Rozhovor: Zasahovali do mého vztahu s Bohem a ničili ve mně veškerou důvěru

„Nabídl mi psychoterapii a jednoho dne mě políbil na rty a řekl, že to je polibek Boží,“ popisuje sestra Roberta praktiky, ke kterým docházelo ve slovinské komunitě Loyola. Podařilo se jí komunitu opustit a vrátit se ke své rodině, přesto některé rány zůstávají stále otevřené.

Čtyřiapadesátiletá Roberta (nejedná se o její pravé jméno) byla v letech 1990-2000 členkou komunity Loyola ve Slovinsku. Její svědectví odhaluje systematický způsob, jakým známý jezuitský kněz, blízký papeži Františkovi, který je momentálně v centru velmi ostré polemiky, duchovně zneužíval mladé řeholnice, aby si za lhostejnosti svých nadřízených obstarával sexuální služby. 

Stejně jako dvě sestry v předchozím rozhovoru i Roberta potvrzuje, jakému ponížení byly vystaveny ženy, které ho dokázaly odmítnout. Komunita byla pro Rupnika lovištěm. Mnohé bývalé řeholnice vzpomínají na nátlak, který jezuita vyvíjel, aby je dostal do "svého" společenství. Sexuální zneužívání je však pouze jedním z aspektů Rupnikova talentu manipulovat, kterým zasahoval do všech oblastí života svých obětí. Robertě se podařilo uniknout jeho sexuálním návrhům, ale musela se vypořádat s psychickým a duchovním násilím.

Jak jste se s Markem Rupnikem seznámila?

V roce 1990 jsem studovala dějiny umění na univerzitě a jedna spolužačka mě pozvala do Gorice na výstavu tohoto jezuity. Šla jsem tam a při té příležitosti jsem se s ním seznámila. Snažila jsem se tehdy o hlubší duchovní život a zdálo se mi, že tyto obrazy promlouvají, on si mě navíc všiml a zasypal mě komplimenty. Měl určité charisma, zatímco já jsem byla velmi nejistá. Přijala jsem jeho pozvání na ignaciánské exercicie.

Projevoval vůči mně platonické poblouznění a zanedlouho se mu podařilo zmanipulovat mé řeholní povolání do té míry, že mě donutil vstoupit do komunity Loyola, o které jsem předtím nikdy neslyšela. Zaměřovala jsem se spíše na tradiční řády, jako jsou františkánky a voršilky, ale Rupnik tvrdil, že pro mě nejsou vhodné a že jsem předurčena k něčemu jinému. Při mši svaté ve Stella Matutina, což byla tehdy jezuitská rezidence v Gorici, mě přiměl složit před Bohem slavnostní slib, že vstoupím do komunity Loyola, slib, který měl být nezrušitelným věčným slibem. Podrobila jsem se a přijala, čímž začalo mých deset let v komunitě, bolestných a absurdních. Zbytečných, neproduktivních, neplodných.

Jaký byl Rupnikův postoj k řeholnicím? 

Byl otevřeně dvojsmyslný, věnoval nám určité pohledy a obdiv, které byste od kněze nečekali. Jednou, to jsem byla ještě novicka, mi položil ruce na zadek a potěšeně komentoval jeho tvar. Chápala jsem, že je to špatně, ale on mě zmátl, protože všechno balil do duchovní aury a svůj otevřený zájem o ženské tvary zdůvodňoval tím, že je umělec, a navíc umělec, který slouží Boží slávě.

Stále dokola mluvil o duchovní hodnotě ženskosti, kterou vyzdvihoval také skrze estetiku vzhledu. Vzpomínám si například na jednu z jeho "přednášek" o významu bílé barvy v ženském spodním prádle a na jeho výzvu, abychom nosily lehce průsvitné bílé halenky, které umožňovaly zahlédnout podprsenku, jako božské znamení čistoty a duchovní krásy. Navíc, i když s osaháváním čekal, až budeme sami, obecně se jeho dvojsmyslné chování odehrávalo za bílého dne a bylo v komunitě a pravděpodobně i jinde, běžné.

Rupnik tedy nejednal skrytě? 

Jeho svůdný a manipulativní styl komunikace byl všem na očích. Vzpomínám si také, že jsme se jednou zúčastnili vernisáže jedné z jeho výstav ve slovinském Mariboru, kde bylo kromě velkých obrazů Kristovy tváře i několik obrazů s ženskou tematikou. Zvláště jeden z nich zobrazoval spoře oděnou ženu v postoji, který působil smyslně. Rozrušilo mě to, ale v komunitě to zřejmě prošlo. Dokonce se vědělo, která z nás stála modelem; jestli k tomu měla nadřízená Ivanka nějaké námitky, jsem se nedozvěděla. V té chvíli jsem si jasně pomyslela, že něco není v pořádku, ale řekla jsem si, že když to všichni považují za normální, musím být v nepořádku já. V tomhle jsme žili. Rupnik mohl nerušeně jednat a teď je jasné, že mu v tom po mnoho let nikdo nebránil. 

Dělal Vám Rupnik sexuální návrhy? 

Jednou. Protože jsem se nedokázala přizpůsobit komunitě, byla jsem přeložena do Říma a svěřili mě do Rupnikovy "péče". V té době mi nařídil, abych mu každý den telefonovala, což mě uvádělo do rozpaků, protože v těch telefonátech mi říkal, že jsem pro něj velmi důležitá, což ale zjevně nebyla pravda. Musela jsem také pravidelně docházet do jeho ateliéru v Centru Aletti, kde mě podroboval jakési psychoterapii. Ukazoval mi fotografie a já musela říkat, co mě přitom napadá. On to komentoval a to i způsobem, který mě zraňoval - až tak, že jsem se rozplakala.

Uvnitř jsem si říkala, že je to nějaký improvizovaný postup a že na to nemá kvalifikaci, ale všichni v našem okolí ho považovali za génia, proroka a divotvůrce, takže jsem si své pochybnosti nechala pro sebe. Při druhém nebo třetím setkání na této údajné terapii mě chtěl políbit na rty a říkal, že to je "Boží uzdravující polibek". Reagovala jsem tak, že jsem mu řekla, že už nechci pokračovat v „léčbě“, protože si nejsem jistá, zda se bude schopen zastavit. 

A co se stalo potom? 

Nikomu jsem o tom neřekla, ale on se naštval a to, že jsem ho odmítla, způsobilo, že vzrostlo odmítání z jeho strany i ze strany komunity. Teď jsem oficiálně byla nejen "neduchovní", ale také tou, která neplní až do konce přijaté závazky a nechává věci na půli cesty. Už mě ale neprovokoval. Nicméně Rupnik mě sice sexuálně neobtěžoval, ale zažila jsem od něj a od komunity vážné psychické a duchovní zneužívání, protože zasahovali do mého vztahu s Bohem, narušovali ho a ničili ve mně veškerou důvěru. Tato rána je stále otevřená, protože moje řeholní povolání bylo upřímné. 

„Nejste sami,“ vzkazují lidé z církví obětem sexuálního zneužívání

• Někdo Ti Uvěří
• 18.11.2022

Sdílet

Věděla jste, že zneužíval některé z Vašich sester? 

Ne, vůbec jsem netušila, že situace je tak vážná. Ani pokud jde o Rupnikův odchod z komunity, nevzpomínám si, že bych od Ivanky a jejích stoupenkyň slyšela nějaké vysvětlení. Bylo nám řečeno, že jde o ochranu charismatu. Šuškalo se, že se něco stalo mezi "Annou" a otcem Markem, ale komunita to chápala tak, že to bylo kvůli nějaké jeho chybě. Jediná, s kým se zacházelo odmítavě, byla "Anna", kterou představená veřejně ocejchovala jako "nevěrnou" a určila, aby za trest v domě v Mengeši ve Slovinsku doživotně dělala kuchařku.

Viditelně se trápila. Když se jí podařilo z komunity utéct a zjistilo se, že zmizela, jedna ze sester, která se později stala jednou z opor Centra Aletti, nás poslala, abychom ji hledaly všude. Poradila nám, ať hledáme "dokonce i pod postelí", a naznačila, že ji možná najdeme mrtvou. Jako by možnost její sebevraždy byla předvídatelná a tudíž racionálně přijatelná. Přišlo mi to neslýchaně kruté. Odchod z komunity byl považován za absolutní zlo, horší než smrt. 

Proč jste se sama rozhodla odejít? 

Po deseti letech v komunitě jsem byla nemocná tělesně, zničená psychicky a zraněná duchovně. Moje pochybnosti Ivanka označila za odpor vůči Bohu a ze všech stran jsem vnímala jen výčitky a odsouzení. Žily jsme v atmosféře strachu, kontrolovalo se nejen to, co děláte, ale i to, co si myslíte. Stačilo, že jste si řádně neustlali, aby vám nadřízená řekla, že vaše duše není čistá.

Byla jsem vystavena neustálému posuzování bez jakékoliv vlídnosti. Pohrdání, které jsem vůči sobě cítila, jsem si vyložila jako Boží pohrdání vůči mně. Nakonec jsem utekla a vrátila se ke své rodině; díky péči své matky jsem se dokázala zotavit a znovu si vybudovat svůj život. Nebylo to snadné, protože komunita byla přísná a rozhodná v úsilí zpřetrhat spojení s našimi rodinami, a v mém případě to učinila obzvlášť tvrdě. Dnes jsem vdaná a mám práci, ale cesta k návratu do normálního života byla dlouhá a bolestná.

Pokusila jste se ohlásit psychické násilí, kterému jste byla vystavena? 

Po návratu domů jsem se s matkou vydala za osobou odpovědnou za řeholní společenství v mém městě a chtěla jsem vyprávět, co se děje v komunitě Loyola. Ovšem s výmluvou, že se to netýká naší diecéze, nás nechtěla ani vyslechnout. 

Zdroj: Někdo ti uvěří