Podcast týdne: P. Hrdina a L. Heryán - O zázraku života

Pavel Hrdina vybírá promluvu Ladislava Heryána, která U ambonu poprvé zazněla 10. května 2020.

Když jsem vybíral, co chci pustit, tak mi bylo jasné, že chci připomenout nějakou promluvu Ládi Heryána. Loni na jaře jsem v Bonnu poslouchal všechny promluvy. Byla v tom úžasná rozmanitost, ale zároveň jsem cítil takovou hlubokou jednotu. Nejvíce ze všeho jsem se právě těšil na promluvy Ládi Heryána. Ale kdo jsem já, abych k nim mohl ještě něco dodat? Nebudu tedy mluvit o tom textu, co Láďa říká, ale řeknu něco o Láďovi. Znám ho myslím dobře, je to můj kamarád, potkáváme se občas v hospodě, občas na nějaké akci pro chlapy. Poslouchám jeho přednášky a sem tam i čtu jeho knížky.

Pokaždé, když Láďu vidím a slyším, tak mě napadnou dvě slova. On je samozřejmě muž velmi vzdělaný, má mnoho talentů, dělá spoustu užitečné práce. To, co mě ale u něj napadá, je něco jiného. Jsou to dvě slova: otevřenost a zranitelnost. Myslím, že je pro každého a v každé situaci otevřený. Je tam ve všech svých slabostech a je tam velmi zranitelný. Ale právě z té zranitelnosti jde cítit obrovská síla. A nakonec z ní může přicházet i uzdravení. A tak vždycky, když Láďu potkám, přemýšlím, kolik já sám si kolem sebe stavím obalů, slupek, nebo osob, které mě mají jakoby chránit. Ale vlastně opravdu brání, aby mé vlastní já navázalo nějaký vztah.

Napadá mě třeba Láďova příhoda s kytarou. On vlastně nemá žádný majetek, je řeholník. Kytara k němu vždycky nezbytně patří, je pro něj důležitá. Na kytaru hraje písničky skoro při každé akci, kde promlouvá i hraje. Je s tou kytarou sehraný, má ji rád. Je pro něj důležitá. A přesto ji dokáže věnovat někomu, kdo ji také potřebuje. Protože třeba právě teď vyšel z vězení a kytaru, kterou dřív měl, už nemá. A tak přemýšlím, dokázal bych někdy tohle? To není nějaký drobný dar z nadbytku. Pro mě tohle je příklad radikálního žití podle Ježíšových slov. A tak jsem rád, že Láďu znám, znám ho i s jeho problémy, s chybami. Mám ho rád a skrze ten náš vztah dokáži vidět něco mnohem většího a silnějšího, než jenom přátelství dvou lidí. Tak vám přeji krásný poslech promluvy o zázraku života!“