobody projevu praktikovaným státní mocí a mezi jejím omezením nastaveným privátními provozovateli sociálních sítí. Svoboda projevu na sociálních sítích je už ze své podstaty iluzí. Sítě žijí z reklamy a jí přizpůsobených algoritmů. Ty jsou těmi, kdo brojí proti všem zákazům na sítích, pravidelně podceňovány. K ničení důvěry ve společnosti tak přispívá i ten, kdo si stěžuje na cenzuru, protože jeho příspěvek na sítích byl smazán, jeho článek nebyl daným médiem přijat k publikování, nebo se jeho tvrzení stala předmětem ostré kritiky. Bojuje totiž pouze za zdánlivou svobodu, tedy za džungli, v níž bude možné všechno.
Za cenzuru považovat jednání provozovatele sociální sítě, vydavatele média, kritiku oponenta. Jinou otázkou ale je regulace sociálních sítí ze strany státu. I ony se mohou stát nástrojem narušujícím demokracii a diskuse o jejich regulaci vzhledem k jejich dominantnímu postavení, je proto zcela namístě. Nejlepší garanci svobody projevu poskytuje demokratický právní stát a jeho instituce, tedy ve sporech o omezení svobody projevu – nezávislé soudy. Právě proto jsou nepřátelské operace vedeny proti těmto cílům a podkopání důvěry obyvatel.
Křesťanský komunikátor je tvůrcem pokoje
Papež František se opakovaně vyjadřuje ke škodlivosti dezinformací, zvláště při setkávání s novináři zmiňuje toto téma. Připomíná jim odpovědnost za pěstování kvalitní žurnalistiky. V promluvě k novinářům loni v srpnu vzpomenul čtyři hříchy žurnalistiky, a to dezinformace, pomluvy, hanobení a lásku ke špinavým skandálům, které se dobře prodávají. V boji proti dezinformacím musí ti, kdo pracují v komunikaci, šířit kulturu setkávání, kulturu dialogu, kulturu naslouchání druhému a jeho důvodům.
Rok předtím při setkání s novináři vyzval k rozlišení mezi falešnými zprávami, které je třeba odmítnout a respektem vůči člověku, a představil pravidlo, jak jednat s lidmi, kteří přebírají dezinformace. „Křesťanský komunikátor si osvojuje evangelní styl, buduje mosty a rovněž – a především – při hledání pravdy je tvůrcem pokoje. Nestaví se do protikladu k druhým lidem, nezastává povýšené postoje, nezjednodušuje skutečnost, aby neupadl do fideismu vědeckého rázu. Také sama věda se totiž jen přibližuje řešení problémů, protože realita je složitější, než si myslíme. Máme tudíž ctít pochybnosti, úzkost, otázky lidí, snažit se je doprovázet, aniž bychom s nimi jednali domýšlivě, máme vést dialog s pochybovači“.