Lidstvo je v současné době nejvzdělanější ve svých dějinách. Mnoho víme, mnoho umíme, mnoho můžeme, ale právě tato naše kapacita je naší největší hrozbou. Člověk, který mnoho ví, ale neví, jak své vědění užívat dobře, je „břemenem země“, říká J. A. Komenský. Dokonce čím více toho ví, tím více je společensky nebezpečný.
Vědomě se odvolávám na Komenského, protože v jeho pojetí má škola rozvíjet „celého člověka”, nikoli pouze poznávací složku. Škola, která pouze informuje, ale neformuje, činí z lidí akorát „chytřejší ďábly”. Dle Komenského má být škola „dílnou lidskosti, nikoli mučírnou ducha“, taková škola rozvíjí všechny složky osobnosti, včetně té morální.
Uživatelé, kteří disponují charakterem
Rapidní rozvoj technologií a exponenciální nárůst lidského poznání vyvolává potřebu radikální revize smyslu školního vzdělávání. Mají-li informace, znalosti a technologie (nejen AI, ale všechny) sloužit ke společnému prospěchu společnosti, je třeba, aby jejich uživatelé disponovali charakterovými ctnostmi, které budou předcházet jejich zneužití.
Konkrétně se jedná o ctnosti morální, jako jsou spravedlnost a pravdomluvnost, intelektuální, kam řadíme kritické myšlení, dále o ctnosti občanské v podobě angažovanosti a tolerance, a v neposlední řadě o ctnosti performativní, mezi něž patří houževnatost a cílevědomost. Kultivaci těchto charakterových dispozic je třeba v současném vzdělávacím systému systémově rozvíjet a posilovat.
Chci podtrhnout pojem charakter. Výchova charakteru se odehrává primárně v rodině a ve škole, sekundárně v širší komunitě a kultuře a probíhá po celý život. Ve škole se výchova charakteru uskutečňuje napříč všemi předměty, ačkoliv je někde posílena samostatným předmětem typu etické či hodnotové výchovy.
Učitel nenechává svůj charakter v kabinetu
Pedagog, ať už vyučuje cokoliv, vždy formuje charakter dítěte. Otázka tedy nezní, zda se tak ve vzdělávacím procesu děje, ale jak – zda k tomu škola přistupuje promyšleně, cíleně a pozitivně, nebo naopak nevědomě, nahodile a reaktivně. Podle Komenského totiž učitelé nejsou jen matikáři, fyzikáři či češtináři, ale především formovatelé lidskosti. A dobrý charakter utvářejí právě skrze matematiku, fyziku nebo český jazyk.
Jinými slovy – když jde učitel do třídy, nenechává svůj charakter v kabinetu, ale jde tam s ním. Vše, co se pak mezi učitelem a žákem děje, je definováno celým balíčkem učitelových hodnot, postojů, přesvědčení, předpokladů a ctností (nebo neřestí). Každé slovo, každá interakce, každé hodnocení, každý přístup modeluje osobnostní vzor, který žáci vnímají a který je ovlivňuje.
Rozsáhlé průzkumy dokládají, že si žáci tvoří vztah k učivu skrze vztah k učiteli. Je-li pozitivní, dosahují děti lepších studijních výsledků. Je-li negativní, zhoršuje se nejen efektivita výuky, ale též třídní klima, které je zpětně klíčovým předpokladem efektivity učebního procesu. Tedy ještě jednou – každý učitel formuje charakter, pěstuje ctnosti, kultivuje mravy nebo jedním slovem vychovává. Na charakteru učitele záleží! Koncept hodnotově neutrálního vzdělávání je překonaný mýtus.
Autor je komeniokolog, pedagog a profesor na Univerzitě Hradec Králové, který se dlouhodobě věnuje odkazu J. A. Komenského a morálnímu vzdělávání.
