V posledních letech jsme svědky nebývalého nárůstu nenávistných a extremistických projevů, zejména na sociálních sítích. Mnohdy se tato nenávist obrací také vůči náboženským skupinám, ať už jsou tu muslimové, židé nebo křesťané. Na to, jak policie podobné případy řeší a kde leží hranice mezi prostým „hejtem“ a protizákonným jednáním, odpovídá v rozhovoru náměstek pražského ředitele pro službu kriminální policie a vyšetřování Vojtěch Motyka.
V rámci policie se zasazujete o tvorbu opatření na ochranu občanů před nenávistnými projevy na internetu. Jak se tyto snahy projevují v praxi?
V praxi například vznikem Odboru extremismu a terorismu u pražské policie, který se stal gestorem této problematiky. Rovněž jsem rád, že jsme začlenili do dalšího vzdělávání pražských policistů i školení, která pojednávají o problematice nenávistných projevů. Taktéž úzce a pravidelně spolupracujeme s pomáhajícími organizacemi, které se například věnují zvlášť zranitelným obětem. Osobně se potkávám se zástupci těchto organizací a zajímám se o jejich pohled na věc.
Je zřejmé, že Česko čelí dlouhodobě riziku hybridní války. Nezaspali jsme v obraně proti těmto hrozbám? Jak má vlastně řadový občan pracovat s informacemi?
Otázka odpovědné práce s informacemi, zejména úloha kritického myšlení, je úkol pro celou společnost. Jako policie se účastníme různých projektů a vzdělávacích akcí vůči veřejnosti, kdy se snažíme ukázat úskalí problému, ale také jak se bránit a na co si dávat pozor. Nejedná se ryze o problém tuzemského prostředí, ale o fenomén globální. Každému občanovi bych radil, aby ověřoval informace z různých zdrojů a podroboval je kritické úvaze.
Jaké jsou největší výzvy při identifikaci a stíhání pachatelů trestných činů z nenávisti na internetu a existuje spolupráce se zahraničními partnery? Jak taková spolupráce vypadá?
Zahraniční spolupráce s policejními orgány je standardní policejní nástroj, který používáme v případech, kdy je nutno prověřovat, zajišťovat důkazy v zahraničí. Podle závažnosti případu či nutnosti bezodkladnosti jsme schopni velmi rychle a efektivně oslovovat naše zahraniční partnery. Největší výzvou je v současné době dynamický pokrok internetu a sociálních sítí, speciálně sofistikovaných anonymizačních aplikací, pod které se pachatelé schovávají, ale troufám si říci, že policie drží s dobou adekvátní tempo.
Můžete popsat kritéria, která určují, jaký konkrétní projev může být považován za „hejt“ a který už za trestný čin?
I „hejt“ může být trestným činem. Optikou policejní praxe vyhodnocujeme projevy, které naplňují skutkovou podstatu trestného činu nebo přestupku, nebo naopak shledáme, že nebyla naplněna žádná protiprávnost. Někdy se i stává, že musíme konstatovat, že hodnocené jednání není protiprávní, a to i přesto, že je provokativní, útočné a hraniční. Toto však k demokratickému právnímu státu patří, konfrontace hodnot s právním řádem, avšak před projevy nenávisti nesmíme ustupovat.
Lze vůbec dohledat pachatele, který komunikoval z falešného profilu?
Obecně musím říci, že se daří i tyto pachatele protiprávního jednání identifikovat. Policejní orgány při svém prověřování užívají různé zákonné nástroje a postupy, které nám pomáhají dojít až k identifikaci pachatele.
Pokud jde o nenávist k muslimům nebo židům, tak Facebook často příspěvek po nahlášení sám smaže. Když jde ale o dehonestaci křesťanů, většinou není šance, že by takový příspěvek byl stáhnut. Čím to je?
Facebook je soukromá společnost, která nastavuje pro své uživatele, tedy klienty, určitá pravidla užívání. Obecně se společností Facebook spolupracují různé policejní orgány, včetně české policie. S takovýmto konkrétním případem jsem se zatím osobně nesetkal. Ale touto cestou určitě mohu konstatovat, že se kdokoli může obrátit na společnost Facebook se svým požadavkem, podnětem, a pokud se dle oznamovatele jedná o protiprávní jednání, tak ať kontaktuje policii, která věc posoudí.
Rezonuje v české společnosti téma náboženství a rasové příslušnosti? A jak nálady ve společnosti vnímá policie?
To je asi otázka spíše na religionistu či politologa, nicméně policie má roli jasně danou, a to chránit demokratické hodnoty společnosti. Pokud jsou napadány chráněné hodnoty zákona, jako je například rasa nebo náboženské vyznání, tak policie v tomto ihned koná a opět posuzuje, zdali byla naplněna skutková podstata trestného činu nebo přestupku.
Můžete zmínit, jaká opatření se přijímají k ochraně židovské komunity vzhledem k nárůstu antisemitismu po teroristickém útoku Hamásu na Izrael?
Konkrétně mohu uvést, že se představiteli židovské komunity pravidelně scházíme a společně spolupracujeme. Tato spolupráce je jak teritoriální, tak i na úrovni hlavního města Prahy. V letošním roce například pražská policie realizovala bezpečnostní cvičení GOLEM v židovském městě v Praze, kde se simuloval násilný útok na židovský objekt.
Ústavní soud konstatoval, že nenávistné projevy na internetu je zapotřebí v demokratické společnosti potírat, jak se ale daří prakticky vymáhat a postihovat?
Policie postupuje v souladu se zákonem. Jak už jsem se dříve vyjadřoval, tak v oblasti nenávistných projevů hodnotíme, zdali jednání naplňuje skutkovou podstatu trestného činu nebo přestupku. Obecně se daří tyto skutky vyhledávat, dokumentovat a pachatele identifikovat a samozřejmě i postavit před soud. Kdokoli z veřejnosti se může obrátit na polici, pokud má pocit, že jsou jeho práva dotčena.
Jaké jsou podle vás základní příčiny nenávisti a jak policie pracuje s mladou generací, aby se minimalizovalo riziko vzniku nenávistných projevů v budoucnosti? Jak vypadá spolupráce se vzdělávacími institucemi?
Celá společnost musí participovat na edukaci, zejména musí začít každý sám u sebe, chceme-li upozornit či eliminovat určité nežádoucí trendy ve společnosti. Policie dlouhodobě spolupracuje s veřejností na různých projektech a vzdělávacích akcích, které míří i na mladou generaci. Konkrétně u policie pracují takzvaní preventisté, kteří toto mají v náplni práce. Ale i další kolegové z řad různých specializací policejních činností se podílejí na různých vzdělávacích akcích. Spolupracujeme s náboženskými institucemi, celou soustavou školského vzdělávání, soukromými institucemi apod. Snažíme se cílit do celého spektra společnosti.
Kde vůbec leží hranice mezi svobodou projevu a náboženskou nenávistí? A jak se tato otázka reflektuje v přijímaných opatřeních a právních předpisech?
Policie vyhodnocuje jednání, která buď naplňují skutkovou podstatu trestného činu či přestupku, nebo, jak už jsem zmiňoval, nenaplňují protiprávnost, absentuje některý ze zákonných znaků. U některých nenávistných projevů, které posuzujeme, není hranice protiprávnosti zřejmá, jedná se například o hraniční skutky. Policejní orgán ale vždy respektuje právo jednotlivce na svobodu projevu a v tomto kontextu také koná. K tomuto tématu vždy říkám veřejnosti, že vždy posuzujeme, zda jde ještě o jednání v mantinelech tohoto práva, anebo jestli už z nich vybočilo. Co se týče náboženského vyznání, tak se jedná o explicitně zákonem stanovenou chráněnou hodnotu, a pakliže je na ni útočeno, tak policejní orgán koná a věc prověřuje. Taktéž kdokoli z veřejnosti se může kdykoli obrátit na policii, došlo-li k útoku na tuto chráněnou hodnotu.
