Kamarád se rozhodl, že bude v průběhu nového roku v pravidelném intervalu uveřejňovat na sociálních sítích zprávu o tom, čím přidal hodnotu svému životu. Myslel tím zřejmě tipy na kvalitní literaturu, zajímavé podcasty nebo inspirativní filmy. Zmínila jsem se o tom doma před dcerami a vypukla velmi výživná diskuze.
Nejdřív jsme se pokusily rozhodnout, zda vůbec lidský život může mít vyšší hodnotu, než má. Boj to byl lítý. Od tvrzení, že lidskému životu další hodnotu nelze přidat, až ke kompromisní shodě, že možná z určitého úhlu pohledu lze vidět, že některý lidský život je víc naplněn hodnotou než jiný. To byl ovšem teprve začátek. Nejbouřlivější diskuze propukla teprve tehdy, když jsme se začaly zabývat otázkou, co přidává životu na hodnotě.
Zpočátku jsem se snažila udržet debatu v akademické rovině. Knihy, filmy, kultura, duchovní úroveň a tak dále. Marně. Byly k nezastavení, zvlášť když jedna z dcer položila otázku, proč by láhev dobrého vína neměla přidat životu na hodnotě. Strnula jsem. Víno? Dobré víno? No, nakonec proč ne? Je málo bibličtějších nápojů než víno. Možná tak ještě voda a mléko. Dobrá. Ovšem pak už jsem diskuzi nedovedla zadržet. Rozličná s láskou připravovaná kvalitní a výborná jídla, zvláštní vybrané nápoje, mistrovská umělecká díla a všelijaké další požitky se kupily v seznamu, který se nezdál mít konce.
Žasla jsem: Tak obrovské hodnoty může nabýt lidský život? Dosti marně jsem se pokoušela zavést řeč na askezi, sebeodpírání či půst. Byla jsem odkázána do mezí, protože tyto pojmy měly zjevně znaménko mínus, tudíž nemohly přinést žádné plus. Pak už jsem jen naslouchala logickým vývodům, vtipným interpretacím a chytrým aplikacím. Bavila jsem se a zamýšlela nad vším, co bylo řečeno.
Novou oblast rozpravy přinesl námět, že záleží na tom, s kým takovou lahev dobrého vína vypijeme. Pokud si ji člověk syslí jen sám pro sebe, hodnota přidávaná k životu prudce klesá, pokud ji vypije s někým a přidá k tomu i lásku, hodnota se násobí. Tento fakt platil podle mých dcer obecně o každé konzumaci. S výjimkou situací jedné čokoládové pralinky nebo jedné nejzralejší jahody, kterou někdo daruje druhému, pravila jedna z dcer. Tehdy se obdarovaný dělit nemá, protože to je zase vyjádření lásky konzumací. Lásky k druhému ale taky sám k sobě. Konec konců Bůh stvořil a obnovuje svět, abychom jej moudře a vděčně konzumovali, ne?
Nevím, jestli jsem všemu správně porozuměla. Možná jsme se od původního tématu posunuly někam jinam. Přesto však nepochybuju o tom, že jsme dospěly ke správným závěrům. Hodnotu životu přidává láska. Může být vyjádřena jakkoli. Lahví vína, uvařeným obědem, nasloucháním bez skákání do řeči, pohlazením či objetím, slovy naděje a povzbuzení nebo třeba nečekaným malým dárkem.
Lásku však taky vyjadřujeme tím, že přijímáme ty různé způsoby vyznání od druhých. Nakonec mi to nepřišlo tak složité. Mohu přidávat na hodnotě svému životu tím, že budu přijímat lásku. Budu přidávat na hodnotě svému životu tím, že budu dávat lásku. Kdybych ovšem měla někdy dojem, že mě nikdo nemá rád, a takové dny mohou nastat, jedna věc je jistá. Na Něho se můžu spolehnout, On mě miluje vždycky. Vždyť je láska.
Korektura: Sára Kolomazníková
Foto: unsplash
konečně dúvod k debatě . kdykoli bych se rád přidal . nemluvě vědění dětí bývá často čisté neposkvrněné uvažováním , co je tzv . dobré a naopak .
díky kuku .