Nevím, jak na vás, ale na mě mají prodlužující se dny plné slunce vyloženě energizující účinky. Chce se mi přesazovat pokojové rostliny, přestavět doma aspoň jednu místnost. Paprsky slunce mi prostě dávají pocit, že všechno je možné. Třeba dostat rodinu na výlet, jak mě tuhle napadlo.
Rozhodla jsem se vyrazit s rodinou na výlet. Co na tom, že se nikomu nechce? Slunce svítí, tak by přece bylo škoda sedět doma. Vyrazíme si pěkně spolu, já si cestou koupím kávu do kelímku. Nadšení ostatních členů bylo sice opravdu menší než malé, ale ve jménu společného pohybu na čerstvém vzduchu se občas musí přinést nějaká ta oběť, no ne?
U auta vznikla obvyklá strkanice, kdo bude sedět vepředu, kdo tam seděl minule, kdo je na řadě... Nejmladšímu dítěti se nedařilo se připoutat, tak plakalo. Když všichni seděli v autě, musela zase polovina rodiny vystoupit, protože ten uprostřed chtěl čůrat. Ještě jsme se vraceli domů pro nějakou nezbytnou hračku. Nakonec všichni seděli, pásy zapnuté, výbava kompletní, mohlo se vyrazit.
Šťastně až do smrti
Auto se rozjelo a já zaslechla takový zvláštní zvuk. Okamžitě mi došlo, že to je můj kelímek s kávou s sebou, který jsem si postavila na střechu auta a ve víru dalších událostí ho tam zapomněla. Zatmělo se mi před očima. „Když nemůžeš, tak přidej víc,“ provokuje k tomu Mirai z rádia. A mně běželo hlavou, proč to pořád dělám? Vyvíjím snahu, snáším kyselé obličeje, plním každý rozmar… a nakonec z toho nemám ani to kafe v kelímku.
Někdy je sice užitečné umět přidat, zatnout zuby, překonat se, ale celý život se nedá žít se zatnutými zuby. Pak člověk sice na ten výlet jede, ale sedí naštvaný v autě, kde je napětí, že by se dalo krájet. Vyložená rodinná idylka.
Co když je někdy lepší říct si to přesně naopak? „Když nemůžeš, tak uber.“ Už odedávna nás Bůh vyzývá k pravidelnému odpočinku, při kterém se můžeme jen tak radovat a být vděční. Jeden den v týdnu by měl patřit odpočinku zcela běžně. A když je náročné období, zní logicky, že by se i množství odpočinku mělo navýšit.
Letos to vyzkouším. Zkusím se nenechat napálit slunečními paprsky ani motivačními hesly. Možná to bude znamenat míň výletů, ale snad i méně zbytečného hněvu a rozlité kávy. Přeju i vám, ať je pro vás letošní léto opravdovým odpočinutím.
