Jsou v našich životech i v našich dějinách chvíle, kdy se nám zdá že Bůh odcestoval, že není přítomen. Možná to je zvláštní úkol pro nás křesťany – být vrátnými světa. Bdít a udržovat náš svět otevřený. A je to také duchovní úkol, zvláště vhodný pro adventní dobu: připravit se na Boží příchod.
V evangeliu podle Marka na počátku adventu čteme:
Ježíš řekl svým učedníkům: "Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!"
Ano, jsou v našich životech i v našich dějinách chvíle, kdy se nám zdá že Bůh odcestoval, že není přítomen.
Připomíná mi to jeden motiv z židovské mystiky: Bůh stvořil svět, ale dobrovolně se z něho stáhl, aby ponechal svobodný prostor pro své stvoření, a zejména pro člověka. Člověk dostal od Boha zplnomocnění, byl stvořen jako boží obraz – a v antickém světě platilo, že kdo má pečeť s obrazem panovníka, je jeho zplnomocněncem, může vystupovat a jednat v jeho jménu.
Toto je naše situace: Dostali jsme Boží přikázání, každý máme svůj úkol, svou práci – stejně jako královi služebníci v podobenství z Markova Evangelia. Dostali jsme svobodný prostor, zplnomocnění, Boží pokyny pro naše jednání – a v hodinu, kterou předem neznáme, budeme muset vydat Bohu účet ze svého správcovství.
„Vrátnému nařídil, aby bděl.“ Možná to je zvláštní úkol pro nás křesťany – být vrátnými světa. Bdít a udržovat náš svět otevřený.
Řekli jsme si už několikrát, že víra není přesvědčení nebo ideologie, nýbrž otevřenost mysli a srdce.
Bůh, v kterého věříme, je Bůh vůči lidem otevřený, i když se nám někdy může zdát skrytý nebo vzdálený. Také my máme být otevření vůči Bohu, otevření pro všechny způsoby, jimiž k nám Bůh přichází. Takových prostředků je nekonečně mnoho.
Buďme tedy bdělí, vnímaví, připraveni.
To je také duchovní úkol, zvláště vhodný pro adventní dobu: připravme se na Boží příchod. Nejlepší způsob, kterým si připomeneme a oslavíme Boží příchod do našich dějin před dvěma tisíci lety v betlémské stáji, je probudit vnímavost vůči tomu, jak k nám Bůh hovoří a přichází právě teď.
A musím dodat,že nejlepe je zapomenout na to co nám způsobili naši převlečení advokáti a převlečení politici.Dokázali nás dokonale okrást.Proto každé vánoce prožívám tak,že si myslím ,že mi věřici jsme nejhorší poněvadž věřici advokat Lemeš se zachoval tak,že nás okradl o miliárdy a každý rok když nemám na dárky atd.Tak vzpomínám slova biskupa Hučka,který mi na moji stížnost odpovědel “Věřici -nevěřici jak jde o peníze nezná bratra”
Zapoměla jsem napsat,že s tím co ve článku píšete se vším souhlasím ,ale skutek není je to jak v biblí psáno Budou se navzájem oslavovat a to opravdu na Halíka sedí.Bohužel mě mrzí,že nemáme nikoho kdo by byl jako Jan HUS.
S tím co v článku píšete,ale schází mi skutek.Nejhorší pro mě byli vánoce.Nepeču,nehoním se,ale nemohu koupit dárky nemohu potěšit a nemohu do kostela,ale věřím Bohu Pánu Ježiši a jsou mi milejší světci Jehovovi protože ač jsou sekta,nejsou cirkev,ale organizace Tak tam najdu vice pochopení a Lásky než u Halíka a jiných kazatelu s titulami.
“Mezinárodní vědecká rada pro výzkum hodnot a filozofie.”
——-
To fakt existuje
a má to svého předsedu?
Nejvíc mě rozesměje, když dospělý chlap řekne, že věří na strašidla.