Šokující útok na newyorská Dvojčata na chvíli zastavil svět. Přijetí tvrdých opatření a zahájení válečných operací se jevilo jako adekvátní řešení. Nyní po dvaceti pěti letech vidíme jejich neúčinnost a jen můžeme konstatovat nárůst násilí a válečných konfliktů po celém světě. Lze s terorismem úspěšně bojovat a co s tím můžeme udělat my sami?
Před dvaceti pěti lety se život v USA na chvíli zastavil. Ohromení, zoufalství, beznaděj, bolest, strach, slzy, ale také velká lidská soudržnost, to vše se namíchalo v jednom koktejlu emocí. Lidé nevěřícně zírali, co se právě odehrálo. Čtyři letadla jako živé bomby zamířila na významné americké symboly. Dvě z nich zasáhla věže Světového obchodního centra v New Yorku, další narazilo do Pentagonu a poslední pravděpodobně mířilo na Bílý dům nebo Kapitol, zřítilo se však po souboji pasažérů s teroristy u města Shanksville v Pensylvánii. Vzpomínám, jak jsme tehdy, v době, kdy ještě nebyly chytré mobily, a právě jsme zaslechli první zprávy, zděšeně zjišťovali, co se děje a nebyli jsme si jistí, zda právě nevypukla třetí světová válka.
První chvíle se nesly v duchu truchlení, ale také obrovské solidarity. Zahynulo téměř 3000 lidí. Obdiv vzbuzovalo hrdinství hasičů, 343 z nich položilo život za záchranu těch, kdo zůstali uvěznění v budovách. Podle dostupných odhadů muselo v následujícím roce kvůli respiračním chorobám ze služby odejít podobně vysoké množství jejich kolegů, další v průběhu let onemocněli rakovinou. Při útoku zahynul také kaplan sboru, františkánský kněz Mychal Judge, který půl roku předtím oslavil 40. výročí kněžské služby. Při té příležitosti se odpovídal též na otázku, co vidí před sebou: „A budoucnost? Jako v den mého vysvěcení – jenom Bůh ví. A on mi ukáže každý den jen to, co mám vědět a co mám dělat. Bude to úžasné – takový je Bůh.“
Touha po odvetě
Vzpomínka na útoky je pro Američany stále velmi živá. Podle srpnového výzkumu think tanku Pew Research Center 83 % dospělých, kteří se narodili před rokem 2001, uvádí, že si přesně vzpomínají, kde byli nebo co dělali, když se o této události dozvěděli. Den, který změnil svět, hlásala později média. Takových dní můžeme v historii lidstva identifikovat více, každopádně důsledky tohoto odpudivého teroristického útoku dirigovaného Usámou bin Ládinem, hlavou Al-Kaidy, teroristou pocházejícím z prominentní saúdskoarabské rodiny, skutečně poznamenaly celý svět.
Průzkumy provedené bezprostředně po útoku potvrdily také drtivou podporu veřejnosti pro odvetnou vojenskou akci. Prezident Bush jejich hlasy vyslyšel a vyhlásil nekompromisní boj s terorismem vedený s co největší silou s cílem vymazat terorismus ze světa. V projevu před Kongresem 20. 9. 2001 vyhlásil: „Naše válka proti terorismu začíná u al-Káidy, ale tím nekončí. Skončí teprve tehdy, až budou všechny teroristické skupiny vypátrány, zastaveny a poraženy.“
V atmosféře bolesti, zranění a otřesení dosavadních jistot v základech se zdál drtivý útok na teroristy jako adekvátní řešení. V prvních týdnech po útoku rozhodující většina Američanů podporovala vojenskou akci proti těm, kdo byli za útoky odpovědni. Podle tehdejších výzkumů se v polovině září pro vojenský útok včetně nasazení pozemních sil vyslovilo 77 % Američanů. Necelý měsíc po tragédii zahájily USA operaci s názvem „Trvalá svoboda“ s cílem zničit zázemí a základnu Al-Kaidy v Afghánistánu, kterou jí poskytoval Talibán.
O dva roky později zaútočily USA též na Irák se zdůvodněním, že režim Saddáma Husajna ukrývá chemické a biologické zbraně, což se ale později prokázalo jako záminka nemající oporu v realitě. K radosti mnohých Iráčanů diktátor Husajn padl. Bohužel však tehdejší američtí poradci nebyli schopni podpořit vytvoření stabilní vlády. Právě naopak. Irák se propadl do vnitřního chaosu a rozpoutaly se boje mezi jednotlivými ozbrojenými skupinami. Ve výsledku tato situace umožnila pozdějšímu nástupu ISIS. Celkový počet obětí v Afghánistánu se odhaduje kolem 200 tisíc, v Iráku půl milionu lidských životů (čísla se liší, záleží na metodice).
Křesťanská odpověď
Pro křesťany opět vystává naléhavá otázka, jak mohou přispět k nastolení míru, jak neustále opakuje i papež Lev XIV. Vyzývá k odložení zbraní, k odzbrojení nejen na válečném poli, ale i k odzbrojení jazyka. Editoři z National Catholic Reporter spočítali, že v prvním roce pontifikátu zmínil papež mír více než čtyři sta krát.
Připomněl také poselství papeže Františka, který se při návštěvě Ground Zero v roce 2015 společně s dalšími náboženskými představiteli modlil u svíčky uvnitř muzea. Poté osobně pozdravil příbuzné obětí. „Nikoho nelze přinutit k míru prostřednictvím války. To, co stále očekáváme, je, že mocní tohoto světa přijmou slova papeže Lva XIV. a otevřou své svědomí poselství míru. Není jiné cesty než cesty dialogu a vzájemného respektu,“ prohlásil biskup César Essayan, apoštolský vikář v Bejrútu, na zasedání Konference latinských biskupů v arabských regionech.
Cena tvrdé politiky
Touha po tvrdých opatřeních v boji proti terorismu byla po šokujících útocích pochopitelná. Z dlouhodobého horizontu se však jeví razance těchto opatření jako kontraproduktivní. Politici rádi nafukují bezpečnostní hrozby, protože strach pomáhá přijímat legislativní opatření omezující některé svobody, která by jinak nebyla politicky průchodná. „S teroristy se nevyjednává“ zní naprosto srozumitelně, stejně jako posilování bezpečnostních opatření proti hrozbám útoků. Zavedení doktríny tzv. preemptivních útoků bez náležitého mandátu ukazuje, na jak vratkých základech stojíme a jak se bezpečnostní situace na mnoha místech zhoršuje.
Křesťanské poselství není založeno na odvetě a pomstě, ale na vědomí bratrství a spolupráce. Lev XIV. naléhavě připomíná odzbrojení jazyka, technologií, mocenských zájmů. Nikoliv ve smyslu naivního pacifismu, ale apeluje na nás, abychom věnovali pozornost příčinám nespravedlností ve světě, dbali na respekt vůči bližním, naučili se naslouchat jejich potřebám a vyhnuli se rétorice vedoucí k rozdělování společnosti. V současnosti nás neohrožuje pouze terorismus, ale globální rizika narůstají a my se nesmíme nechat ukolébat jednoduchou rétorikou boje s nepřítelem. Terorismus se násilnou cestou porazit nepodařilo. K vytváření spravedlivého světa však můžeme přispět všichni.
