Zatýkání členů opozice, věznění nezávislých novinářů, brutální potlačování protestů i absurdní zákony omezující základní občanské svobody. Gruzie se od konce roku 2024 zmítá v krizi demokracie, která se pro nás dlouho jevila jako nepředstavitelná. Se zemí jižního Kavkazu nás však teď spojuje kontroverzní ruský zákon, který tady byl jedním z prvních kroků k celospolečenskému útlaku. U nás je v současnosti prezentován jako nevinný registr neziskových organizací. Právě těm vláda Andreje Babiše vyčítá, že parazitují na veřejných financích.
Vím, co v Gruzíncích slovní spojení „ruský zákon“ vyvolává. S jeho následky žijí dva roky, plně pocítili, jaký je jeho hlavní cíl. I proto stojím na Rustaveliho třídě v Tbilisi, ulici, na které se nachází budova parlamentu. Právě toto je místo všech zdejších velkých protestů, i těch největších protivládních, probíhajících od listopadu roku 2024. Zajímá mě, co si místní protestující myslí o tom, že se u nás začalo o ruském zákoně také mluvit.
Jdu na jistotu, není pochyb o tom, že protestní shromáždění bude. Před budovu parlamentu přicházím kolem deváté hodiny večer, to se lidé většinou začínají scházet. Dav asi o dvou stech lidech není velký, prostor i tak vypadá zaplněně.
Lidé postávají v různě velkých skupinách, zdraví nově příchozí, drží vlajky Gruzie i Evropské unie a baví se mezi sebou. Je to jiná scéna, než si pamatuju z prosince 2024. Rozlícený dav tehdy čítal několik desítek tisíc lidí, byly dny, kdy i stovek. V ulicích Tbilisi hořely barikády a bezpečnostní složky protesty brutálně potlačovaly. Demonstrace ale i tak přetrvávají, dokonce už více než 500 dní.
„Milí Češi, zdravím vás z Gruzie. Dnes je to 513 dní, co bez přestání protestujeme,“ říká mi Mariam. Na mou výzvu, aby poslala krátký vzkaz do Česka, reaguje okamžitě. Dobře také ví, že se u nás poměrně nedávno diskutovalo o ruském zákonu. „Doporučovala bych proti tomu bojovat hned. V našem případě se to jen zhoršuje,“ říká mi. Není sama. „Vím, že se u vás diskutuje o tom zákoně. Nedělejte to, bojujte proti tomu. Jestli si myslíte, že se vás to nedotkne, jste na omylu,“ říká mi do kamery Ia.
Co je „ruský zákon“? Původní znění gruzínské verze zákona ukládá organizacím, které přijímají více než 20 % financí ze zahraničí, povinnost registrovat se jako „subjekty sloužící zájmům cizí moci“. V Rusku byl zaveden v roce 2012 a zlikvidoval tamní opozici. V Gruzii byl definitivně přijat v květnu 2024. Od té doby slouží ke kriminalizaci nezávislých médií a lidskoprávních aktivistů.
Finanční teror a zablokované životy
„Všechno u nás začalo tímto zákonem,“ říká mi Nika, mladý muž, právník a obránce lidských práv, který se dopady legislativy zabývá od její první zmínky v Gruzii v roce 2023. „U nás se to stalo mnohem horším nástrojem, než mají v samotném Rusku. Mnoha lidem to způsobilo finanční teror, mnozí byli zatčeni. Vláda se nezajímá o vaše práva, a pokud za ně nebudete bojovat, prostě vám je vezmou. To je naše zkušenost.“
Nika popisuje, jak se legislativa postupně nabalovala. První verze zákona byla jen „vstupní branou“. Následovaly novely omezující shromažďování, kriminalizace „LGBT propagandy“ a otevřené útoky na opozici, zatýkání novinářů a razie. „Prostě musíte pokračovat v boji o vaše svobody. Je to jediná cesta. Moje zkušenost je, že kdybychom to nedělali, bylo by to mnohem horší,“ dodává Nika.
Export ruského zákona: Vědci tento fenomén nazývají „autoritářské učení“. Autokrati studují úspěšné represe svých sousedů a přebírají je. Rusko 2012: Zákon byl zaveden původně pro neziskové organizace, postupně se rozšířil na média a jednotlivce. V podstatě zlikvidoval nezávislou občanskou společnost.
Maďarsko 2017: Vláda Viktora Orbána vystavovala maďarské neziskové organizace, nezávislá média a další občanské iniciativy tlaku několik let. V posledním návrhu z minulého roku přišla vláda se seznamem témat, která by měla být pro agendu neziskových organizací tabu.
Gruzie 2024: Po masivních protestech byl zákon definitivně přijat v květnu 2024. Vládnoucí strana Gruzínský sen jím začala kriminalizovat opozici a lidskoprávní aktivisty.
Slovensko 2025: Sérii restriktivních opatření proti neziskovým organizacím zavádí již od svého nástupu také vláda Roberta Fica.
Česká republika 2026: O zákoně na omezení neziskových organizací se v ČR mluví od března 2026. Po kritice veřejnosti i odborníků a demonstraci na Letné uvedl ministr spravedlnosti Jeroným Tejc, že se zákon nechystá. Vzápětí ho ale negoval Andrej Babiš, který uvedl, že zákon bude.
Hmatatelný důkaz těchto slov potkávám o pár metrů dál. Dvaadvacetiletý Sergej byl nucen kvůli své aktivitě na protestech zanechat studií na vysoké škole. Několikrát byl dokonce zatčen za „blokování ulice“ – absurdní obvinění, které v dnešní Gruzii stačí k tomu, aby vám zničilo budoucnost.
„Mám zablokované všechny účty, nesmím přijímat pomoc ze zahraničí, dlužím tisíce eur na pokutách,“ vypočítává klidným hlasem. Momentálně čeká na nástup do vězení, kde má strávit rok. Přesto se snaží koordinovat výstavy v Evropě, aby ukázal světu gruzínskou odvahu. „Češi, mluvte spolu, koordinujte se a jděte do ulic. Jakmile ten zákon projde, už vás k ničemu nepustí,“ vzkazuje.
Digitální stopa „vlastenců“. Česká cesta ruského zákona
V Česku se téma „registru neziskovek“ vzedmulo na začátku března, poté velice rychle zdánlivě usnulo. Vše začalo 10. března 2026, kdy reportéři Seznam Zpráv odhalili, že Babišova vláda v tichosti připravuje zákon o zahraničních vazbách.
Digitální stopa dokumentů usvědčila autory: Libora Vondráčka, Jindřicha Rajchla, oba z SPD, Radka Vondráčka z ANO a premiérovu poradkyni pro „svobodu slova“ Natálii Vachatovou. Jde o typické aktéry proruské a dezinformační scény u nás. Scénář byl jako přes kopírák z Kremlu. Oficiální verze? Transparentnost.
„Je to nesmysl. Nemá to nic s Ruskem,“ tvrdil Andrej Babiš. Argumentoval tím, že navrhovaný zákon má zprůhlednit zahraniční příjmy „politických neziskovek“, které ovlivňují veřejné dění v Česku. Podobnost s gruzínským slovníkem je až mrazivá. Tamní vláda také mluví o „vyžírkách státu“ a „zahraničních agentech“.
Tvrdší než u Putina? Profesorka Veronika Bílková, místopředsedkyně Benátské komise, pro Seznam Zprávy analyzovala český návrh:
Šířka definice: „Český návrh používá nejširší definici zahraniční vazby, se kterou jsem se setkala,“ říká Bílková.
Dopad na jednotlivce: Pokuta až 15 milionů korun by hrozila i lidem za pouhý příspěvek na Facebooku, pokud by byl vyhodnocen jako snaha ovlivnit veřejnou diskusi.
Cíle: Zatímco americký zákon FARA, na který se autoři odvolávají, cílí na lobbing, český a ruský návrh míří na umlčení kritických hlasů, například Transparency International, Greenpeace nebo Amnesty International.
Po velké demonstraci na Letné z 21. března 2026, které se zúčastnilo přes 200 tisíc lidí, začal ministr spravedlnosti Jeroným Tejc z ANO tvrdit, že se žádný ruský zákon nechystá. Jenže hned druhý den, 24. března, Andrej Babiš ve videu na sociálních sítích řekl: „Registr bude, ale je to složitější.“
Od té doby se o zákonu oficiálně nemluví, údajně na něm ale premiér dál osobně pracuje. Tato strategie „vysedění odporu“ je typická. Nejdříve se otestuje reakce veřejnosti, pak se zdánlivě ustoupí, aby se zákon mohl v tichosti dopracovat do ještě represivnější podoby.
Varování od druhé Mariam
Další z Gruzínek, Mariam, se kterou mluvím u parlamentu, zdůrazňuje, že zákon je jen prvním krokem. „Po tomto zákoně nám ukradli volby, odmítli nás přivést do EU. Vše začalo s tím. Pokud si myslíte, že se vás tento zákon nedotýká, mýlíte se. Je to první krok k tomu, aby vás mohli legálně kontrolovat. Mohou mít legálně přístup k vašim osobním informacím.“
Hlas jedné z jejích kamarádek, Iy, se třese naléhavostí. „Nestačí si jen říct: ‚Ó, to se mě netýká.‘ Nevěřte vaší vládě. Pokud řeknou, že je to velmi dobrý zákon, protože tady máme zahraniční agenty a vyžírky státu, lžou. Je to cílené na všechny normální občany, nezávislá média, občanskou společnost.“
Proces odklonu od demokracie může mít charakter náhlého převratu v kombinaci s pomalou erozí. Gruzínský sen, ovládaný miliardářem Bidzinou Ivanišvilim, bývalým ruským občanem, vsadil na rétoriku „tradičních hodnot“ a „ochrany před cizím vlivem“. Stejnou kartu hraje trojkoalice ANO, SPD a Motoristů.
V Rusku trvalo desetiletí, než zákon efektivně rozdrtil veškerou opozici. Gruzínský sen postupuje podle urychleného harmonogramu. Zákon byl využit k raziím v neziskových organizacích sympatizujících s opozicí jen několik dní před parlamentními volbami v říjnu 2024. Premiér Irakli Kobachidze otevřeně mluví o postavení prozápadní opozice mimo zákon, během razií probíhajících v minulém roce bylo mnoho členů opozice pozatýkáno.
Právě tato efektivita je tím, co politologové nazývají „autoritářským učením“. Jde o proces, v němž autokratičtí lídři studují taktiku svých sousedů a přebírají to, co se v praxi osvědčilo. Gruzie se stala laboratoří, kde se ruský model z roku 2012 dočkal „vylepšení“ pro 21. století. Je rychlejší, digitálnější a agresivnější v cílení na finanční toky jednotlivců.
„Nezůstávejte doma a ticho,“ vzkazuje do Česka další Mariam, která byla za své disidentské aktivity už čtyřikrát zatčena. „Mluvte, jak nejhlasitěji můžete, a bojujte o svou budoucnost. Víme, o čem mluvíme, Rusko okupuje 20 % naší země. Musíte nutit svou vládu, aby řekla ne ruskému vlivu.“
„Pokud teď nebudete bojovat, v budoucnu budete mít mnohem více věcí, za které bude nutné bojovat,“ uzavírá Ia a doprovází mě na metro. Gruzínské memento je jasné: autoritáři se od sebe učí rychle. Otázkou zůstává, zda se stejně rychle dokáže učit i občanská společnost v zemích, které si na svou svobodu teprve zvykají.
Foto: Jelger Groeneveld, CC BY 2.0, via Wikimedia Commons
