Mezinárodní olympijský výbor (MOV) rozhodl o tom, že se nadcházejících Olympijských her roku 2024 v Paříži budou smět účastnit také sportovci z Ruska a Běloruska jako „individuální neutrální sportovci“. Toto rozhodnutí je podle mého mínění nesprávné a nebezpečné, a to tím spíš, že jde zcela proti smyslu a duchu Olympijské charty, jejíž motto, pocházející od Pierra de Coubertin, bylo v přímém přenosu zašlapáno do země: „Olympismus není systém, ale stav mysli.“
Papežové 20. století věnovali etickým otázkám sportu celou řadu svých promluv, úvah a textů. Mezi největší a zanícené podporovatele sportu patřil Jan Pavel II., který byl sám aktivním sportovcem a do vysokého věku se věnoval horské turistice a lyžování. Není všeobecně známo, že polský papež v průběhu svého pontifikátu otevíral a navštívil velké množství sportovních událostí, v Itálii, v Evropě i mimo ni. K Olympijským hrám roku 1983 v Los Angeles řekl, že s nimi spojuje také snahu o „budoucnost lidského společenství, které skrze sport vyjadřuje touhu po univerzální spolupráci a porozumění“. I jen průměrně obeznámený člověk s průběhem válečných plánů Putinova Ruska tuší, že to poslední, o co by Rusům šlo, je spolupráce a porozumění.
Některé národní Olympijské výbory se od počátku útočné a loupežné války Ruska proti Ukrajině vyslovily proti účasti sportovců Ruské federace, kteří navíc nesmí být podle podmínek MOV jakkoliv spjati s armádou nebo policejními složkami a nesmí jakkoliv propagovat či obhajovat válku své země. Odvážné prohlášení Českého olympijského výboru dává naději, že myšlenka olympismu bude žít i dál: „Nesouhlasíme s jakoukoli formou účasti Ruska a Běloruska v kvalifikacích na olympijské hry nebo na hrách samotných po dobu trvání válečného konfliktu na Ukrajině.“
Věc je o to bizarnější, že sám MOV dříve rozhodl o nepřipuštění ruských a běloruských sportovců na olympiádu, aby jen chvíli nato hledal všemožné důvody, proč by sportovci státu, který rozpoutal nejkrvavější konflikt po skončení druhé světové války, měli v Paříži poměřit své síly se sportovci z ostatních zemí. Rusko neváhalo ukrást kromě jiných věcí i olympijské svazy na jím okupovaných územích Ukrajiny. Porušilo tím všechna pravidla MOV, ruský Olympijský výbor byl suspendován, přišel o financování, ale přesto se jeho sportovci her v Paříži patrně zúčastní.
Nejen sportovci s křesťanským založením a členové národních výborů by se měli proti tomuto rozhodnutí MOV ohradit a hlasitě protestovat. Někteří sportovci již ohlásili, že se her nezúčastní, jiní nevyloučili svoji veřejnou podporu Ukrajině a jejím sportovcům, třebaže politické projevy sportovců a politiků daných zemí jsou Olympijskou chartou v prostoru sportovišť rezolutně zakázány. Sportovci současného teroristického Ruska, kteří se her nakonec zúčastní, budou kvůli politice ruského válečného zločince Putina čelit velkému tlaku z mnoha stran. Je nepravděpodobné, že by opakovaně nedostávali otázky týkající se válečných zločinů své země. Mluvit pravdu nemohou. Nemohli by se vrátit domů a v ohrožení by byli jejich rodiny a blízcí, potažmo i oni sami. Rusko již mnohokrát ukázalo, že se neštítí zabíjet politické oponenty kdekoliv na světě.
Mnohé z toho, co vyjmenovává Olympijská charta, současné Rusko porušuje a pronásleduje a kriminalizuje ty, o jejichž právech Charta mluví: „Olympismus dbá na politickou nezávislost a neřídí se žádnou politickou ideologií. Odmítá každou diskriminaci na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, národnosti, společenského původu či majetku. Je vázán jen povinností usilovat o mírovou společnost a respektem k univerzálním etickým hodnotám a lidské důstojnosti ve smyslu svých prvních dvou principů.“
Nezdá se, že by se současný MOV neřídil „žádnou politickou ideologií“. Připustil totiž na start her v Paříži sportovce, jejichž země dnes a denně diskriminuje lidi, kteří nesouhlasí s válkou proti Ukrajině. Řada ukrajinských sportovců se her účastnit nemůže, protože ve své armádě bojují o svobodu své země, o svobodu naši i o svobodu Mezinárodního olympijského výboru. Někteří se her zúčastnit nemohou, ač by chtěli, protože jsou vážně zranění a doživotně invalidní. Někteří další se v Paříži ani nikde jinde už neobjeví. Pro svobodu své země, pro svobodu naši a pro svobodu Mezinárodního olympijského svazu a Olympijské charty položili svůj život. Sice v daleko menší míře, ale i na ruské straně zahynuli kvůli Putinově zločinnému tažení někteří ruští sportovci.
Není-li MOV schopen naplnit a ochránit etické maximy Olympijské charty, a je-li naopak ochoten připustit ke hrám sportovce ruské a běloruské strany, měl by z titulu vyššího mravního principu přijít přinejmenším o to, co pro svůj provoz nutně potřebuje – peníze. Je nepředstavitelné, aby svobodné a demokratické země přispívaly k existenci organizace, která se ve svém vrcholovém vedení nedokáže orientovat ani v základních etických otázkách, které se sportem a s pořádáním sportovních událostí souvisí. Země, která vraždí muže, ženy a děti a ty také unáší, se vyloučila z lidského společenství a nemá právo se prezentovat výkony svých sportovců na mezinárodních fórech.
Když papež František pronesl 9. dubna tohoto roku k jedné italské sportovní společnosti tato slova, ukázal, co sport a pohyb pro církev znamená. Řekl: „Vaše společnost se zabývá šířením sportovní kultury, která chápe praktikování sportu nejen jako faktor, který podporuje fyzické zdraví, ale jako odvážný ideál, jako nástroj pro integrální růst osoby.“ Patrně si dokážeme představit, co pod souslovím „integrální růst osoby“ rozumí současné Rusko.
Vím, profesionální sport je obtížná věc. Olympijské myšlenky utrpěly za poslední století řadu debaklů a občas se nacházely nad propastí. Už dlouho ale nebyl olympismus tak zneuctěn jak tímto rozhodnutím MOV. Chápu, že olympiáda se koná jednou za čtyři roky. Sportovci mají jedinečnou šanci se zapsat do dějin své disciplíny. Jde o peníze, o živobytí, o rodiny, ale kde jinde a kdy jindy by mělo jít také o etiku, pravdu a spravedlnost než dnes a za pár měsíců v Paříži?
„Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od zlého,“ říká Ježíš svým učedníkům. Křesťané nejsou nějakým zvláštním živočišným druhem, který by byl vůči korupci moci, peněz a slávy imunní. Přesto si přeji, aby se mezi sportovci křesťanské orientace bez ohledu na zemi, z níž pochází, našli takoví, kteří i s vědomím rizika a postihu pozvednou ve jménu svobody a pravé olympijské myšlenky svůj hlas. Tím získají to nejvyšší možné ocenění – úctu svobodných a svobodomyslných lidí celého světa.
Nemohu jinak, nežli s autorem souhlasit. Obyčejný Rus se bude muset zamyslet, kde je pravda. Pak dojde k poznání, že Putin vede Rusko do izolace, že anexe kteréhokoliv území mu nepřinese nic užitečného. Ba naopak. A ono vyloučení Ruska z olympiády, tomu mohlo velmi pomoct.