Během předvolebního prezidentského klání se opomíjí jeden neobyčejný charakterový rys. Rozvaha. Přitom se pravděpodobně jedná o úhelný kámen poctivého a harmonického vykonávání prezidentského úřadu.
Co se skrývá pod pojmem rozvaha? Kořeny jejího chápání sahají do řecké antiky k aristotelovské praktické moudrosti (fronésis). Ta je mu schopností uvažovat nad tím, jak a proč máme jednat, abychom měnili okolní svět i sebe samé k lepšímu. Tuto fronésis můžeme nabýt postupem času a rostoucími zkušenostmi. V Aristotelově pojetí nabývá tedy určité schopnosti správného rozhodování v různých životních situacích.
Důležitost, či chcete-li opravdovost, fronésis se utvrzuje dalšími staletími. Ve středověku se jakožto prudentia stává jednou ze čtyř kardinálních ctností, vedle pokory nebo štědrosti. Skrývá se pod ní rozvážnost, opatrnost a obezřetnost, způsobilost snášet prostřednictvím sebeovládání nenadálé okolnosti. Často bývala zobrazována jako socha se zrcadlem, které symbolizovalo vědomí ukotvenosti v čase – a zároveň toho, co bylo, i toho, co přichází.
V eseji Migrace a nesnášenlivost estetik a sémiolog Umberto Eco vyvrací chybnou představu: rozvaha není neochota riskovat, ani zbabělost. Rozvaha znamená schopnost vládnout ukázněním sebe sama prostřednictvím rozumu. „Často je rovněž spojována s moudrostí a intuicí, se schopností posoudit, co je ctnostné a co zvrácené, nejen v obecném smyslu, ale s ohledem na přiměřené jednání v určitém čase a prostoru,“ píše Eco.
Rozvaha v tomto pojetí směřuje dovnitř, avšak souběžně reflektuje dění ve společnosti. Eco mluví o rozvaze ve vztahu k nesnášenlivosti. Dle něj se rozvaha hluboce pojí se způsobilostí rozlišovat mezi tolerovatelným a netolerovatelným. Takový postřeh se patrně o to naléhavěji promítá do dnešní rozeklané společnosti.
Prezident by měl vystoupit, když se v časech války zaktivizují dezinformační weby nebo se některý politik vysloví v příkrém rozporu s principy liberální demokracie, čímž ji ohrožuje. Rozvaha, ať už aristotelovská fronésis či středověká prudentia, se tak nabízí jako vodítko a ukazatel vhodného prezidentského kandidáta. Neboť právě stabilizační role a uvážlivý přístup k ostatním by měly tvořit jádro, onen pověstný úhelný kámen vhodné hlavy státu.