Ježíš jako zázračná zbraň ve službách mocných a víra zredukovaná na metafyzického velikonočního zajíčka před televizní obrazovkou. Amerika zažívá náboženskou revoluci, která má však s evangeliem pramálo společného. Co se stane, když se z křesťanství stane nositel ideologie síly, militarizace a rasismu? Podívejte se na mrazivou aktuálnost konceptu christofašismu, který předpověděla Dorothee Sölle a který dnes naplno ožívá v rétorice Donalda Trumpa.
Agresivní politika amerického prezidenta je dnes otevřeně ospravedlňována křesťanskou naukou. Vidíme duchovní, kteří vyprošují požehnání pro prezidenta jednajícího v přímém rozporu s náboženstvím, jímž se ohání. Ministr obrany – tedy pardon, války – Pete Hegseth se v Pentagonu modlí za „drtivé násilí proti těm, kteří si nezaslouží žádné slitování“, americkým vojákům v Íránu je vtloukáno, že válka je součástí Božího plánu.
Podle Trumpa i viceprezidenta J. D. Vance je Bůh na jejich straně v tomto konfliktu. Ten samý prezident hrozí Íránu naprostým zničením celé jeho civilizace, aby o pár hodin později otočil o sto osmdesát stupňů a spolu s dalšími politickými špičkami blahosklonně přijal jako východisko desetibodový íránský mírový program, který je navzdory tvrzením amerických elit fatálním selháním celé operace a rozhodně se nedá hovořit o americkém úspěchu.
Půjčíme-li si myšlení z eseje O násilí Hannah Arendtové, násilí se objevuje tam, kde je ohrožena moc – tedy schopnost lidí jednat ve shodě. Dnešní hnutí MAGA se štěpí; izolacionisté jako Tucker Carlson (ano, ten, který předloni vedl zcela nekritický rozhovor s Vladimírem Putinem!) se od agresivní válečné politiky distancují, což jen posiluje vliv radikálního křesťansko-nacionalistického proudu. Tento vzestup se netýká jen politiků, ale i ekonomických elit Silicon Valley.
Příhodnou perspektivu nabízí právě esej Dorothee Sölle, německé evangelické teoložky a básnířky. Je až překvapivé, kolik paralel se současností její analýza z 80. let nabízí, ač reaguje na jiný kontext. Christofašismus je pro Sölle instrumentalizací náboženství. Z dravé soutěže a hromadění majetku činí Boží plán. Vyvolává nenávist, ospravedlňuje násilí uvnitř státu i mimo něj – čili vedení jakýchsi křížových výprav. Takové učení pochopitelně zcela odporuje radostné zprávě evangelia a křesťansko-židovskému náboženství.
O nutnosti zbavit se křižácké mentality a obnovit koncept spravedlivé války výborně začátkem roku psal morální teolog Tobias Winright.
Brutální kapitalismus je obhajován křesťanstvím
Sölle už tehdy kritizuje kypící představu, že bohatství a moc jsou znaky Božího požehnání. S tzv. teologií prosperity, která spatřuje přímou souvislost mezi ekonomickým úspěchem a vírou v Boha, obratně koketuje taktéž současný americký prezident. Evangelikální i jiné církevní kruhy této teologii blízké se rovněž pohybují v blízkosti Donalda Trumpa. Nová křesťanská pravice podle Sölle tvrdí, že Amerika bude znovu číslem jedna. Zde souvislost s dneškem netřeba komentovat.
Na obecnější rovině tematizuje Sölle teologizaci politiky. Vnímá ústup sekularizace a transformaci politiky v předmět spirituálního prožívání. Doktrína národní bezpečnosti podle ní nahradila starší politické hodnoty, jako jsou demokracie, svoboda tisku a lidská práva. Podle postřehů Sölle prochází americká politická debata čím dál silnější teologizací. Extrémní pravice, křesťany nevyjímaje, upřednostňuje sílu před spravedlností. Venezuela, Írán, uvnitř USA nekompetentní a brutální zásahy ICE… paralely s dnešním světem nabíhají samovolně.
Dnes slábnoucí izolacionismus diagnostikuje Sölle už v osmdesátých letech. Nahrazuje jej přesvědčení morální nadřazenosti Spojených států. To vše Sölle propojuje s novou nastupující pravicí, kterou spojuje s neokonzervatismem a určitými protestanskými radikálně konzervativními proudy. Novinkou podle ní je, že nikdy dřív v Americe ani jinde neexistovala tak silná náboženská legitimizace těch nejbrutálnějších podob kapitalismu. Práce se stala modlou, jakákoli solidarita a soucit jsou podezřelé, ne-li nepřípustné, Bible se stala příručkou byznysu.
Pozvedají se „tradiční hodnoty“ jako rodina a role ženy pečovatelky a roditelky. Na povrch jako nejtřaskavější problém vyhřeznou neuznávané podoby sexuality. „Naše přežití neohrožuje jaderná bomba, ale láska mezi dvěma muži! Morálním skandálem naší doby není hladovění milionů dětí ve třetím světě kvůli našemu ekonomickému plánování, ale potraty!“ nasvětluje Sölle absurditu situace.
Pod pojmem christofašismus Sölle demaskuje fenomén, který nazývá „měkkým fašismem“. Stranou tak můžeme ponechat opatrnost skutečných odborníků na fašismus, kteří se jej zdráhají vztahovat na dnešní vlivné politické proudy a směry. Nejde o totalitní formy násilí, spíše je vyzdvihován šovinistický nacionalismus, militarizace, rasismus a nálepkování všech oponentů (dříve za „komunisty“, dnes „progresivisty“). Křesťanství se stává nositelem této ideologie v moderní kapitalistické společnosti, čímž Sölle přispívá politologickým úvahám o „politických náboženstvích“, které literatura ovšem častěji vztahuje k nedemokratickým společnostem. Sölle a její christofašismus jsou tak užitečným příspěvkem a perspektivou pro vnímání dnešní Ameriky, demokratické země, v níž však demokracie zcela prokazatelně upadá.
Odvaha církevních představitelů jako korektiv?
Koncept christofašismu samozřejmě nelze vztáhnout na současnost bez výjimky. Sölle například tvrdí, že obsahuje silný antisemitismus. Současná MAGA je naopak blízkým spojencem Izraele, kterého nelze vyvinit z války proti Íránu, destrukce Gazy a snah anektovat část Libanonu. Izrael je naopak Trumpovými ideology označován za centrum apokalyptické bitvy mezi dobrem a zlem, ohlašován je blížící se biblický Armageddon, konec světa. Vedle toho Sölle vztahovala koncept pouze na protestanské radikály. Také nepočítala s odporem vůči christofašismu z nejvyšších církevních pozic.
Papež Lev XIV. napíná síly na Západ a usiluje o smíření rozbitých americko-evropských vztahů. A nejen to, dokáže být k Trumpově bezohledné politice velmi kritický, nejvíc se to zatím projevilo o Velikonocích. Na Květnou neděli z jeho úst zaznělo: „Je to Bůh, který odmítá válku, kterého nikdo nemůže využít k ospravedlnění války, který nevyslyší modlitby těch, kdo válku vedou.“ Taková slova nejdou od Trumpa a celého hnutí MAGA odpárat. Také američtí biskupové by se měli vzchopit a zvláště ti dosud mlčící si vzít příklad z těch statečných a tvrdě Trumpovi oponovat.
Nejpřiléhavější závěr poskytnou poslední věty eseje Sölle, které vystihují duchovní vyprázdněnost christofašismu: „Toto je Bůh bez spravedlnosti, Ježíš bez kříže, Velikonoce bez kříže – to, co zbývá, je jen metafyzický velikonoční zajíček před oním krásným modrým světlem televizní obrazovky; zrada na zklamaných a zázračná zbraň ve službách mocných.“
