Politika je soutěž idejí, střety jsou nutné. Tématem je pro mě otázka, jak být dobrým politikem napříč politickým spektrem. Budu se proto snažit nastínit několik zásadních principů, které by budoucím politikům mohly pomoct.
Nejde ani tak o to, zda jako politici budete spíše napravo nebo nalevo, nýbrž o obecné vlastnosti. Vždy proto mluvte pravdu. Zní to banálně, ale v tomto bodě neustupujte. Lékaře nesmí v pracovní době nic a nikdo nutit, aby lhal. Ani nepříjemná otázka pacienta, ani příkaz nadřízeného. Pokud by pacient přistihl lékaře, že mu lhal, je pro obě strany lepší ukončit terapeutický vztah a pacientovi navrhnout jiného lékaře. Toto právo nelhat v pracovní době ovšem nemají jen lékaři. Máme jej všichni ve všech profesích, včetně politiky.
Lež je krátkodobě výhodná, v dlouhodobé perspektivě ale nefunguje. Jak budete jednou přistiženi při lži, potáhne se s vámi do smrti. Vědec, který by byl přistižen při falsifikaci, právě spáchal intelektuální sebevraždu. Jeho pracovišti již nikdo nebude nikdy věřit i když by později publikovalo významný objev. Podváděl jednou, kde je jistota, že nebude podvádět podruhé?
Politik JUDr. Michal Hašek v roce 2013 v České televizi jedenáctkrát lhal ohledně své účasti na tzv. lánské schůzce s prezidentem Zemanem a všichni si to pamatují dodnes. Vy jako mladí politici budujete svůj mediální obraz. Dívejte se daleko dopředu. Neposlouchejte ty, kdo by vám tvrdili, že musíte být tzv. pragmatičtí.
To, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, není jen nápis na praporu, nýbrž vyjadřuje poselství či víru, na kterém je založena celá česká státnost. Namátkou Havel, Gándhí, Masaryk a další to dokázali. Vy můžete taky.
Proti proudu
Mnozí politici až úzkostlivě sledují průzkumy veřejného mínění a podle nich upravují svá veřejně proklamovaná prohlášení. Opět, krátkodobě to funguje, dlouhodobě nikoli. Ve volební kampani se jednou ptali Hillary Clintonové, jakou má ráda zmrzlinu. Po krátkém zaváhání odpověděla, že má ráda všechny druhy zmrzliny. Pokud by totiž náhodou řekla že třeba pistáciovou, tak by ztratila voliče preferující čokoládovou. Jako lidé s názorem budete občas muset být proti všem a nebýt zcela oblíbení.
Etika začíná nenápadnou větou z knihy Exodus: nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. Jinak řečeno, jsou věci, které jsou dobré, přestože je nedělá nikdo, a jsou věci, které jsou špatné, přestože je dělají všichni. Když budete mít konzistentní názory bez ohledu na názor většiny, dlouhodobě získáte pověst člověka, který umí stát za svými stanovisky, i když nejsou populární.
Jako politici musíte vidět daleko dopředu, vymýšlet řešení, která by třeba nikoho nenapadla. Naučte se jednat, nikoli reagovat. Je jednoduché sedět u počítače a psát blogy o tom, co který politik říká nebo dělá špatně. Musíte to udělat opačně. Ať ostatní píší blogy o vás. Nebuďte těmi, co píší životopisy, buďte těmi, o kterých se životopisy budou psát. Až o svých idejích a řešeních budete mluvit, pamatujte, že každý váš projev je důležitý. Je jedno, zda vás bude poslouchat deset nebo deset tisíc lidí. Je to možná poslední projev, který budete moci říct.
Vertikála
Ujasněte si, proč děláte, co děláte. Eckhart říká, stanov si poslední cíl svého díla, a své dílo najdeš. Tzv. evropské hodnoty nebo křesťanské hodnoty je třeba hlásat, protože jsou dobré, nikoli proto, že jsou křesťanské. Platon otázku řeší v dialogu Euthyfron. Buď bohové arbitrárně nějakou věc označili za dobrou, a proto je dobrá, nebo je nějaká věc dobrá, a proto ji za takovou bohové označili.
První situace je riskantní. Nespletli se bohové? Interpretujeme správně jejich rozhodnutí? Pokud žijete v židovském, protestantském nebo katolickém kontextu, nikdy to přece nebylo tak, že by bohové na zlaté šňůře spustili z nebe příručku s konečnou pravdou o rodině, potratech, eutanazii nebo ochraně přírody. Buď jsou ty věci dobré samy o sobě, a pak je dělejme, nebo nejsou, a pak je nedělejme. Nemůžete přece říct, že tato věc je správná, protože tak učí vaše církev. To by místo vás mohli postavit k mikrofonu magnetofon s nahraným katechismem.
Ve druhé situaci jsou bohové nadbyteční, všichni přece vidí, že věc je dobrá, i bohové.
Jedním z rozdílů mezi křesťanstvím a některými sekulárními etikami je vnímání člověka. Život není biologická náhoda, ale dar. A taky závazek, úkol, zadání, stále na sobě pracovat, vzdělávat se, starat se každý den o těch dvacet čtyři hodin, jít pořád dál. Vidět dopředu.
Za Kryštofem Kolumbem prý jednou přišli námořníci s informací, že právě spotřebovali polovinu zásob. Kolumbus přikázal jet dál, do neznáma. Tohle bylo hodně křesťanské.
Vertikálu je možno vnímat spíše jako vědomí, že svět má smysl. Einstein to řekl přesně: věřit ve smysl života znamená být nábožensky založený. Věřte, že to, co děláte, má smysl.
Život se má stát uměleckým dílem, každé slovo a každý čin je drobným tahem štětce na bílém plátně. Žijte tak, abyste vytvořili dokonalý obraz. Dobrými politiky se nestanete, pokud si přečtete několik knih o politice, stejně jako se nestanete dobrými malíři, pokud si přečtete několik knih o malířství. Nebojte se dělat chyby, nebojte se neúspěchu. Jak často blesky životních neúspěchů ozařují cestu vpřed!
Redakčně upraveno
Zdroj: Blog Marka Váchy
Jsem ohromen tím, jak bylo téma v článku prezentováno. Když jsem na web vstupoval, doufal jsem, že se dozvím více a nebyl jsem zklamán. Při čtení podobných záznamů na webu se můžete ztratit…