Přiznám se, že když sleduji dění na Slovensku, naskakuje mi husí kůže. Tváří v tvář nárůstu nejrůznějším extrémním hnutím a jejich lídrům si dovolím popsat pár bodů, jak fungují různé druhy organizací, v kterých se projevují sektářské a demagogické rysy a jejichž vliv má dopad na mnoho dalších lidí.
Může se jednat jak o politiku, tak pochopitelně i o církevní společenství (mnohé sociologické zákony platí všude). Pokud vám naskočí některá jména či situace, pak je s tím třeba něco dělat. (Vycházím částečně z knihy Populismus pro začátečníky od rakouských autorů W. Ötsche a N. Horaczek)
Mocenským centrem je guru. Může dělat nebo nedělat, co chce. Organizace ho podporuje, nikdy ho nekritizuje, to, co by jiným neprošlo, jemu bez problémů projde. Kritika je automaticky považována za vzpouru a ta se netrpí.
Kolem guru se soustředí nejužší okruh vůdců. Tvoří jej osoby, které si guru osobně vybral. Jejich nejvyšší „kvalitou“, na základě které byli vybráni, není odbornost, ale poslušnost a loajalita. Proto se jedná o lidi, kteří především bezpodmínečně poslouchají. Nejužší kruh působí jako obranný val a chrání vůdce před nepřáteli (tedy těmi, kdo s guru nesouhlasí či dokonce poukazují na jeho chyby), ale i přáteli, kteří dostatečně nespolupracují nebo dokonce spolupracovat nechtějí.
Kolem nejužšího jádra rotují jako satelity další okruhy osob, které touží po přijetí do nejužšího kruhu. Pobyt v tomto okruhu je časově omezen. Všechny kruhy pak představují hierarchii a všechny jsou přímo podřízeny vůdci, který může kdykoliv na všech rovinách organizace zasáhnout. Oficiálně sice platí pravidla organizace, ale neoficiálně guru stojí nad nimi.
Všichni členové mají ke guru vztah plný respektu, někdy dokonce i vztah láskyplný. Pro lidi mimo organizaci je to zcela nepochopitelné, nerozumí zaslepenosti členů, ale to nic nemění na popisované oddanosti. V očích jemu oddaných je guru vnímán jako veliký, mimořádný, silný, který vše vyřeší. Mnozí proto vyhledávají jeho blízkost, díky jeho proklamované síle se cítí bezpečně.
Pokud někdo není dostatečně loajální, guru ho okamžitě vyloučí, zároveň se neštítí odpadlíky náležitě ponížit. Nezatěžuje se nějakými sentimentalitami jako je staré přátelství či oddanost.
Guru často volí velmi silná slova, spojená s verbální agresí, zastrašováním, vyhrožováním. Zdůvodňuje to tím, že bojuje za „svaté cíle“. Za Boha, národ, národní zájmy. Dále často někoho „vyhlazuje“. Mohou to být uprchlíci, Židé, homosexuálové, liberálové, konzervativci, Ukrajinci atd.
Guru systémově rozbíjí to, na čem společnost stojí. Konkrétně slovy, že se nedá věřit vůbec ničemu. Média lžou, volby jsou zkorumpované (tedy pokud je dotyčný nevyhraje), soudci jsou proti němu a proti jeho partaji atd. Pokud se nedá věřit nikomu a ničemu, je zde ale maják: Guru!
Guru hraje dvojí hru. Směrem dovnitř organizaci stmeluje, disponuje všemi důležitými pozicemi a vyžaduje moc ve všech významných záležitostech. Směrem ven nepřebírá zodpovědnost za to, co dělá některý z jeho vyvolených. Zároveň ale v případě pochybení je taková osoba sesazena nebo vyloučena.
Autoritářská strana, společnost, sekta svěřuje člověku na vrcholu tři monopoly:
- Monopol vůle: Vůle guru stanovuje dynamiku organizace, určuje její orientaci a aktuální taktické manévry.
- Monopol vědění: Guru má všechny potřebné kompetence. Není nikomu v organizaci povinen skládat účty a sdělovat důvody svého jednání.
- Monopol zdůvodnění: Jen guru, nebo jím pověření lidé jsou oprávněni poskytovat dovnitř a navenek vysvětlení.
Tolik pár myšlenek, které mě napadají v souvislosti s tímto tématem. Další si už doplňte sami. A pokud vás nic ani nikdo nenapadá, můžete se považovat za šťastné lidi!
