Příspěvky podle tagů
208 příspěvků
To nejdůležitější, co si lidé přejí o Vánocích, je být spolu, doma, v bezpečí. Mnoho lidí však letos takové štěstí mít nebude. Někdo se bude brodit bahnem na ukrajinské frontě, někdo bude sám, člověk bez domova se bude smutně dívat do rozsvícených oken, za nimiž možná i on ještě před rokem sedával. Otázce, kde v tom všem je Bůh, musí předcházet otázka zásadní: Kde v tom všem je člověk?
Sdílet
Někdy se bez bolestivého přiznání si pravdy v našich vztazích prostě nepohneme dál. Součástí terapie je někdy bolestivá cesta do hlubin duše. Pokoj bez bolesti většinou nepřijde. Problém (nejen) dnešního křesťanství však je, že se o to pokouší přístupem „buď v pohodě, Bůh tě bere takového, jaký jsi“. Nic se sebou nemusíš dělat, jen se přijmi a možná trochu více přemýšlej nad vírou. Tento přístup sice skutečně nebolí, „jen“ je vzdálen zvěsti evangelia i Vánoc.
Sdílet
Maria je moderní ženou, stala se klasickým příkladem toho nejhoršího průběhu náhradního mateřství. Jako „tummy mummy“ odnosila a porodila cizí dítě jako své, ale „vlastní jeho nepřijali jej“ biblickými slovy řečeno.
Sdílet
Oslava Mikuláše po česku a „náš“ Ježíšek mají k jádru Kristova vykupitelského příběhu právě tak daleko jako mínění, že všechna ostatní náboženství mimo křesťanství stojí za starou bačkoru. Nejde o to účastnit se všech možných rituálů a pseudorituálů. Jde o to být člověkem dobrého srdce, člověkem milosrdenství.
Sdílet
Narodil jsem se na Ukrajině ve městě Mariupol. Můj otec je Rus a matka Ukrajinka. Co si pamatuji, nikdy jsme neměli problémy s tím, že jsme mluvili rusky. Nikdo nikdy neporušil práva rusky mluvících Ukrajinců. Jsem si jist, že polarizace ukrajinské společnosti začala po zapojení Ruska do vnitřních záležitostí Ukrajiny. Před konfliktem na Ukrajině jsem moc nepřemýšlel o tom, kdo jsem – Rus, nebo Ukrajinec. Po ruské invazi se ale zformovala moje ukrajinská identita.
Sdílet
Řada lidí říká, že na zázraky nevěří. Vzpomeňte si na všechny na první pohled zoufalé a tragické okamžiky, které se nedaly lidskými silami zvládnout. Dlouho jste si mysleli, že byste nic takového nepřežili, ale ouha. Kolik byste ve svém životě napočítali lidí, kteří se stali rukama Božích zázraků a pomohli vám způsobem, nad nímž vám zůstával rozum stát? Když někdo říká, že zázraky jsou jen šidítka pro slabé, ubližuje tím nejen sám sobě, ale hlavně těm, kteří se stali posly Boží lásky a jeho milosrdenství.
Sdílet
Mezinárodní olympijský výbor (MOV) rozhodl o tom, že se nadcházejících Olympijských her roku 2024 v Paříži budou smět účastnit také sportovci z Ruska a Běloruska jako „individuální neutrální sportovci“. Toto rozhodnutí je podle mého mínění nesprávné a nebezpečné, a to tím spíš, že jde zcela proti smyslu a duchu Olympijské charty, jejíž motto, pocházející od Pierra de Coubertin, bylo v přímém přenosu zašlapáno do země: „Olympismus není systém, ale stav mysli.“
Sdílet
Jsou v našich životech i v našich dějinách chvíle, kdy se nám zdá že Bůh odcestoval, že není přítomen. Možná to je zvláštní úkol pro nás křesťany – být vrátnými světa. Bdít a udržovat náš svět otevřený. A je to také duchovní úkol, zvláště vhodný pro adventní dobu: připravit se na Boží příchod.
Sdílet
Kristovo vítězství nad smrtí se děje, živý Kristus vstupuje jako král do našich srdcí. Jeho druhý příchod tak není jen očekávanou událostí v neznámé budoucnosti nýbrž tím, co se už nyní děje v celých dějinách po Vzkříšení, píše v kázání Tomáš Halík.
Sdílet
Svátek všech zesnulých je takový smutný svátek. Nedá se moc dobře slavit nijak bujaře. Květinové dekorace, které se v těchto dnech nabízejí v květinářstvích, nijak vesele nevypadají. Nejpozitivnější emocí při svátku dušiček bude asi vděčnost. Vzpomínky na zesnulé ale mohou být různé. Nemá smysl odsuzovat se za to, když cítíme úlevu. Můžeme cítit také hněv. A samozřejmě tíseň smutku svírá srdce i vnitřnosti. Člověka, který přišel o někoho blízkého, o někoho drahého, o někoho, koho miloval.
Sdílet









