V posledních desetiletích došlo v západních zemích k rozsáhlé sekularizaci a poklesu religiozity, která souvisí i se sníženou mírou náboženské příslušnosti. Současně se rychle mění vzhled rodiny, lidé později vstupují do stabilních vztahů a někteří z nich rodinu vůbec nezakládají.
Změny v náboženském a demografickém složení Spojeného království a dalších západních zemí mohou mít důsledky pro mnohé oblasti života, včetně vzorců sexuální aktivity a úrovně sexuální spokojenosti. Studie, která zkoumala v Británii religiozitu, frekvenci pohlavního styku a sexuální spokojenost, byla provedena na základě údajů z Třetího britského národního průzkumu sexuálních postojů a životního stylu. Šlo o rozsáhlý průzkum 15 tisíc mužů a žen, kteří tvořili reprezentativní vzorek populace Británie ve věku 16 až 74 let.
Předmětem zkoumání byla souvislost mezi religiozitou a frekvencí pohlavního styku, dále také spokojenost s vlastním sexuálním životem mezi muži a ženami v různých typech vztahů. Ženy a muži, kteří považovali ve svém životě za důležitější náboženství, uvedli, že mají v průměru méně sexu. Bylo to však způsobeno zejména výrazně nižší frekvencí pohlavního styku mezi nábožensky založenými lidmi, které nežijí ve společné domácnosti (nekohabitují), ve srovnání s jejich méně věřícími vrstevníky. Zároveň byla religiozita spojena s celkově vyšší mírou spokojenosti se sexuálním životem.
Závislé proměnné ve studii byly frekvence pohlavního styku a úroveň spokojenosti se sexuálním životem. Frekvence pohlavního styku se měřila počtem příležitostí heterosexuálního pohlavního styku za poslední čtyři týdny. Otázka týkající se sexuální spokojenosti byla adresována všem respondentům bez ohledu na sexuální aktivitu a byla formulována takto: „Když přemýšlíte o svém sexuálním životě za poslední rok, do jaké míry souhlasíte nebo nesouhlasíte s následujícím výrokem: Cítím se spokojen se svým sexuálním životem.“ Odpovědi byly uvedeny na pětibodové škále v rozsahu od „rozhodně nesouhlasím“ po „rozhodně souhlasím“.
Klíčovou nezávislou proměnnou v analýze byla religiozita. Náboženské vyznání může zahrnovat různé aspekty, jako jsou náboženské přesvědčení, náboženské praktiky a důležitost náboženství v životě člověka. Jelikož bylo zjištěno, že vnitřní míra religiozity je důležitějším determinantem sexuálního chování a spokojenosti než veřejné projevy religiozity, byl použit parametr subjektivní religiozity. V průzkumu se respondentů ptali: „Jak důležité je pro vás v současnosti náboženství a náboženské přesvědčení?“ s následujícími možnostmi odpovědi: velmi důležité, dost důležité, nepříliš důležité a vůbec ne důležité.
Kromě toho byla pro účely srovnání provedena samostatná analýza s použitím parametru frekvence návštěvy bohoslužeb. Toto opatření zahrnovalo tři úrovně: měsíční návštěvnost, roční návštěvnost a téměř žádná. Zohledněno bylo i náboženské vyznání, které zahrnovalo následující kategorie: bez náboženství, anglikáni, římskokatolíci, jiní křesťané a nekřesťanská společenství.
Aby bylo přezkoumáno, jakou roli hrají sexuální zkušenosti a postoje ve vztahu ke spokojenosti se sexuálním životem, byla zahrnuta i míra celkového počtu sexuálních partnerů během celého života (včetně partnerů stejného a opačného pohlaví), jakož i míra souhlasu s příležitostným sexem a sexem bez lásky. Otázka byla formulována: „Jaký je váš názor na osobu, která má sex na jednu noc?“ s následujícími kategoriemi odpovědí: vždy nesprávné, většinou nesprávné, někdy nesprávné, zřídka nesprávné, vůbec ne nesprávné a nevím. Druhá byla formulována jako „Je v pořádku mít sex s někým, aniž byste ho milovali,“, s pětibodovou stupnicí souhlasu od „důrazně nesouhlasím“ po „rozhodně souhlasím“.
Většina respondentů uvedla, že náboženství pro ně není příliš důležité nebo není vůbec důležité. Menšina (11 % mužů a 16 % žen) uvedla, že náboženství a náboženské přesvědčení jsou pro ně velmi důležité, a 27 % považovalo náboženství za značně důležité. Více než dvě třetiny respondentů uvedly, že nikdy nebo téměř nikdy nenavštěvovaly bohoslužby, přičemž 14 % mužů a 17 % žen navštěvovalo bohoslužby alespoň jednou za měsíc. Kromě toho přibližně polovina respondentů uvedla, že se nehlásí k žádnému náboženství.
Přibližně 40 % respondentů uvedlo křesťanskou příslušnost (anglikánskou, římskokatolickou nebo jinou) a necelá desetina respondentů se hlásila k nekřesťanskému náboženství. Ve všech náboženských parametrech ženy vykazovaly výrazně vyšší úroveň religiozity v porovnání s muži. Téměř polovina dotázaných žila v manželství a dalších 17 % žilo ve vztahu bez sňatku (kohabitace). Více než pětina dotázaných nebyla ve stálém partnerství (bez partnerského vztahu) a jen něco přes desetina dotázaných byla v nekohabitujícím stálém vztahu (žijí spolu odděleně).
Muži hlásili v průměru za poslední čtyři týdny vyšší frekvenci pohlavního styku v porovnání se ženami (4,4 ve srovnání se 4,0). Ženy však uváděly vyšší úroveň sexuálního uspokojení ve srovnání s muži. 25 % žen vyjádřilo silný souhlas s výrokem „Cítím se spokojený se svým sexuálním životem“ ve srovnání s 24 % mužů. Zatímco 14 % žen a 17 % mužů uvedlo, že nesouhlasí nebo zcela nesouhlasí s tímto výrokem. Jen 2 % mužů a žen v našem vzorku uvedlo, že nikdy neměli žádného sexuálního partnera. Mezi těmi, kteří měli sexuální partnery, byl počet partnerů během života výrazně vyšší u mužů v porovnání se ženami, kde téměř 40 % mužů uvedlo, že mají deset nebo více sexuálních partnerů za život v porovnání se čtvrtinou žen.
Rozdíly mezi muži a ženami se ukázaly také ve vztahu k sexuálním postojům, protože muži vyjádřili větší souhlas s příležitostným sexem a sexem bez lásky než ženy. 65 % mužů uvedlo, že buď souhlasili, nebo silně souhlasili s tím, že je v pořádku mít s někým sex, aniž by byli do něj zamilovaní, ve srovnání s 50 % žen. Kromě toho ženy častěji nesouhlasily s příležitostným sexem než muži, přičemž přibližně třetina žen uvedla, že známosti na jednu noc jsou „vždy nesprávné“ ve srovnání se čtvrtinou mužů.
Zjištění ukazují, že muži a ženy, kteří uvedli, že náboženství je velmi důležité, a muži, kteří uvedli, že náboženství je pro ně dost důležité, měli výrazně méně často pohlavní styk v porovnání s těmi, kteří uvedli, že náboženství vůbec není důležité. Při zkoumání výsledků pro každou kategorii vztahu odděleně se však ukazuje, že toto platí pouze u těch, kteří nežijí v partnerském vztahu nebo v nekohabitujícím stabilním vztahu (žijí spolu odděleně). Na rozdíl od toho nebyl zjištěn žádný významný vztah mezi religiozitou a frekvencí pohlavního styku mezi spolužijícími (kohabitujícími) a žijícími v manželství.
Jaký je vztah mezi religiozitou a úrovní spokojenosti mužů a žen ze sexuálního života podle druhu vztahu? Zjištění poukazují na obecně vyšší spokojenost se sexuálním životem u těch, kteří považovali náboženství za značně nebo velmi důležité v porovnání s těmi, kteří uvedli, že náboženství není vůbec důležité. Vdané ženy, které byly nábožnější, uváděly vyšší sexuální spokojenost než méně věřící ženy, ačkoli mezi ženatými muži nebyly zjištěny žádné významné rozdíly v sexuální spokojenosti podle religiozity. Pozitivní vztah mezi religiozitou a sexuální spokojeností byl však zjištěn u mužů, kteří nejsou v partnerském vztahu, a těmi, co žijí ve společné domácnosti (kohabitujícími).
Je třeba poznamenat, že při parametru návštěvy bohoslužeb namísto subjektivní religiozity nebyly zjištěny žádné významné rozdíly v sexuální spokojenosti mezi různými druhy vztahů. Jaká je pak spokojenost se sexuálním životem po kontrole počtu sexuálních partnerů během života a postojů k náhodnému sexu a sexu bez lásky? Ukazuje se, že po zařazení těchto parametrů se pozitivní vztah mezi religiozitou a sexuální spokojeností do značné míry u mužů i žen vytrácí. Jedna výjimka byla mezi muži žijícími ve společné domácnosti (kohabitujícími), kde ti, kteří uvedli, že náboženství je pro ně dost důležité, stále uváděli vyšší spokojenost se sexuálním životem v porovnání s nejméně náboženskou skupinou.
U žen bez sexuálních partnerů, jakož i s deseti nebo více celoživotními sexuálními partnery, byla spojena nižší spokojenost ze sexuálního života. Mezi muži se naopak nezjistila souvislost mezi počtem celoživotních sexuálních partnerů a sexuální spokojeností. Nesouhlas se sexem bez lásky a nezávazným sexem však souvisel s vyšší spokojeností ze sexuálního života u mužů i žen. Dalším zajímavým zjištěním je vztah mezi frekvencí sexu a sexuální spokojeností; zatímco sexuální uspokojení se zpočátku zvyšuje s frekvencí sexu, při vyšším počtu sexuálních příležitostí opět klesá. Proto „příliš mnoho“ sexu může vést k nižší úrovni spokojenosti ze sexuálního života.
Zjištění naznačují, že frekvence sexu i sexuální spokojenost se liší v závislosti na religiozitě, ačkoli tento vztah se liší mezi typy svazků. Mezi jednotlivci, kteří nejsou ve společné domácnosti, měli více nábožensky založení lidé méně často sex ve srovnání s jejich méně věřícími vrstevníky. Toto zjištění bylo konzistentní, když se religiozita měřila buď subjektivní důležitostí náboženství nebo návštěvou bohoslužeb. Přesto však ti, kteří připisovali větší důležitost náboženství a náboženskému přesvědčení, uváděli vyšší spokojenost se sexuálním životem. Věřící vdané ženy více uváděly vyšší sexuální spokojenost než jejich méně věřící vrstevnice, ačkoli tento vztah nebyl zjištěn mezi ženatými muži.
Je zajímavé, že nábožensky založení muži, kteří nežijí v partnerství, také hlásili vyšší spokojenost se sexuálním životem, ačkoli tento vztah zmizel poté, co byly zahrnuty postoje k náhodnému sexu a sexu bez lásky, nebo když byl vzorek omezen na sexuálně aktivní respondenty. Kromě toho byl zjištěn nelineární vztah mezi počtem celoživotních sexuálních partnerů a sexuálními výsledky u žen, kde absence žádného nebo velkého počtu partnerů byla spojena s nižší sexuální spokojeností. Zjistilo se také, že vyšší souhlas s nezávazným sexem nebo sexem bez lásky negativně souvisí se sexuálním uspokojením u mužů i žen.
Jak ukazuje tato studie, vztah mezi frekvencí pohlavního styku a sexuální spokojeností není jednoduchý ani přímočarý. Ve všech typech vztahů se příliš málo nebo příliš mnoho sexu spojovalo s nižší sexuální spokojeností, což naznačuje, že existuje optimum z hlediska frekvence související s vyššími úrovněmi spokojenosti. To je v souladu s jinými zjištěními, například: „páry nezajímá čistě jen množství sexu, které mají – nepochybně jim záleží i na kvalitě sexu“. Předchozí studie ukázaly, že zvýšené investice do exkluzivních dlouhodobých partnerství a delší dobu na rozvoj uspokojivých důvěryhodných vztahů mohou mít význam pro sexuální spokojenost, zatímco sex mimo oddaný vztah často souvisí s nižší sexuální spokojeností.
Jelikož nábožensky založení jedinci se méně často zapojují do příležitostného sexu a je pravděpodobnější, že omezí sexuální aktivitu na vztah založený na lásce, může to vést k nižším očekáváním sexuální aktivity mimo formální svazek, jakož i ke zvýšení spokojenosti ze sexuálního života obecně. Je však možné, že náboženské přesvědčení o posvátnosti manželského sexu, jakož i nesouhlas se sexem mimo manželství, jsou pro sexuální uspokojení žen důležitější než pro muže.
Tento výzkum naznačuje, že změny v sexuálním chování je třeba chápat v kontextu změn v náboženských normách a přesvědčení a jiných trendech na úrovni společnosti. Odklad založení svazku souvisí s méně častým sexem, přičemž se také zvyšuje vystavení náhodnému sexu u osob se slabší náboženskou orientací. Pokles religiozity a nárůst "singl populace" proto tyto trendy pravděpodobně prohloubí, což může potenciálně vést k nižší sexuální spokojenosti.
První část si můžete přečíst zde: Mýty a fakty o viere a sexuálnom správaní ľudí.
Autor: Ondrej Kolárovský
Zdroj: Idea-List